Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Temné terárium

aktualizováno 
Přinášíme poslední pokračování z knihy spisovatele Lemony Snicketa Temné terárium, která vyšla v minulých dnech v nakladatelství Egmont.
Přinášíme poslední pokračování z knihy spisovatele Lemony Snicketa Temné terárium, která vyšla v minulých dnech v nakladatelství Egmont.

Pokračování třetí kapitoly

"To tedy je," souhlasila Violet. "Po tom požáru jsem si myslela, že už nebudu nikdy šťastná, ale tohle je vážně senzace." "I tak mi ale pořád chybějí rodiče," poznamenal Klaus. "Přestože je na nás strýček Monty strašně hodný, stejně bych byl radši, kdybychom žili zase všichni spolu v našem starém domě." "To je přece jasné," vyhrkla Violet. Pak se odmlčela a pomalu pronesla, co se jí v několika posledních dnech stále honilo hlavou: "Myslím, že nám dětem rodiče budou chybět pořád, ale můžeme je postrádat bez toho, abychom byly stále tak nešťastné. Oni by určitě nechtěli, abychom se kvůli nim trápily." "Pamatuješ," řekl Klaus posmutněle, "jak jednou celý den pršelo a my se nudily a tak jsme si všechny nabarvily nehty na nohou na červeno?" "A já pak tou jasně červenou barvou polila žluté čalounění křesla," usmála se Violet. "Inkuzaví mozejás," zažvatlala Sunny vesele, což mělo zřejmě znamenat něco jako: "A ta skvrna se nikdy nedala úplně vyčistit." Sourozenci se na sebe navzájem usmáli a beze slova se pustili do práce. Celé dopoledne se pečlivě věnovali svým úkolům. Bylo jim přitom jasné, že pohoda, kterou zažívají při pobytu u strýčka Montyho, jim ani v nejmenším nevymazala smrt rodičů z paměti, ale způsobila, že se alespoň po dlouhé době trápení cítili mnohem lépe. Je bohužel smutnou skutečností, že se tato tichá chvíle štěstí měla na dlouhou dobu stát poslední, kterou sourozenci Baudelairovi zažili. S tím však nemůže naneštěstí nikdo nic dělat. Právě když Violet, Klaus a Sunny začali pomýšlet na oběd, zaslechli, že před domem zastavuje nějaké auto. Vzápětí se ozvalo zatroubení. Pro děti to byl signál, že přijel Stephano. Pro nás by to měl být signál, že jim začíná další utrpení. "To by měl být ten nový asistent," poznamenal Klaus a vzhlédl od Velké knihy malých peruánských hadů. "Doufám, že bude stejně příjemný jako strýček Monty." "Já taky," přikývla Violet a několikrát natáhla a uvolnila past na ještěrky, aby si ověřila, že je v naprostém pořádku. "Nebylo by zrovna nejzábavnější cestovat do Peru s nějakým morousem." "Bamba lolo!" zvolala Sunny, což mělo zřejmě znamenat něco jako: "Snad abychom šly zjistit, co je ten Stephano zač." Všichni tři vstali a vydali se ven. Když vyšli hlavními dveřmi před dům, spatřili u křovin ve tvaru hadů zaparkovaný taxík. Právě z něj vystupoval vysoký hubený muž s bujným plnovousem a bez obočí. V ruce držel černý kufr opatřený stříbřitě lesklým visacím zámkem. "Nedám vám žádné spropitné," osopil se přitom na taxikáře, "protože moc žvaníte. Celou cestu jste nezavřel pusu. Někoho třeba nezajímá, že se vám narodilo dítě a jak je roztomilé." Když spatřil sourozence, zahlaholil: "Á, dobrý den. Já jsem Stephano, nový asistent doktora Montgomeryho." "Dobrý den," vykročila k němu Violet. Stephanův sípavý hlas jí připadal nějak povědomý. "Dobrý den," pozdravil Klaus a pozorně si nového příchozího prohlédl. Něco v jeho očích se mu zdálo dost povědomé. "Delele!" vyjekla Sunny. Stephano totiž neměl ponožky a Sunny, která lezla po čtyřech, zahlédla mezi záložkou kalhot a horním okrajem boty jeho o bnažený kotník. Spatřila na něm něco až příliš známého. Všem třem dětem došla v tu chvíli stejná věc. Ucouvly o krok, jako by na ně dorážel vzteklý pes. Ten člověk nebyl žádný Stephano, ať už si říkal, jak chtěl. Sourozenci Baudelairovi si prohlíželi nového asistenta strýčka Montyho od hlavy k patě a bylo jim jasné, že to není nikdo jiný než hrabě Olaf. Třebaže si oholil srostlé rozježené obočí a špičatou bradu si nechal zarůst plnovousem, oko, které měl vytetované na kotníku, nemohl nijak zamaskovat.

Konec třetí kapitoly a konec ukázky

Lemony Snicket: Temné terárium. Copyright: Text Lemony Snicket, 1999. Ilustrace Bret Helquist, 1999, Překlad Petr Hejný, 2001. Vyšlo v těchto dnech v nakladatelství Egmont.



Témata: Peru, Spropitné


Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.