Tam, kde má pánbůh jen dřevěné příbytky

  • 2
První setkání s dřevěnými kostely připadá poutníkovi jako výlet mezi kulisy dávných časů. Tíha staletí doléhala na dřevěné kostely vždycky dříve než na jejich kamenné bratry. Snad proto se dnes v Česku dochovalo jen kolem dvaceti dřevěných kostelů. Třináct z nich stojí na malém území v Moravskoslezském kraji, a tvoří tak jedinečný památkový soubor.

"Dřevo naše předky provázelo od narození. Bývala z něho kolébka, ale také rakev, byl z něho dům, ale také kostel," přemítá etnografka a vášnivá ochránkyně dřevěných kostelů Jiřina Veselská z Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Stále jako za gotiky
Při pohledu na některé dřevěné kostelíky by člověk řekl, že pocházejí z doby středověku s doznívající gotikou. Omyl! Mnohé z nich totiž byly postaveny až v 18. nebo v 19. století.

"Středověký zápas s přírodou, podnikaný prostředky třináctého století, trval tu do našeho věku," zdůvodnil už v šedesátých letech minulého století obrovskou historickou cenu roubených chrámů v dnešním Moravskoslezském kraji kunsthistorik Václav Mencl, autor dosud nepřekonané monografie Lidová architektura v Československu.

"Nic více a nic méně. Hrabovský bůh chud jak my. Chrám má dřevěný s dřevěnou věží," veršoval před stoletím o jednom ze zdejších dřevěných kostelů ve svých Slezských písních Petr Bezruč.

Vždyť lidoví stavitelé dřevěných kostelů ještě v devatenáctém století stavěli pořád stejné kostely jako jejich předchůdci ze sklonku gotiky. Prosté věřící ve Slezsku a na severní Moravě však kunsthistorické problémy se stářím kostelů příliš nezajímají. Pro ně je dřevěný kostel ve vsi prostě jednou provždy starý.

Na dosah z Ostravy
Pouť po třinácti dřevěných chrámech v Moravskoslezském kraji se dá vzhledem k nevelkým vzdálenostem teoreticky zvládnout v jediném dni, ale byl by to asi zároveň docela sebevražedný útok na duchovní rozměr výletu.

Méně v tomto případě určitě znamená více. Zatímco jinde v republice stojí dřevěné kostely rozptýleny do stakilometrových vzdáleností (například kostely v Liberku u Rychnova nad Kněžnou, ve Velké Lhotě na Valašsku, v Kryštofově Údolí nedaleko Ještědu či v Maršíkově na Šumpersku), v Moravskoslezském kraji počítáme maximálně v desítkách kilometrů.

Nejzápadnější z roubených chrámů, kostel sv. Petra a Pavla, stojí v Hněvošicích na Hlučínsku a byl postaven jen krátce před tím, než v roce 1742 Marie Terezie prohrála Hlučínsko ve slezských válkách, a hněvošický kostel se tak na dalších 178 let ocitl v Prusku.

Smutný osud kostelíku sv. Kateřiny
Jen o něco přes dvacet kilometrů jihovýchodněji, v Ostravě-Hrabové, stával až do letošního jara dřevěný renesanční kostel sv. Kateřiny, který bohužel krátce po Velikonocích spolykaly plameny.

V dosahu ostravské městské hromadné dopravy v obci Řepiště však stojí ještě dřevěný kostel sv. archanděla Michaela. Po dalších osmi kilometrech poutník narazí na kostel Všech svatých v Sedlištích na Frýdecko-místecku z roku 1638, o který obec společně s církví pečuje s nevšední láskou; o dějinách kostela tu umí vyprávět každý místní školák.

Bez víry kostel chátrá
Naproti tomu v Albrechticích na Karvinsku, kam je to ze Sedlišť asi dvanáct kilometrů, mají věřící vedle dřevěného kostela sv. Petra a Pavla i zděný kostel, přičemž dřevěný svatostánek po léta chátrá.

