Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tchaj-wan, překrásná 'druhá' Čína

  10:00aktualizováno  10:00
Malý čínský ostrov Tchaj-wan neprávem leží na okraji turistického zájmu. Přitom nabízí kromě nádherné přírody a čínského pokladu císařů i jednu z nejlepších kuchyní na světě. Obyvatelé tohoto ostrova patří navíc k těm nejpřátelštějším, které na svých cestách můžete potkat.

Východní pobřeží Tchaj-wanu je kouzelné | foto: Profimedia.cz

V letadle směřujícím do tchajwanské metropole Tchaj-pej si čte většina přítomných německých turistů průvodce po Bali. Pouze přestupují a až z propagačního videa zjišťují, že na Tchaj-wanu jsou třítisícové hory, horké prameny, čínský poklad císařů, domorodé festivaly i slavnosti plné kostýmů a masek.

Tchaj-wan, jehož rozloha je proti České republice poloviční, počet obyvatel dvojnásobný, je stále trochu pozapomenutý ostrov. Přitom před jeho břehy v roce 1544 portugalští mořeplavci údivem vykřikli: "Formosa!" Překrásný!

Možná za to může ožehavé politické postavení Tchaj-wanu, který je oficiálně uznáván z evropských států pouze Vatikánem. Jde totiž o "druhou Čínu", nebo první, jak se to vezme. Pro velkou Čínu (Čínská lidová republika) je malý Tchaj-wan (Čínská republika), který se prohlašuje za jedinou pravou čínskou reprezentaci, odpadlickou provincií.

Za čínské občanské války druhé poloviny 40. let se na ostrov uchýlila vojska a úředníci poražené nacionalistické strany Kuomintang vedené generálem Čankajškem. Je poněkud paradoxní, že v Tchaj-peji mají oběti jeho režimu (nejméně 40 000 během období tzv. bílého teroru 50. let) vcelku nenápadný památník, zatímco gigantická Čankajškova socha v bronzu stále trůní v kolosálním bílém památníku, kde jsou k vidění i dva jeho nablýskané cadillaky.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Brána do Čankajškova památníku

Brána do Čankajškova památníku v Tchaj-peji

I když Čankajšek zemřel roku 1975, skutečnou demokracií se Tchaj-wan stal až na přelomu 80. a 90. let. Zároveň se otevřel turismu: před deseti lety ho navštívilo dva a půl milionu cizinců, v současnosti je to o milion víc. Ale stále to nejsou závratná čísla a potkat na ulicích Evropana je spíš výjimka. Hamburská publicistka Isabelle Hofmannová tvrdí, že pro mnohé Němce má Tchaj-wan stále našedlý nádech let Čankajškovy diktatury, tak nějak iracionálně.

Město ožívá v noci

Jenže hlavní město Tchaj-pej šedivě působí. První dojem tvoří nevzhledné výškové budovy, hustá, ne zcela ukázněná doprava a všudypřítomný mlžný opar, který místní za smog rozhodně nepovažují. Snad jen symbol postmoderní éry, více než pětisetmetrový mrakodrap Tchaj-Pej 101, ční nad poněkud unylou architekturou, kterou tu a tam oživí buddhistické či taoistické chrámy.

Avšak s nocí město rozkvete: neony září, vedro povolí a ulicemi proudí davy. Nastal čas trhů, kde za pár desítek a stovek tchajwanských dolarů (1 NTD = 0,5 Kč) seženete tričko Supermana i uválené štěně, ale hlavně je to o jídle.

Stovky barev, chutí a vůní se slévají v potravinovou kakofonii, z níž jeden tón zpravidla úporně vystupuje. "Smradlavé tofu", místní specialita. Menší vypětí stojí ochutnávka asijských masových "knedlíků" či krevet, které trhovkyně v živém stavu vyloví z kádě, zprudka peče na roštu, posléze nůžkami "zastřihne" a napíchne na špejli. V sáčku po deseti stojí pakatel.

Podobně pestrý výběr nabízejí i tchajpejské restaurace a bary, v některých si můžete vybrané pokrmy v kotlíku uvařit sami, personál zpravidla dodržuje hygienu bedlivěji než je zvykem v Česku (rukavice a roušky), a v těch nejlepších se stojí dlouhé fronty. Nakonec nepůsobí ani tak nabubřele, když Tchaj-wanci tvrdí, že jejich cuisine je jedinečná, protože si vybrala z čínské, japonské i evropské to nejlepší.

