Rozpočet expedice přesahuje dva miliony korun. Část nákladů si sice horolezci platí sami, ale většinu peněz poskytli partneři. A jak se vlastně peníze na takový podnik shánějí?
"Rozhodně to není nic jednoduchého a často jsou jednání na dlouhé lokty. Mnohokrát jsem se musel smířit s tím, že prostě z dohodnuté transakce nebylo nic,“ říká Leopold Sulovský.
Snem každého, kdo takovou akci organizuje, je mít jednoho významného partnera,, který zaplatí většinu nákladů. "Měli jsem to původně takhle vymyšlené, ale nakonec se to nepodařilo," říká Sulovský, který začal intenzivně hledat partnery na začátku roku.
"Nejdřív jsem objel staré známé, někteří z nich jsou v zajímavých funkcích zajímavých podniků. Ale většinou mi říkali, že o takových velkých akcích se rozhoduje na podzim, teď už je pozdě," vzpomíná horolezec, jemuž při většině jednání pomáhalo známé jméno. "Na to, že jsem byl prvním Čechem na Everestu, stále spousta lidí slyší.“
Každý, kdo měl dobrodružné srdci, nebo byl severomoravským patriotem, se nakonec snažil nějak pomoci. "Nebyly to vždycky peníze. Ale třeba mi nabídli zboží, které jsme potřebovali, za velmi výhodných podmínek, někdy zadarmo. Každá taková věc pomůže. Ať už to jsou lana nebo třeba jídlo," říká Sulovský, jehož tým nechtěl nic, včetně jídla a nápojů, podcenit.
"Třeba na Opavsku mi majitel řeznictví nabídl výborné podmínky, za nichž jsme získali uzeniny. Jiný obchodník zase dodal skvělé potraviny, které se budou hodit hlavně do stěny. Jedná se o desetitisícové položky, které rozhodně pomohou," říká Sulovský.
Sponzoring nemusejí být nutně znamenat výhradně peníze ale také například servis před cestou. Většina horolezců absolvovala například unikátní předaklimatizační kůru v lázních v Čeladné v podhůří Beskyd. Několik týdnů před odletem sem jezdívali do speciálních chladících boxů, kde se tělo připravovalo na výjimečné klimatické podmínky.
Po desítkách jednání, při nichž se soustředil především na Moravskoslezský kraj, kde ho lidé znají nejlépe, udělal zajímavou zkušenost. O velikosti sponzorského daru zdaleka nerozhoduje velikost či úspěšnost firmy. "Většinou byli všichni vstřícní, ale třeba u velkého podniku, který má ohromné zakázky, jsem po úvodních jednáních čekal celkem velkorysou nabídku. Nakonec z toho bylo třicet tisíc," vzpomíná šéf a manažer expedice.
Více než tříměsíční maratón jednání dopadl nakonec úspěšně. "Řekli jsme si, že odjedeme a podařilo se. To je skvělé,“ říkal Sulovský pár dní před odletem. Na otázku, zda jsou na účtě už všechny peníze nutné k tomu, aby mohla celá výprava pracovat podle plánu a nemusela se omezovat, případně zbytečně riskovat, Sulovský odpověděl stručně: "Je to v pohodě."
