Krásný ostrov, krásní lidé
Tchaj-wan, ležící až za pevninskou Čínou, je veliký zhruba jako polovina České republiky, ale obyvatel má dvakrát víc. Portugalští mořeplavci, kteří sem v 16. století dorazili z Evropy jako první, ho pojmenovali příznačně jako Ilha Formosa, tedy Krásný ostrov. Jedním z nejsilnějších zážitků cizince na tomto místě jsou kromě vynikající a různorodé asijské kuchyně především jeho obyvatelé.
Nikde na světě jsem se dosud nesetkal s tak velkými sympatiemi vůči cizincům, zejména bílým. Neprojevují se nijak vtíravě a nepramení ze zištných důvodů, spíše jsou projevem zvědavosti a zvídavosti o věci nové a neznámé. Na první pohled si vás sice Tchajwanci moc nevšímají, ale není to nezájem skutečný jako třeba v Hongkongu, kde se už cizinci stali pevnou součástí obyvatel a nikdo se nad nimi tedy nepodivuje.
I když cizince na Tchaj-wanu, zejména ve větších městech, potkáte, není jich mnoho a stále ještě probouzejí v místních lidech zvědavost. Tchajwanci však nechtějí zbytečně obtěžovat a ostýchají se vás oslovit, takže zkrátka dělají, jako že jste jedním z nich, což je skutečně zvláštní situace vzhledem k tomu, že už samotnou vizáží sem očividně nepatříte. Nemluvě o takových, jako jsem já: 190 cm, světlé vlasy, bílá kůže a český obličej.
Jejich hraný nezájem se rychle prolomí v momentě, kdy něco potřebujete. Snaží se vám prostě pomoct za každou cenu, a to i v případě, kdy na danou otázku ani neznají odpověď. To oceníte zejména v situacích všedního dne, při cestování nebo během delšího pobytu třeba u placení složenek.
Praha, pro Tchajwance město snů
Rozhovor se obvykle stočil přímo na mě s dotazem, odkud jsem a proč jsem přijel na Tchaj-wan, jak dlouho jsem tady a ještě budu. Když jsem jim řekl, že pocházím z Evropy, zatetelili se radostí. Později mi český kamarád prozradil, že Američané už nejsou na Tchaj-wanu zdaleka v takovém kurzu jako Evropané. O České republice většinou nevěděli, starší generace si však často vzpomněla na Československo.
Zato když jsem se zmínil víceméně okrajově o rodném městě Praze a svém plánu na Tchaj-wanu studovat čínštinu v rámci stipendijního pobytu své univerzity, obyčejně jim údivem spadla čelist. Z čehož zase z počátku padala čelist mě. Praha je totiž na Tchaj-wanu považovaná za nejkrásnější město na světě a každý z ostrovanů se do ní touží podívat.
National Taiwan University. Tchajwanská obdoba naší Karlovy univerzity
Všednodenní život v hlavním městě je spíše hlučný a zaneprázdněný.
Tak dobrá všeobecná znalost našeho hlavního města mě vskutku udivila. I já mám Prahu rád a vím, že je ve světě slavná, koneckonců je "matkou měst", ale že ji bude znát každý Tchajwanec od učitele ve škole až po posledního vrátného v centru Tchaj-peje (hlavní město Tchaj-wanu) mě věru nenapadlo.
Posléze jsem se dozvěděl, že tady funguje jakýsi "kult Prahy", který prý odstartovala místní celonárodně populární telenovela Pražské jaro a hit populární zpěvačky. Díky ní všichni Tchajwanci sní o Praze jako o "krásném městě", které je symbolem jimi velmi obdivované evropské kultury. Mladé manželské páry například létají hned po svatbě přes celý svět až do Prahy, aby zde strávili své líbánky.
