Tip na výlet: Hřebenovka v Jeseníkách

J e s e n í k y - Dnešní tip na výlet nás zavede na nejoblíbenější zimní běžeckou trasu v nejvyšším moravském pohoří Jeseníky. Hlavním hřebenem pojedeme na lyžích z Ovčárny přes Švýcárnu na Červenohorské sedlo a odtud dále na Vřesovou studánku, Keprník a Šerák. Závěrečným sjezdem potom dojedeme k nejvýše položené rychlíkové železniční stanici v České republice do Ramzové. Celou trasu s krásnými panoramatickými výhledy můžeme absolvovat nalehko, protože na hřebenu stojí několik dobře známých chat se širokým sortimentem jídla a pití, například Švýcárna či Chata Jiřího na Šeráku.

Jeseníky jsou druhým nejvyšším pohořím u nás.

Leží jížně od města Jeseník a nejvyšší horu je 1492 m vysoký Praděd.

V roce 1969 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Jeseníky s rozlohou 737 km2.

Po celých Jeseníkách je hodně zajímavých turistických tras, hřebenová túra je vlsatně jen jedna.

Náš výlet začíná v lyžařském středisku Ovčárna. Sem dojedeme ráno kyvadlovou dopravou od parkoviště Hvězda, kam se nejlépe dopravíme autobusem. Díky kvalitním sněhovým podmínkám nasadíme  běžky hned na parkovišti na Ovčárně a bruslením vyjíždíme po široké, rolbou upravené cestě směrem k nejvyššímu vrcholu Moravy Pradědu. Mineme přitom většinu lyžařských vleků a svahů v tomto areálu. Po více než kilometru objevíme zimní tyčové značení. Za neustálého mírného stoupání vzhůru dobruslíme k rozcestí Praděd, kde odbočíme vlevo. Zakrátko se ocitneme v hustém lese, jímž stále po upravované cestě bruslíme přibližně dva a půl kilometru ke Švýcárně. Ačkoliv je za námi teprve zanedbatelné množství kilometrů, neměli bychom si nechat ujít kynuté borůvkové knedlíky v této nejvyhlášenější jesenické chatě.

Půl kilometru na západ od Švýcárny dojedeme k rozcestí Slatě, kde v závislosti na naší fyzické kondici a zkušenostech s běžeckým lyžováním zvolíme jednu ze dvou tras.

Dobří běžkaři dají zajisté přednost náročné hřebenovce značené červenou turistickou značkou. Naopak slabší lyžaři objedou celý obtížný úsek po vrstevnicové cestě na jižních svazích od hřebene. Po červené značce vyjedeme mimo upravovanou stopu a je před námi překrásná více než pětikilometrová část po hřebenu, na němž se střídají prudké dlouhé sjezdy s obdobnými stoupáními.

První náročný sjezd začíná nedaleko rozcestníku, když v lese sjedeme tři metry širokou stezkou, kterou padající běžkaři neustále vylepšují častými terénními nerovnostmi. Při zledovatělém povrchu sem mohou jen výborní běžkaři, ostatní se trápí se zatáčením a padáním v přilehlém lesním porostu po obou stranách. Po relativně rovinaté části je před námi velmi prudké stoupání podél skal, jímž se dostaneme na téměř rovinu vedoucí k Malému Jezerníku (1200 m).

Tady vyjedeme z lesa a můžeme se podívat na větší část Jeseníků. Nejblíže je přímo na jih ještě nezalesněný seříznutý vrchol rozsáhlého kopce, na němž je horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Od něj kousek na západ je v oblasti Mravenečníku (1343 m) ještě postavená větrná a sluneční elektrárna.

Bezlesým hřebenem pokračujeme podél tyčového značení dále na severozápad s několika těžkými sjezdy sice širokou stezkou, ale plnou velkých kamenů. Mnohdy je proto lepší sundat běžky a sejít exponovaná místa bez nich. Z Výrovky (1167 m) už podrobně vidíme část lyžařského střediska Červenohorské sedlo. Kousek od něj odbočuje červená hřebenová značka doprava a dá se po ní úzkou stezkou v lese sjet doprostřed sjezdovek. Zajímavější varianta se nabídne, opustíme-li červenou značku a vyběhneme kousek nahoru na Velký Klínovec (1164 m), na němž jsou horní stanice dvou vleků. Z vrcholu je krásný výhled do údolí řeky Desné směrem k Šumperku.

