Tedy, propadl jsem takzvané "travel photography", neboli cestovatelské fotografii, upřesňuje Tomáš Vocelka a pokračuje ve vyprávění o své životní vášni.
Na dovolenou hlavně kvůli focení
Na další dovolenou jsem jel s lepším foťákem. A zásadně se lišila od těch předchozích. Nejel jsem odpočívat. Jel jsem fotit. S přesným itinerářem, co a kdy chci vidět.
A tak jezdím na dovolené dodnes, momentálně s vodovzdornou zrcadlovkou Pentax K-5, stativem a spoustou dalšího "harampádí".
Tedy, ne že bych fotografii propadl tak najednou, z ničeho nic. Fotil jsem už jako teenager, posílal jsem fotky na soutěže. A pak jsem v novinách dokonce začínal jako fotografující redaktor. Jenže později jsem na docela dlouhou dobu přestal a neměl doma ani pořádný foťák.
A teď jsem v tom znovu, až po uši.
A může za to i internet
OceněníDalo mi to docela práci, než jsem z kolegy Tomáše Vocelky dostala, jaká konkrétní ocenění získal. Říká, že jsou to jen malé soutěže a že v Česku je hodně lepších fotografů s lepšími výsledky, jen se o nich neví...
Webové stránky autora: |
Za to, že mě focení tak chytlo, může vlastně internet. V osmdesátých letech, když jsem začínal, nebylo moc příležitostí, jak své fotky někomu ukázat. Jenže teď jsou tady sociální sítě. Fotografové od profesionálů po amatéry se v poslední době shlukli především na síť Google+.
Jsou tam speciální zájmové "kruhy", které sdružují lidi, které baví třeba krajinářská nebo cestovatelská fotografie. Například kruh krajinářů (Landscape photography) má přes 200 tisíc členů. Občas tam vybírají foto dne nebo pořádají soutěže. A získat titul fotky dne mezi 200 tisíci jinými fotografy už člověku udělá radost. Zvláště když vám fotku pochválí třeba skvělý profesionální krajinář Jay Pattel, který je jako fotograf tváří firmy Nik Software (ta vyrábí fotografy chválené přídavné moduly pro Photoshop, takzvané pluginy).
Své fotky můžete také ukazovat na Rajčeti, Flickeru, na serveru 500px a na mnoha dalších místech. Pokud rádi soutěžíte, máte stovky možností. A dosáhnout třeba na 500px nejvyššího hodnocení 99.9, je opravdu skvělý pocit, což můžu říct z vlastní zkušenosti (a spolu se mnou spousta dalších českých fotografů, kterým se to také povedlo).
A pokud soutěžení nemáte v povaze, na sociálních sítích se najde dost podobných nadšenců, se kterými si může o fotkách povídat. Je to docela návykové. Což je vlastně i důvod, proč vznikl tenhle článek. Zkuste to taky. Je to skvělá zábava.