S pražskou adresou trvalého pobytu lze tak celkem snadno získat vcelku nezasloužený obdiv u velké části místních obyvatel, který vede mimo jiné i k pocitu určité nezasloužené výjimečnosti. Ta samozřejmě ovlivní pozitivně vše. Přísný policista, který na Tchaj-wanu měří všem stejně, vám třeba odpustí, že žvýkáte nebo pijete v metru, i když je to zakázané, a krásná neznámá Tchajwanka vám dá na ulici na požádání svoje telefonní číslo.
Krásné Tchajwanky jsou pro cizince svého druhu pastí. Mnoho z nás se už nikdy nevrátilo.
Moderní buddhisté cestují v Tchaj-peji metrem.
Nebývalá rasová i náboženská tolerance
Je třeba podotknout, že zákony zde platí pro každého stejně, ale přece jen nad cizincem se i přimhouří oko, vždyť je to "cizinec".
V rámci celé společnosti vlastně obecně panuje nebývalá rasová i náboženské tolerance. Nebývalá vzhledem k tomu, kolik etnik a různých vyznání zde žije a pracuje bok po boku, svedených dohromady bouřlivými dějinami tohoto ostrova, který se nachází na křižovatce silového pole mocných sousedů. Podobně jako Česká republika ve středu Evropy.
Obdiv k Evropě nezná mezí. Zde obdoba slavné galerie Louvre v poněkud menším měřítku
Obětiny předkům tvoří potraviny různorodé povahy.
Obyvatelé ostrova, odkázaní většinou jen sami na sebe, jako by mezi sebou vyvinuli jistý druh vzájemné sounáležitosti a vnímavosti. Nikdo se nerozčiluje kvůli tomu, že je někdo jiný tmavší nebo světlejší anebo jestli chodí do kostela, chrámu či mešity. Vliv křesťanství a katolické církve je tu ostatně znát i v řadě moderních kostelů a není náhodou, že jednou z mála zemí, uznávajících nezávislost Tchaj-wanu je právě Vatikán.
"Praktičnost" svobody projevu se odráží i v řadě chrámů. Na otázku, zda je buddhistický, mi bylo řečeno, že je. "A taoistický?" "Také je." Řada chrámů zkrátka slouží těm i oněm, jak je zrovna potřeba a nikdo si z toho hlavu nedělá. V tu chvíli jsem si pomyslel, že se tu setkávám s řadou věcí, ze kterých bychom si mohli nejenom my, ale i celý svět vzít příklad. Velmi rád jsem se proto vydával do buddhistických a taoistických chrámů. I když kulturně a vzhledově jsou ty chrámy naprosto jinými svatostánky než u nás, přesto se tam cítíte jako doma.
Chrámy jsou demokratickým prostorem. I pro pejska z ulice
Měkčí sedadla pro důchodce, knihovničky v MHD
Sounáležitost tchajwanské společnosti se projevuje i v tradiční úctě ke stáří a důrazem na rodinu. Tyto hodnoty jsou navíc zcela v duchu ostrovní modernosti obyvatelům vtloukány do hlavy den co den v městské hromadné dopravě. Prostřednictvím videí, hesel či obrázků, názorně ilustrujících, jak a kdy máme pomáhat starším nebo jinak handicapovaným lidem.
Důchodci mají v metru nejen barevně vyznačené sedačky, které jim lidé v případě nutnosti opravdu uvolňují, ale v autobuse jim dokonce patří celá zadní třetina o poznání měkčích a pohodlnějších sedadel. No a to, že v autobusech MHD hraje klasická hudba nebo že jsem zde dokonce v jednom případě objevil v přední části vozidla dětskou knihovničku s nápisem Po použití vraťte, mě takříkajíc dorazilo. Podobně jako speciální luxusně vybavená místnost v některých stanicích metra pro kojení v případě nutnosti.
