Ještě v listopadu 1989 byl vojenský objekt na kopci Hohenbogen jedním ze strategických základen NATO, kde působili vojáci z USA, západního Německa a Francie.
V nepřetržitých službách tam v oddělení odposlechů pracovalo asi dvacet lidí. Měli jediný úkol: monitorovat hovory a rádiový provoz nad československým územím. A v případě zachycení důležitých zpráv okamžitě informovat nadřízené.
"Všechno se nahrávalo a v případě potřeby jsme text ještě konzultovali s rodilými mluvčími," popisuje bývalý velitel radioprovozu Hans Bognitschar. Dnes se na místo vrací jen jako pamětník. Studená válka skončila, z nepřítele se stal spojenec a základna se nyní promění na muzeum. Vlastně i Bognitschar, který na základně odsloužil dvaatřicet let, je zde dnes už jen pouhým hostem.
Za znalost češtiny až 100 marek k platu
Poslední velitelPosledním velitelem základny byl Wolfgang Sterr, který zde působil 22 let. Do penze odešel v roce 2004. "Tehdy jsem myslel, že základna zanikne. Ale nyní jsem rád, že zůstane jako památka," říká.
|
Samozřejmě on a jeho kolegové byli vzděláváni nejen jazykově, ale snažili se pochopit českou mentalitu. "Strach před Čechy jsem neměl. Věděli jsme, jak to na druhé straně železné opony vypadá, v jakém stavu je armáda," vzpomíná. "Bylo jasné, že těžkosti mohou přijít jen od Rusů," dodává. Bylo mu ovšem jasné, co v případě války hrozí: okamžitý útok na jejich základnu, která byla strategickým cílem.
"Měli jsme pokyny pro takový případ. Odjeli bychom do vnitrozemí s mobilním zařízením a pokračovali v provozu," říká.
Tisíc metrů vysoko
Co muzeum nabídneZpřístupní se areál včetně dvojité brány, protiatomového krytu a podzemní chodby. Věž, v níž byly přístroje a antény, se promění na vyhlídkovou restauraci a kavárnu ve výšce 1 111 m n. m. V muzeu budou exponáty z obou stran železné opony. Majitel muzea Michael Schreiner chce otevřít areál již na konci příštího roku. Zároveň ale upozorňuje, že ještě bude záležet na povoleních od úřadů a výši dotací. Na opačné straně železné opony fungovaly za totality podobné základny v rámci Varšavské smlouvy na českém území - např. na Čerchově a v Litoměřicích. |
Na kopci ve výšce přes tisíc metrů vyrostla věž, v níž byly ve třech patrech umístěny nejrůznější přístroje. Bylo jich tolik, že prostory věže i přilehlá budova vlastně ani nepotřebovaly topení - stačilo teplo "vyrobené" všemi elektrickými zařízeními. Věž nabízí z vrcholové plošiny úžasný výhled. Samozřejmě za pěkného počasí. Když je škaredě, "fouká" tak silný vítr, že vyvracel dveře z pantů. Takže dnes se dveře na plošinu pro jistotu otevírají hydraulickou pákou.
Na věži seděli nejdůležitější pracovníci základny, "odposlouchávači", ti později našli své místo dole v budově za pancéřovými skly.
Podobných základen bylo podél železné opony pět, z toho na hranici s Československem dvě. Další tři byly při hranici s bývalým východním Německem.
Protiatomový bunkr
Protiatomový bunkr
Příliš rychlá revoluce
O tom, že základna na Hohenbogenu byla důležitá, svědčí i to, že na konci osmdesátých let zde vyrůstala nová věž, která měla nahradit tu původní, aby bylo více místa na antény. Dokončena byla až v roce 1990!
Revoluce byla v tomto případě příliš rychlá, takže věž zůstala prázdná, žádné antény se do ní už nemontovaly. Pak postupně odešli američtí a francouzští vojáci a nakonec i ti němečtí. Areál čekala likvidace. Měl být zbourán a na jeho místo se měl vrátit les, který tam kdysi byl.
Jenže to už se o základnu začali zajímat bývalí vojáci, místní politici a podnikatelé. A když bavorský památkový úřad prohlásil věž na Hohenbogenu chráněnou památkou a symbolem studené války, bylo jasné, že areál bude muset zůstat. Nakonec jej získal podnikatel Michael Schreiner, který zde nyní připravuje Muzeum studené války.
Dvě věže - ta druhá byla dokončena až v roce 1990
Návštěva u nepřítele a český špion za odměnu
Krtek z HohenbogenuNa základně působil jako špion český Němec Kurt Werner Tutter, který dodával zprávy do Prahy. Bývalý nacista a příslušník speciálních jednotek, který se za války podílel na masových vraždách, unikl v Československu trestu a musel za to později pracovat jako agent. Za svého života nebyl Tutter odhalen.
|
Areál se potom dál členil na další bezpečnostní sektory. Do věže a přilehlých prostor směli jen někteří.