"Kostel je jednou kostel. Bez liturgického významu nemá pro věřícího význam. Pokud dřevěné kostely nejsou funkční jako svatostánky, cítíte, že vlastně nežijí. Naopak v Dolních Marklovicích u Karviné si v tomto smyslu věřící dřevěný kostel doslova hýčkají," přibližuje etnografka Jiřina Veselská osud dalšího dřevěného kostela v kraji - chrámu Nanebevstoupení Páně v Dolních Marklovicích, asi patnáct kilometrů od Albrechtic.

Mezi nejcennější chrámy v celém souboru roubených kostelů patří kostel Božího těla v Gutech na Třinecku, kam je to z Dolních Marklovic necelých třicet kilometrů. Kostel je datován k roku 1563 a jeho základní konstrukci tvoří mimořádně silné, v průměru až šedesáticentimetrové dřevěné trámy.

Vůbec nejmladším spolubratrem celého dřevěného společenství je dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě, v nejvýchodnější vsi republiky. Místní tesaři ho vystavěli teprve v roce 1936.

Další tři dřevěné kostely na Těšínsku mají oproti jiným roubeným chrámům skromnější historii. Kostel Povýšení sv. Kříže v Bystřici nad Olší, vzdálený od gutského kostela asi patnáct kilometrů, byl postaven teprve na sklonku 19. století. Kostel sv. Mikuláše v sousedním Nýdku zase ve stejném století prošel rozsáhlou rekonstrukcí, při které patina šestnáctého století", kdy kostel původně vznikl, vzala zcela za své.

Dárek z Podkarpatské Rusi
Za zbývajícími čtyřmi dřevěnými kostely v Moravskoslezském kraji musí poutník do Beskyd.

Kostel sv. Bedřicha v Bílé nad Starými Hamry je napodobeninou skandinávských dřevěných kostelů z roku 1874. Kostel Panny Marie na jiném z beskydských vrcholů - na Grúni vznikl jen o deset let později, zatímco poutní kostel sv. Antonína Paduánského na vrcholu hory Prašivá je datován až k roku 1640 a jeho vznik je opředen legendou o hraběti z Oppersdorfu, kterého na lovu málem usmrtil rozzuřený jelen a jehož jen úpěnlivá modlitba vytrhla ze spárů smrti.

Jako poděkování za boží milosrdenství vznikl zanedlouho na Prašivé poutní kostel. Poslední ze souboru čtrnácti dřevěných kostelů na severní Moravě a ve Slezsku je vlastně cizincem. V roce 1928 ho z Hliňanců na Podkarpatské Rusi nechal přenést do Kunčic pod Ondřejníkem v Beskydech, oblíbeného to výletního místa bohatých Ostravanů, ředitel mocné Báňské a hutní společnosti, inženýr Šebela.

Pravoslavný kostel se tak tehdy dostal i s ikonostasem do Beskyd hlavně díky dobovému módnímu zájmu o nejvýchodnější oblast Československa (podobně byly rusínské kostelíky přeneseny i do Prahy a do Hradce Králové), ale zároveň i jako originální svatební dar, neboť prvním obřadem, který se v chrámu konal, byla svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem.

MŮŹE SE HODIT 

Zatímco s vnější prohlídkou dřevěných kostelů nemá poutník žádný problém, prohlédnout si interiéry roubených staveb bývá složitější. Nejvhodnější doba je v neděli dopoledne před mší a po ní, ale zdaleka ne v každém ze třinácti kostelů se bohoslužby konají pravidelně.

Například poutní kostely na beskydském Grúni a na hoře Prašivá bývají otevřeny obyčejně jen při poutích. S prosbami o umožnění prohlídky interiérů kostelů je proto nutno se obracet nejlépe už s předstihem na jednotlivé farní úřady, které mají kostely ve správě. Případně na kostelníky, kteří se starají o kostely v těch místech, kde duchovní správa trvale nesídlí (například v obcích Hrčava a Guty).

Požár dřevěného kostela svaté Kateřiny v Ostravě

Dřevěný kostel v obci Sedliště v Podbeskydí

Dřevěný kostel sv. Antonína Paduánského na hoře Prašivá patří vedle Radhoště k nejoblíbenějším poutním místům v Beskydech

Roubená dřevěná stavba z roku 1730, kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlu v Hněvošicích na Hlušínsku