Ukazatel k místnostem v metru vyhrazeným pro kojící matky
Čekací zóna pro noční pasažérky. Ohraničená a dobře osvětlená
Kvalitní jídlo i perfektní služby
Obecně s kulturou pak souvisí především umění místní gastronomie a způsob trávení volného času. Ten je totiž s jídlem bytostně spojený. Na Tchaj-wanu nenajdete mnoho klasických hospod českého střihu, spíše restaurací, kde se k jídlu i pije. Největší pochoutky pak lze nalézt na takzvaných nočních trzích. Upřímně řečeno můj pobyt činil o dost pestřejším fakt, že jsem bydlel přímo na ulici nesoucí jméno jednoho z nejstarších a nejznámějších z nočních trhů Tchaj-peje. Síť uzoučkých uliček, plná restaurací, stravoven i stánků nabízí snad všechno, co je jedlé, mnoho toho, o čem jste ještě nikdy neslyšeli a ještě víc toho, co byste považovali za nejedlé.
Výčet pochoutek by vydal za samostatnou kuchařku a jen pro představu uvedu, že ačkoliv jsem se chodil do těchto míst stravovat po devět měsíců takřka denně, vyzkoušel jsem možná tak třetinu zde nabízených pokrmů. A to můj noční trh byl považovaný spíše za menší a klasický. Trh na jiném místě dosahoval velikosti samostatné městské čtvrti, čemuž samozřejmě odpovídala i šíře nabízených pokrmů.
Kultura pití čaje patří i na ulici mezi běžné úkony všedního dne.
Křepelčí vajíčka na špejli jsou nejen chutná, ale prý i velmi zdravá.
Autor článkuAutor článku Radim Kratochvíl je absolventem katedry filmových studií, studentem sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a příležitostným publicistou se zájmem o film a čínskou kulturu. |
Tchajwanci jídlo milují, protože je levné a kvalitní. Na dobré jídlo si klidně u malého stánku vystojí dvacetiminutovou frontu, protože jim za to stojí. V pokrmech samozřejmě dominují nudle na tisíce způsobů, plody moře, množství zeleniny, husté polévky s libovým masem, mezi speciality patří i taštičky (tzv. ťiao-c') s různorodými náplněmi, zkrátka jídla v podstatě jednoduchá na přípravu, přesto vynalézavá a skvělé chuti.
Nezanedbatelný je v tomto směru i vliv japonské kuchyně, která nabídku významně rozšiřuje. Pokrmy jsou obecně dobré pro vaše tělo a přestože všichni Tchajwanci jedí jako zjednaní, moc tlustých lidí neuvidíte. Zhubl jsem dokonce i já, a to už je co říct, protože já jím hodně a rád. Mezi svého druhu extravagance, které jsem vyloženě nevyhledával, patřil třeba tzv. "koláček" z prasečí krve, kachní krev, nasekané pařátky, rypáčky od prasete, hadi... Je třeba přiznat, že "jiný kraj, jiný mrav" a člověk také nemusí mít všechno.
Na nočním trhu to žije hlavně v noci.
Pro našince je navíc jídlo velmi levné. Menší oběd lze pořídit už za 30 korun českých, velkou porci za 60 Kč a za 100 Kč už máte jídlo v lepší restauraci. Je také nutno podotknout, že o jídlo je postaráno v kteroukoliv denní či noční hodinu. Hlavně abyste nedostali hlad. Dokonce i když se z jakýchkoliv důvodů potulujete městem třeba v ranních hodinách, vždycky vám někdo něco dobrého levně a s úsměvem uklohní. Nemluvě o provozovnách 7-11 (Seven Eleven), ve kterých se můžete 24 hodin denně najíst, napít, uložit zavazadla, připojit na internet, koupit on-line lístky na koncert, dobít kredit na mobilu, zaplatit složenky, vyprat, oxeroxovat svoje materiály, atd.
Návštěva Tchaj-wanu je zkrátka velkým zážitkem a toto jsou jen některé z mnoha důvodů, proč se tam našinec cítí dobře, občas i jako doma. Většinou však ještě líp.
