Na miniaturním území Texelu najdete miniaturní lesy, louky, farmy i vesničky. Nejzajímavější však bezesporu jsou písečné duny, které pohlcují území do vzdálenosti i několika set metrů od pobřeží Severního moře. Jsou částečně prošlapané a porostlé trsovitou trávou, ale z velké míry i poušťově písčité, klouzavé a hlavně matoucí.
Ze hřbetu jedné duny to vypadá, jakoby to k moři už bylo jen kousíček, že snad stačí přejít ještě jeden písečný kopec. A potom přesně podle vzoru pouštní fata morgány bláhový výletník zjistí, že duny se násobí a umocňují a všemožně roztahují, až člověka chytí do svých osidel a přivedou ho na zcestí.
Pouštní zážitek tu ovšem samozřejmě nehrozí žádným nebezpečím. Vzhledem k rozloze ostrova je pravděpodobné, že po několika kilometrech přece jenom na nějaký konec dojdete. Může to být právě ten konec, kde sídlí pověstné středisko EcoMara, za nímž sem jezdí Holanďané z celé země.
Je to jakási ekologická farma, která se stará o nemocné či opuštěné tuleně, které vrací zpátky do přírody. Ti, kteří si ozdravnou kůrou ještě neprošli, si plavou ve velkých venkovních bazénech uprostřed písečných dun a líně se nechají krmit rybami k velkému potěšení návštěvníků.
Tady hlídám já, jakoby říkal kůň, který se pase podél cyklistické stezky před písečnými dunami. |
Grošáci, ryzáci i bělouši se pasou na seně v ranní ostrovní mlze |