Pro sjezd k hlavnímu silničnímu tahu napříč pohořím na trase Šumperk-Jeseník je nejlépe zvolit modře značenou sjezdovku. V její dolní části odbočíme vlevo a jsme v přeplněném centru Červenohorského sedla.

Jednodušší, avšak také méně atraktivní, trasa ze Švýcárny na Červenohorské sedlo vede po přibližně vrstevnicové cestě na jižních svazích. Od rozcestí Slatě neodbočíme na červenou značku, ale jedeme dále po upravené cestě a před Malým Jezerníkem zahájíme podlouhlý, obtížný sjezd častými sněhovými návějemi.

Na Kamzíku se můžeme vyhnout nejkrásnější sjezdové pasáži tím, že místo odbočení doleva dolů začneme traverzovat v mírném sjezdu na sever, až posléze narazíme na cestu se strojově upravovanou běžeckou stopou. Milovníci běžek by si však neměli po odbočení vlevo nechat ujít sjezd krátkými serpentinami k uvedené cestě. Tady bychom měli být zvláště opatrní, protože v zatáčkách jsou časté jámy od padajících běžkařů.

Po příjezdu k cestě nás čeká několik kilometrů po vrstevnicové lyžařské magistrále na sluncem ozářených jižních svazích. Přitom objedeme celý masív Velkého Klínovce. Hlavní silnici musíme překonat pěšky stejně jako přeplněné parkoviště. V lyžařském středisku se příliš nezdržíme a u jižních lyžařských svahů opět nasadíme běžky. Pak buď po cestě oklikou, nebo podél vleku Adámek vystoupáme na jižní hřeben. Držíme se nadále červené značky a mírně zvlněným pohodovým terénem dojedeme nebo dobruslíme k rozcestí Bílý sloup.

Z něho na jih odbočuje zelená značka do Koutů nad Desnou, zatímco na sever od běžecké stopy je hranice přírodní rezervace Sněžná. Podél hranice rezervace jsme za chvíli u Vřesové studánky, kde krátce odbočíme na zelenou značku doprava, abychom se ocitli přímo nad hranou hlavní části Sněžné kotliny, jíž jsou prudké kotle spadající z Červené hory (1337 m) do okolí k vesnici Filipovice

Za velmi dobrých sněhových podmínek je možné tady občas zahlédnout členy Horské služby na skialpinistických lyžích. V případě lavinového nebezpečí je nutné se tomuto odbočení vyhnout, neboť Sněžná kotlina je jedním z mála míst v Jeseníkách, kde padají laviny.

Kousek za Sedlem pod Vřesovkou se dostáváme k hranici další přírodní rezervace Šerák-Keprník a po kilometru nastoupáme k poslednímu rozcestí Trojmezí (1316 m). Z něj hřebenovka pokračuje na sever k jednomu z nejvyšších jesenických vrcholů  a zároveň dobrých vyhlídkových bodů Keprníku (1423 m). V otevřených úsecích je trasa opět vylepšená o tyčové značení, které nám zlepší orientaci za snížené viditelnosti. Po více než dvou kilometrech dojedeme k chatě Jiřího na Šeráku, která stojí pár výškových metrů pod vrcholem Šeráku (1351 m).

Návštěvu restaurace v chatě bychom si neměli nechat ujít, protože stejně jako v případě chaty Švýcárny patří její kuchyně k nejvyhlášenějším v Jeseníkách. Při jídle máme přitom výborný výhled z oken na severní část pohoří.

Po občerstvení v chatě objedeme po otevřené a často vyfoukané cestě vrcholek Šeráku a dostáváme se k horní stanici sedačkové lanovky  Čerňava - Šerák. S klidem můžeme zahájit závěrečný sjezd do Ramzové přímo po sjezdovce. Pouze krátký úsek nad mezistanicí Čerňava je prudší. 

Do mezistanice lanovky je možné jet dále po sjezdovce nebo se jí vyhnout a obloukem přes rozcestí Nad Dobrou vodou ji objet. Od dolní stanice lanovky, kde se můžeme také občerstvit, zbývá asi půl kilometru bruslení do Ramzové, která je  nejvýše položenou rychlíkovou zastávkou v republice, a kde také náš dnešní výlet končí.

K orientaci při lyžařském přejezdu Jeseníků je vhodné využít turistické mapy Jeseníky nakladatelství Shocart nebo mapy Klubu českých turistů v měřítku 1:50000.

Noční pohled na vysílač na Pradědu v Jeseníkách

Televizní vysílač Praděd v Jeseníkách

Chata na Švýcárně v Jeseníkách, v pozadí Praděd