Tchaj-wan, největší mrakodrap světa Taipei 101 v Tchaj-peji
Nejvyšší mrakodrap světa Taipei 101

Tchaj-wan, rýžová pole
Rýžová pole


Tchaj-wan

Tchaj-wanskou kuchyni ovlivnila jak čínská tradice, tak i jídla z Evropy a Japonska. Jídla prodávaná na ulici jsou obvykle výborná

V Tchaj-peji se vyplatí dva tři dny zůstat, a nejen pro zajímavé ceny hi-tech produktů, tak příznačných pro jednu z hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, kde je univerzitní vzdělání samozřejmostí. Záleží nicméně na obchodě a v těch nejlevnějších buďte připraveni na smlouvání a absenci mezinárodní záruky.

Smlouvat se dá také na jednom z největších jadeitových trhů v Asii, který se koná pod mostními oblouky vždy o víkendech. Zelené a bílé náramky z jadeitu se blýskají téměř na každé paži - podobně jako většina Asijců i Tchaj-wanci věří, že je uchrání od zlých duchů.

I když se i na trhu ceny jadeitu občas vyhoupnou k závratným číslům, ty nejcennější práce (stejně jako z porcelánu či třeba bronzu) spatříte v Národním palácovém muzeu, které schraňuje zřejmě největší a nejpůsobivější sbírku tradičního čínského umění na světě. Její velká část, původně ve vlastnictví dynastie Čching, byla v turbulencích první poloviny 20. století na pevninské Číně hekticky přemisťována, až roku 1948 skončila - na Tchaj-wanu. Mezi symboly unikátní kolekce patří jadeit v podobě čínského zelí.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Národní palácové muzeum

Přijeďte, když není horko

Asi nejvhodnějším obdobím pro návštěvu Tchaj-wanu je časné jaro nebo pozdní podzim, kdy nevládnou úmorná vedra. I když více než polovinu ostrova pokrývají hory a některá místa jsou obtížněji přístupná, většina jich je v dosahu veřejné či automobilové dopravy (včetně vnitrostátních leteckých linek a vysokorychlostních vlaků), přinejhorším kola, na němž Tchaj-wanci tráví většinu krátkých dovolených.

I když Národní park Taroko na východním pobřeží nabízí takřka filmové scenerie s kaňony, vodopády, visutými mosty i horskými chrámy, po náročném treku se vyplatí chvíle usebrání v některém z horkých pramenů nebo u šálku pravého tchajwanského čaje. Ty nejlepší pocházejí z horských oblastí, sbírají se dvakrát ročně a voní prý svěžeji než slavné značky z Japonska a Číny.

Dotek původního Tchaj-wanu najdete v horských vesnicích, byť se jejich životní styl v posledním století radikálně proměnil.

Kdo si potrpí na opulentní kostýmy a několikahodinové tlačenice, neměl by vynechat tchajwanskou operu (jak jinak než v tchajwanském dialektu) nebo některou z místních slavností. Třeba Svátek duchů, připadající na sedmý čínský lunární měsíc (zpravidla srpen). Právě v tomto období se otvírají brány podsvětí a mrtví vstupují mezi živé. Proto se pro ně připravují mísy nejlepšího ovoce, ale i papírové papuče, auta, boty, kreditní karty... Ale všechny se spálí, čímž doputují k zesnulým příbuzným i neznámým (ne vždy přívětivým) duchům.

Jedna z největších slavností se koná v přístavním městě Keelung, které rozzáří ohňostroje a průvody tanečníků, masek a vyšňořených vozidel. O půlnoci se pak u pobřeží tísní davy fascinované pohledem, jak hořící symboly keelungských rodinných klanů jeden za druhým pohlcuje moře.

Přes mnohé pozoruhodnosti Tchaj-wanu si však návštěvník odnáší asi nejintenzivnější pocit z jeho obyvatel, z jejich velkorysé a podle všeho i nefalšované srdečnosti. Snad ji dílem pohání i tchajwanská touha po větším světovém uznání: přibližování Západu čtete v operativně rozšířených očích místních krásek, stejně jako v libovolně adaptovaných jménech, která si Tchaj-wanci tisknou i na vizitky.

A tak se hotelový portýr představí jako Hugo, průvodkyně jako Tina a vysoký úředník tchajwanské vlády jako Manfred.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Národní divadlo
Národní divadlo v Tchaj-peji

Tchaj-wan

Tchaj-wan, Lotus Lake v Kaohsiungu
Lotus Lake v Kaohsiungu





Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.