Thajsko je přezdívané jako Země úsměvů, ale tolerance místních obyvatel má také...

Thajsko je přezdívané jako Země úsměvů, ale tolerance místních obyvatel má také své hranice. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Pískat, rozčilovat se či sahat na hlavu. Co by Thajec nikdy neudělal

  • 49
Thajsko je mezi českými cestovateli mimořádně oblíbenou destinací. Krásná země s romantickou atmosférou, vyhlášenou gurmánskou kuchyní a pohádkovými plážemi má však značně odlišný životní styl, takže se zde velmi snadno dopustíte nejrůznějších faux pas.

Přestože Thajsko je velmi tolerantní zemí a jeho obyvatelé jsou proslulí dobrou náladou a zářivými úsměvy, díky nímž se často jejich království nazývá zemí úsměvů, ne vždy si s cizinci plně porozumí.

Thajsko nikdy nebylo kolonií některé z evropských zemí, jako například sousední Kambodža, Vietnam či Barma, a proto si zachovalo výraznou kulturní odlišnost. Rozdílů mezi chováním Thajců a Evropanů je celá řada.

Thajci se například nerozčilují a nezvyšují hlas. Pokud nespokojený zákazník začne křičet, ztrácí u Thajců respekt.

Takže ať se děje, co se děje, je třeba zůstat klidný. Trvejte na svém, ale nenechte se vyvést z míry.

Pozor na nohy

Thajci se velmi často zouvají – při návštěvách domů i mnohých obchodů (samozřejmě s výjimkou moderních nákupních center v Bangkoku) platí pravidlo, že se dovnitř vstupuje zásadně bez bot. To platí také při návštěvě chrámů či řady restaurací.

A k nohám se vážou další pravidla. Nohy se nedávají na druhou židli, na sedadlo autobusu, ani se s nimi nezavírají dveře, jak máme často ve zvyku ve chvíli, kdy máme plné ruce.

Velmi nezdvořilé je namířit prsty u nohou či chodidly na druhého člověka, případně na sochu Buddhy. Na veřejnosti by se dokonce neměla dávat ani noha přes nohu. Thajci také nikdy nepískají na ulici, zákaz pískání platí hlavně po setmění, neboť se zde věří, že pískot po setmění přináší smůlu a přivolává zlé duchy.

Thajci se na mnoha místech zouvají a například do všech chrámů se musí chodit bez bot.

Thajsko je přezdívané jako Země úsměvů, ale tolerance místních obyvatel má také své hranice.

Na hlavu se nesahá

Thajci jsou také velmi zdrženliví v oblasti fyzických kontaktů. Nikdy se nedotýkají hlavy druhého člověka, ať už je to dospělý nebo dítě, stejně jako se děti nikdy nehladí po vlasech. Hlava je totiž považována za nejčistší a také nejsvětější část těla. "Zvláště Evropané či Američané rádi hladí děti po hlavě, ale to zde vyvolává velké rozladění," vysvětluje Martin Pokorný, který jezdí do Thajska pravidelně už více než deset let, a dodává, že ani jiné doteky mezi mužem a ženou na veřejnosti nejsou respektované, zvláště pokud mají milenecký či erotický nádech.

S tím je spojené další tabu – přestože Thajsko je považované za oblíbenou sexuální destinaci, platí zde nepsaný zákaz líbání se na veřejnosti. Na Khao San v Bangkoku, proslulém centru batůžkářů, vám za to hlavu nikdo neutrhne, ale na thajském venkově se to prostě nedělá.

Buddhističtí mniši mají v Thajsku velký respekt a obdarovat je čas od času jídlem patří k povinnostem všech obyvatel.

Jídlo, kam se podíváš

Thajci si velmi potrpí na svůj vzhled. Přestože v tropickém počasí není jednoduché vypadat jako ze škatulky, muži zde obvykle nosí košile, které jsou vždy čisté a nažehlené. Působit dobrým dojmem je pro ně velmi důležité, ať jde o prodavače nebo úředníky.

Většina Thajců a Thajek je také velmi štíhlá, což je způsobeno složením stravy i zvláštními stravovacími návyky. Přestože Thajci jídlo zbožňují a stále se něčím cpou, většinou jde o malé porce, které nejsou tučné a energeticky příliš vydatné.

Typický Thajec jí rád venku, proto jsou na každém rohu velká tržiště plná stánků s nejrůznějším jídlem. A když jde třeba do práce, nakoupí si několik "chuťovek", které si odnese do úřadu v igelitových sáčcích.

Thajci milují jídlo, jí klidně i desetkrát za den, ale v malých porcích. Všude na ulicích jsou stánky s občerstvením.

Pálivé především

Thajskou kuchyni charakterizují pikantní pokrmy. I když pikantní je možná špatné slovo, neboť thajské speciality jsou opravdu pálivé, na rozdíl od nabídky thajských restaurací v Česku, které až na malé výjimky vaří jaksi na půl plynu. Výrazná pálivost má ovšem významnou fyziologickou funkci, neboť v horkém podnebí podporuje trávení a současně jídlo svým způsobem sterilizuje.

Pro mnoho Čechů je překvapivá skutečnost, že se v Thajsku konzumuje také pálivé ovoce. Na ulicích se prodává nakrájený ananas, mango či vyloupané pomelo, ke kterému dostanete pytlíček s cukrem smíchaným s chilli. Touto směsí si jednotlivá sousta posypáte, díky čemuž získá ananas či mango úplně jinou chuť.

Thajsko nikdy nepoznalo koloniální vládu, a proto si udrželo celou řadu tradičních zvyků a odlišností.

V Thajsku je třeba dodržovat celou řadu pravidel. Výjimkou je batůžkářský "ráj" Khao San v centru Bangkoku, kde vládnou turisté a žádné tabu tu neplatí.

Oblíbený monarcha

Z ulice se nyní vydejme až do královského paláce, kde na trůnu sedí thajský král Pchúmipchon, který je nejdéle vládnoucím panovníkem na světě. Na trůn nastoupil již 9. června 1946 a letos v létě tudíž oslavil neuvěřitelné 67 výročí v "úřadě" (jen pro srovnání, Alžběta II. vládne Británii až od roku 1952). Thajci svého krále na rozdíl od běžných politiků velmi milují a nenechají na něj dopustit.

Bezpodmínečná úcta je ovšem daná i zákonem a ani cizinci se nesmí ke korunované hlavě země chovat neuctivě či pohrdavě. Známý je ostatně případ Švýcara, který nasprejoval portrét krále na zeď a vyfasoval za to deset let, i když nakonec dostal od krále milost.

A ještě jedna rada na závěr. Pokud jedete do Thajska z Kambodži, raději si sundejte tričko s obrázkem Angkoru. V současné době jsou vztahy mezi oběma zeměmi napjaté a romantické věže na tričku je to poslední, co by Thajci chtěli vidět.

, pro iDNES.cz

Britská královská rodina