Vrak Thistlegorm v Rudém moři

Vrak Thistlegorm v Rudém moři | foto: Radko Pospíšil

Thistlegorm ukázal vlídnou i zlou tvář

  • 21
Češi, kteří se na Sinaji potápějí na nejslavnější vrak Rudého moře, zažili horké chvíle. Zatímco první ponor se odbyl bez potíží, při druhém se podmínky v moři drasticky změnily. Cestou na dno moře k Thistlegormu a hlavně poté zpět na hladinu bojovali potápěči s prudkým proudem o přežití. Aspoň v té chvíli to tak vypadalo. Přečtěte si zápisky reportéra iDNES.

Přípravy na druhý ponor
Po prvním ponoru, který proběhl za ideálních podmínek, jsme měli zhruba dvouhodinovou pauzu.

Platí zásada, že nelze jít rovnou z jednoho ponoru na druhý, je třeba zachovat povrchový interval. A také by druhý ponor neměl být hlubší, než byl první. Proto byl průzkum šroubu a muničního skladu uskutečněn hned při prvním sestupu.

Breafing k druhému ponoru je ještě důkladnější než ten první. Divemaster z LightHouse diving centra v Al Dahabu považuje chorobnou pečlivost za samozřejmost. Podle všeho je to základní zbraň, kterou se dá odrazit nepřítomnost ve statistikách mrtvých. Jednak je na plánu vstoupit dovnitř lodi a jednak se zdá, že se moře trochu zneklidnilo.

12:18 nástup na druhý ponor
Už první potápěči, kteří skočili z paluby, začínají divoce bojovat s překvapivě prudkým proudem. Dostávají lano a po tom hodně namáhavě ručkují od zádi na příď biti v rychlých vlnách. Někdo - ač stále na hladině - už tuto cestu zdolává s dýchacím přístrojem v puse. Od přídě sestupujeme opět do šestimetrové hloubky k seskupení před sestupem.

I v šesti metrech je ovšem hodně moc silný proud a navíc se moře dost zkalilo. Potápěči doslova vlají za ruce na laně. V tu chvíli se několik členů rozhoduje od ponoru ustoupit. Podmínky jsou příliš drsné. Jsou proto narychlo naznačeny buddy teamy, které společně vystoupí zpět na loď.

Zbytek jde dolů k boku vraku. Cesta do hlubiny je ovšem tentokrát podstatně pomalejší a namáhavější. Každý metr hloubky je vykoupený usilovným ručkováním.

PŘEČTĚTE SI

Čeští potápěči zkoumají slavný vrak

Příběh Thistlegormu, britské lodi, kterou poslal německý bombardér 6. října 1941 na dno Rudého moře, čtěte ZDE.

Potápěči vyplouvají k vraku Thistlegorm

Na palubě vraku se setkávají postupně všichni, ovšem jen za tu cenu, že se holýma rukama drží kovových částí rozlámaného zábradlí. Proud běsní. Jakmile je prezence kompletní, okamžitě se jde dovnitř. Konečně přichází úleva od šíleného proudu.

Přichází ovšem mnoho jiných starostí. Pohlcuje nás tma a uzavřený prostor se střídajícími se obrovskými prostory skladových holderů a úzké průchody mezi nimi.

Vojenský náklad Thistlegormu po 60 letech pod vodou
Fantastická podívaná začíná hned na prvních metrech - v řadách tu stojí prakticky neporušené desítky jeepů. Leckterý má ještě k rozeznání palubní přístrojovou desku, ocelová péra v sedadlech. Zasklená okna jsou samozřejmostí, některými je dosud vidět. Stojí zaparkované stejně jako opodál menší náklaďáčky pěkně sajtnu na sajtně s úsporností námořníků.

Na několika místech jsou k rozeznání zbytky bot. Nejprve to vypadá, že posádka v panice zapomněla po zásahu pár svých členů v zaplavovaném podpalubí, ale vzhledem k historickým dokladům, podle kterých zemřeli na Thistlegormu "pouze"čtyři námořníci, boty mají zřejmě jiný původ. Rychle na kloub věci přicházíme - v jednom koutě je pětimetráková hromada bot do pouště, kanad s gumovými podrážkami a holinek.

Přichází další těsný průchod. V naprosté tmě, kterou řežou jako lasery úzké paprsky našich baterek, se objevují rzí zohyzděná mřížoví. Míříme do od pohledu nejširšího místa. Podívaná na ostré hrany, tmavý prostor a traverzy nad hlavou.

Mezi stropovými pláty jsou rozlité bubliny vydýchaného vzduchu jako tekuté stříbro. Úzkým místem procházejí všichni. Nervy napjaté při jakémkoliv otření gumové vzduchové hadice nebo zpola napuštěného žaketu o ostrou hranu ocele trochu polevují. Jdeme dál.

V bednách stojí desítky motorek. Jsou stále kompletní. Některá vypadají jen jen našlápnout. Naprosto fascinující je sáhnout jim na pneumatiky. První i druhá mají plně zachovalou elasticitu kaučuku. Třetí je tvrdá, je v ní stále ještě pořád válečný vzduch a ventilek drží!

Nelehký návrat
Proraženým stropem stoupáme vzhůru. Bude třeba opět myslet na vzduch, protože návrat nebude snadný. Jakmile vystrčíme z útrob vraku třeba jen dlaň, prudký proud ihned vezme celou ruku a táhne potápěče ven a pryč.

Opět se zachraňujeme zoufalým zachytáváním se jeden druhého, ale to není dobré. tah je oborvský. Každý si proto hledá své útočiště před proudem.

V tu chvíli potkáváme skupinu ze sousední lodi. Mají s sebou odhadem pětapadesátiletého muže, který jeví dost zjevné známky dezorientace. Dva jeho buddies ho táhnou k lanu.

Lana teď spojují potápěče s přežitím. Kdo by se teď z vraku utrhl, než by vystoupil bezpečně na hladinu, ocitl by se možná půl kilometru, i dál, za zakotvenými loděmi. Pátrací akce by navíc mohla začít až tehdy, až by se na palubu dostali všichni ostatní. Proto je boj jednoho každého tak usilovný.

Zase začíná nepříjemná přetahovaná s lanem. Proud lomcuje celým tělem. Bezpečnostní zastávky jsou najednou k nevydržení dlouhé. Proti maskám jakoby letěla šílená chumelenice.

Dostat se na palubu znamená odolat na hladině ještě bouřlivějšímu moři než bylo při sestupu.

13:09 všichni na pulubě!