Jiskrou, která vyvolala všeobecnou hysterii, bylo prohlášení thajského senátora Chaowarina, že Japonci ukryli 25 000 tun zlata a americké státní dluhopisy za 55 miliard dolarů v jisté jeskyni poblíž města Kančanaburi. Tedy v místech, kde leží pověstný most přes řeku Kwai a kde Japonci v krutých podmínkách s pomocí válečných zajatců budovali železnici do Barmy.
Všeobecnou honbu za pokladem ještě vystupňoval příjezd samotného thajského premiéra Tchaksina Šinavatry. Celá věc má ovšem několik háčků. Hlasy těch, kteří na ně upozorňovali, ale ve všeobecné euforii zanikly. Třeba odkud se vzalo tolik zlata? Experti tvrdí, že Japonsko neokupovalo žádnou zemi tak bohatou na zlato.
Původ a pravost amerických státních dluhopisů vyvolaly neméně dohadů. I kdyby byly pravé, zřejmě by jejich platnost přes půl století po válce už dávno vypršela, upozorňovali odborníci. Ovšem thajský senátor se dušoval, že cenné papíry jsou platné a budou i ve skvělém stavu, neboť byly uloženy v titanových kontejnerech. Titan se ovšem začal průmyslově vyrábět až v 50. letech.
Mnozí thajští novináři se pozastavovali nad tím, jak je možné, že senátor zná tolik podrobností o pokladu, ačkoli ho podle svých slov nikdy nespatřil. Jeho vědomosti se údajně zakládají na svědectví buddhistického mnicha, který před lety v jeskyni meditoval. Ten vyprávěl o tom, co uvnitř spatřil, dvěma místním vesničanům, kteří pak v roce 1995 zaslali zprávu přímo thajskému králi. A jak senátor logicky uzavírá, "v thajském království by přece nikdo nelhal Jeho veličenstvu."
Mnozí v Thajsku věří, že zlatý poklad by mohl spasit místní ekonomiku, o níž se v posledních čtyřech letech hovoří jako o Thaitaniku, neboť se stále potápí, stejně jako legendární loď. Tak jako výhra v loterii zachrání osud chudé rodiny, tak i vyzvednutí ladem ležícího jmění může spasit zemi v hodině nouze, soudí Thajci. Pozornost celé země je tak soustředěně upřena na nenápadnou jeskyni u Kančanaburi. Prý je třeba jen odstranit asi 2000 tun kamení a zeminy. Fantazie pracuje na plné obrátky.
