Tokajské, víno králů

- Není asi slavnější maďarské víno, než tokajské. Zlatavý elixír si oblíbili ruští carové, britské panovnice stejně jako rakouské císařovny. Tokajské je vlajkovou lodí všech maďarských značek. »Ukrývá v sobě kus krásy, přitažlivosti i tajemnosti,« píše o něm znalec vín Tom Stevenson. Tyto vlastnosti činí z nasládlého vína metaforický obraz celého Maďarska. Tokajské se mění v čase, odráží vzestupy i pády země. Vyrovnané řádky tokajských vinic pamatují nezadržitelný vzestup maďarských knížat, devastující beznaděj budovatelských časů i těžké snahy o navrácení ztracené prestiže.

Konvoje tohoto cenného nápoje kdysi střežily kozácké oddíly. Carevny si zde dokonce pořídili vlastní vinohrad. Stejný nápad měla i Marie Terezie. Ludvík XIV. nazval tokajské vínem králů. A toto označení mu už navždy zůstalo. Co je všechny na tokajském tak okouzlilo? Především zvláštní nasládlý charakter. Tak zvláštní, že Maďary tvrdě uráží jakékoli přirovnání k jiným značkám »sherry«. Tokajské je přeci zcela jedinečné a nezaměnitelné! Zkuste ochutnat. Karamelová chuť se prohlubuje spolu s tím, jak víno stárne. Trvá to deset patnáct let, než nápoj získá svou jedinečnou chuť. Proto je tokajské tolik zajímavým tipem pro sběratele. Po desetiletích se navíc uvolňují aromatické látky. Tokajské pak voní po fialkách, či po růžích. Převalujeme doušek na patře - a cítíme tu vůni jara. Můžeme si představit, jak zrovna v této chvíli rozkvétají sady okolo vinic pod vrchem Tokaj, 512 metrů vysokým. Ten dal jméno kraji i proslulému vínu. Vrch je protkán spletí chodeb, kde stárne vzácný mok v dřevěných soudcích pokrytých bílou plísní. Soudky se nesmí naplnit až zcela po okraj, aby zůstal prostor pro kvalitní oxidaci. Z vrcholu se nabízí úchvatný rozhled na soutok Bodrogu a Tisy,stejně jako na nekonečnou plochu Velké uherské nížiny. Z ní přichází životodárné vlahé větry, které v těchto místech vytvářejí specifické mikroklima. Právě díky tomu je možné dosáhnout dlouhé doby zrání a neuvěřitelně vysoké cukernatosti. Na podzim vítr utichne a těžké mlhy podporují zrání plísní na přezrálých hroznech. Ctitelé tokajského věří, že přírodní energie se promítá i do nápoje. Tokajské je elixírem věčné mladosti, říkají s oblibou Maďaři. Výsledná sladkost vína závisí na tom, jak velké množství puten malých rozinek se dodá do základního vína. Tyto scvrklé hrozny vznikají ze zvláštních odrůd, napadených plísní šedou. Maďaři je nazývají aszú. Odtud tedy pochází přídomek, který často čteme na etiketách výběrů: »Tokaji Aszu«, zní jedno z nejznámějších jmen tohoto krále mezi sladkými víny. Najdete jej například v antikvariátech s víny v Paříži, kde si jej cení na několik tisíc franků. K vidění jsou na mnoha světových soutěží, kde sbírají vavříny. Teď toho jen trochu více využít, říkají Maďaři. Kvalita toho kterého vína se odměřuje od poměru, v jakém jsou smíseny rozinky a normální víno. Nejlepší tokajská mívají poměr 120 kilogramů hrozinek na 100 kilogramů vína. Nevyrábějí se ale jen výběry, tedy Aszú. Můžeme se setkat též se samorodným tokajským suchým, zvaným száraz, či sladkým, édes. Tokajské se doporučuje především jako aperitiv. Nabízí se k zákusku a ke kávě. Ale hodí se také k některým vybraným druhům sýrů.