Přesto až sem v době studené války pronikl krtek - tedy špion, který posílal cenné zprávy přímo do Prahy. Jmenoval se Kurt Werner Tutter a pracoval v nejstřeženějším prostoru jako odposlouchávač.
Mluvil výborně česky, narodil se totiž v Praze a měl pozoruhodnou minulost: za druhé světové války se stal členem speciálních jednotek a podílel se na vypálení osady Ploština a na dalších krutých akcích.
Komunistické Československo však později jeho zločiny zatajilo, vyslalo jej na Západ a on zde "za odměnu" působil jako špion. "Seděl tady přímo ve věži," ukazuje bývalý velitel základny Wolfgang Sterr. Tutter nebyl za svého života odhalen.
Dnes je však areál prázdný. Schreiner čeká, kolik sežene peněz na vybudování muzea, a mezitím dojednává spolupráci s českými i německými odborníky. Z Česka se na muzeu mají podílet experti ze Západočeské univerzity v Plzni a také Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) v Praze.
"Náš úřad ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem připraví dokumentaci obdobného zařízení, které fungovalo na československé straně železné opony," říká ředitel ÚDV Pavel Bret. Je přesvědčen, že podobné muzeum by mělo vzniknout i na české straně bývalé stěny smrti. "Pro Česko je takové muzeum inspirací," dodává.
Nabídneme exponáty z Východu i ze Západu
Čtyři roky. Tak dlouho usiluje Michael Schreiner z bavorského Rimbachu o svůj projekt Muzea studené války. "Byl to těžký, ale ne beznadějný boj, než jsme tento areál získali," říká. Do výběrového řízení na koupi bývalého vojenského areálu na kopci Hohenbogen se pětadvacetiletý vyučený cukrář s podporou svých rodičů přihlásil před dvěma lety.
* Co vás přivedlo k nedávné historii?
Pro mne je velmi důležité, aby moje generace udělala první krok k tomuto tématu a začala se o něj zajímat. Rychle se totiž zapomíná, že zde byly hranice se svými nešťastnými dopady na obě strany. Historii je potřeba udržovat živou, ale ještě lepší je ukázat ji napínavým způsobem návštěvníkům.
* Kdy muzeum otevřete?
Výhledově počítáme, že na konci roku 2010. Ale to záleží ještě na tom, jak a kdy dostaneme povolení a kdy získáme dotace.
* Na co se turista může těšit?
Na exponáty ze Západu i Východu. Návštěvníkovi u nás poskytneme neutrální pohled na dějiny, takový, který by mu umožnil udělat si objektivní obrázek o studené válce. Proto počítáme s podporou audioprůvodce a komentářem pro návštěvníky z obou zemí. Nyní zkoumáme, které věci mohou doplnit náš připravovaný program. Přirozeně jde také o to, že zpřístupníme různé bývalé tajné prostory, jako zavírací dvojitou bránu, dlouhou podzemní tunelovou chodbu a také protiatomový bunkr a další objekty.
* Co bude největší atrakcí?
Když návštěvník přijede panoramatickým výtahem zvenku do prosklených pater věže, která bude mezitím rekonstruována. Tam může jíst a pít při jedinečném výhledu.
* Kolik projekt bude stát?
Náklady vám bohužel nemohu uvést. Dali jsme požadavky na dotační program Evropské unie, požádali o regionální podporu bavorské zemské nadace a bavorského zemského úřadu pro památkovou péči. A také máme vlastní kapitál.
* Co nabídnete českým turistům?
Nejhezčí pohled na vaši vlast. Ten si totiž mohli až dosud užívat jen vojáci, když se dívali na české hory a do nížiny směrem na Plzeň a Prahu. Takže nabízím něco víc než společné dějiny: můj osobní tip je panoramatická restaurace ve výšce 1 111 metrů nad mořem.
* Jaké další důležité kroky vás nyní čekají?
- Velmi důležité bude, jaké dotace získáme. To ovlivní kvalitu celého projektu, budoucí trvalé užívání i vnitřní zařízení. Když získáme odpovídající prostředky, můžeme vybudovat jedinečné muzeum pro oba národy na tomto památečním historickém místě. Při nižších dotacích se musíme trvaleji orientovat na komerční aktivity, neboť od výše podpory se bude bezprostředně odvíjet budoucí vybavení.
* Co vás samého nejvíc těší?
Že tento napínavý projekt každý den nově ožívá a mne baví zvládat nové výzvy, které jsou s tím spojené. Velmi důležité je, že poznávám mnoho lidí, kteří jsou projektem nadšeni nebo kteří se cítí spojeni s tímto místem.
* Kolik jste vlastně za celý areál zaplatil? Říká se, že jste jej získal za symbolickou cenu...
Areál jsme získali od spolkového úřadu pro nakládání s nemovitostmi. U ceny byla dohodnuta mlčenlivost ve smlouvě, a proto jen my víme, kolik jsme zaplatili. Zajímá to většinu lidí, ale nikdo vám to opravdu neřekne, neboť u uzavření smlouvy byli jen tři lidé.
