Autorem patrové budovy novorománského výrazu se 118 mužskými a 72 ženskými sedadly byl jihlavský stavitel Karl Wagner. Přístup k templu byl po nově zbudovaném klenutém kamenném mostku z ulice Na Parkáně. Po válce doznala synagoga změn přestropením vnitřního prostoru a úpravou fasády, přičemž dnes slouží jako úřadovna policie. Jedním z mála prvků, který původní poslání budovy identifikuje, je kruhové okénko na západním průčelí s motivem šesticípé hvězdy. Své mrtvé směli telčští Židé v dřívějších dobách pochovávat až za hranicí katastru, ve vzdálenosti sedmi kilometrů. Hřbitov zřídili někdy v 17. století v lese zvaném odtud Židovec, při silnici z Myslůvky na Kostelní Vydří. Hřbitov ohrazený kamennou zdí obsahuje kolem sto padesáti náhrobků barokního a klasicistního typu, z nichž nejstarší dochovaný pochází z roku 1655. S tar ý hřbitov přestal být užíván v roce 1879, kdy bylo založeno nové pohřebiště za Staroměstským rybníkem a parkem na Oslednici. Hřbitov přibližně obdélného tvaru obklopuje cihelná zeď. Ve třech souvislých řadách při severní zdi leží téměř dvě stovky novodobých náhrobků. Ten nejnovější patří bývalé velvyslankyni v Americe Ritě Klímové. Poblíž vstupních vrat stojí obřadní síň, poslední desetiletí adaptovaná na výtvarný ateliér a galerii, kam v létě směřuje mnoho mladých lidí. Konečně poslední hmotnou památku na židovské etnikum v Telči představují keramické pamětní desky se jmény sto čtyř obětí nacistické rasové perzekuce (a ostatních obětí 2. světové války), umístěné od roku 1994 v předsíni farního kostela svatého Jakuba.
 Pohled na zasněžené telčské náměstí |
