Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tajemství jemné marocké kůže: holubí trus a kravská moč

  6:00aktualizováno  6:00
Jsou turisté, kteří při cestách Marokem zůstávají raději jen na severu země, protože města dále ve středu jsou na ně moc chaotická a nepřehledná. Jenže tak přicházejí o perly v podobě královských měst Fésu a Meknésu a růžové, leč divoké Marrakéše.

Moderní mešita na počest krále Hassana II. má vyhřívané podlahy a smí do ní i nevěřící. | foto: Markéta VinkelhoferováiDNES.cz

Při vchodu jednou z bran do starého města Fés el-Bali s nostalgií zavzpomínáte na idylické mediny v Tetouanu a Chefchauenu plné barviček a klidu.

Že tato medina opravdu žije, poznáte na každém kroku. Úzké uličky jsou často ucpané, náklad se dopravuje na oslících či koních.

U jedné z frekventovanějších bran Bab Al-Jajoul projdete kolem všudypřítomných nabízejících se samozvaných průvodců a na chvíli zaváháte, zda jednoho přeci jen nepotřebujete (protože se v medině stejně povinně ztratíte). Nakonec se ale rozhodnete, že se necháte medinou vsát bez průvodce.

Na to je potřeba projít jídelní ulicí, kde se vaří, peče, smaží roztodivné pochoutky − masové špízy a zelenina, tlusté palačinky s medem nebo místní specialita − vydatná česnečka − a hurá jednou z hlavních ulic kolem bývalých madras (islámských škol) ze 14.století.

Madrasy jsou jedinou šancí pokochat se islámským uměním, neboť do mešit není cizincům v Maroku vstup povolen.

Člověk se nikdy nenasytí pohledem na vyřezávané dveře a mřížky a všelijaké ornamenty.

Maroko, Meknés

Staré město se svažuje k řece a my jsme moc zvědavé na koželužny, typické pro Fés. Spolu s italskými turisty míříme na vyvýšené místo na domě. Místní nám nabídli snítky máty. Brzy jsme pochopily proč.

Žaludek se nám však nezvedl ze zápachu, který kádě na zpracování kůže vydávaly (hlavními ingrediencemi je holubí trus a kravská moč), ale z pohledu na chlapce ponořené po kolena v kádích, jak máčejí kůži v různobarevných roztocích a marně ukazují na turisty (nejen na naší vyhlídce − takových tam bylo víc), že nechtějí být foceni.

To vše za neustálého cvakání fotoaparátů a obdivných výkřiků italských turistů. Těm klukům nebylo ani 15 let.

Běžely jsme s kamarádkou křivolakými chodbami zpět a neměly sílu si prohlédnout ani jeden výrobek v obchodě s kůží lemujícím cestu ven.

Navzdory tomu, že marocká kůže je považována za nejlepší a nejjemnější na světě, při každém pohledu na různobarevné kožené výrobky se nám po celou dobu vracel výjev z koželužen a pohled těch chlapců. 

Děti z Meknésu

Při posezení v jedné z restaurací na hlavním náměstí u meknéské mediny jsme si na kluky z kádí ve Fésu mnohokrát vzpomněly.

Ještě než se náměstí jako každý podvečer zaplnilo kejklíři, vypravěči, šarlatány a davy zvědavců, kolem restaurací se pilně činila skupinka oškubaných dětí ve věku od šesti do 13 let a prodávala zejména žvýkačky.

Maroko, Meknés

Měly ty děti vůbec rodiče? Možná jen samotnou matku. Oteklé obličeje napovídaly, že si svoji těžkou životní situaci "ulehčují" nějakou návykovou látkou.

Po hodině pozorování bylo jasné, že má tahle bandička pevnou hierarchii. Žvýkačky jsme zakoupily, abychom je mohly jiné drobotině rozdat. Obrazy dětí ulice nám nesetřela ani bohatě zdobená stará madrasa s krásným výhledem na město ze střechy a minarety laděné do tmavě zelena.

Zapomněly jsme na ně na chvíli večer, kdy se hlavní ulice u starého města na pár hodin proměnila na jednu velkou pěší zónu a očividně své obyvatele naplnila radostí.

Zavěšeni do sebe po arabském stylu žena s ženami a muž s muži se se smíchem procházeli. Evropan se nemá v případě dvou mužů do sebe zavěšených či vedoucích se za ruku mýlit, naprosto to nijak nevypovídá o jejich sexuální orientaci.

V Maroku není běžné, aby se páry vodily za ruce, a vůbec je fyzický kontakt mužů a žen na veřejnosti vyloučen. Maročané pak touhu po kontaktu uskutečňují s těmi, se kterými se to na veřejnosti sluší − jedinci stejného pohlaví.

Bílý dům

Legendární Casablanca aneb bílý dům je městem plným kontrastů. V ulicích nového města lze vidět skvosty architektury art-deco, ale stejně tak chudinu, prozrazující na Casu, jak ji Maročané familiárně nazývají, její odvrácenou stránku.

Téměř třetina populace žije v nuzných podmínkách, ve slumech obklopujících město. Ne každému se podařilo v největším městě Maroka uskutečnit si svůj sen o lepším životě a mnozí skončili v poslepované chatrči, mnohdy bez elektřiny, vody a kanalizace, vyloučeni ze společnosti a samozřejmě většinou bez vzdělání.

Tyto lokality jsou bohužel živnou půdou pro islámský fundamentalismus, odkud byli naverbováni mladí muži bez budoucnosti na nechvalně známé bombové útoky v roce 2003.

Maroko, Casablanca

Pokud se po ulicích Casablanky procházíte v pátek, jsou velmi klidné. Pátek je totiž pro muslimy volný den, který se tráví s rodinou.

Sociální napětí prozrazují podivné postavičky pohybující se v ulicích či pospávající v parcích, což nebudí zrovna příjemný pocit.

Vítanou změnou je odjet do příjemné čtvrti Oasis, kde je v jednom z domů jediné židovské muzeum v islámském světě, mapující židovské čtvrti, synagogy a hřbitovy po celé zemi.

V Maroku nesmí nikdo kromě muslimů do mešit s výjimkou té hypermoderní z roku 1993 na počest zemřelého krále Hassana II., tyčící se na břehu moře.

Je obrovská, jsou tam vyhřívané podlahy a samootevírací střecha. Maročané se kolem ní každý podvečer před západem slunce pyšně procházejí. Existují však kritici, kterým se nelíbilo, že část peněz pocházela z veřejných sbírek a že kvůli stavbě mešity mnoho lidí přišlo o své domovy.

Maroko, Marakéš

Růžová Marrakéš

Poté, co dorazíte do tepajícího srdce Maroka Marrakéše, můžete se přesvědčit, že je opravdu laděno do růžova (i prach odtamtud je růžový).

Medině vévodí náměstí Djemaa el-FNA, kde se toho děje mnohokráte a s větší intenzitou více než na náměstí v Meknésu. Stačí se zastavit či si sednout ven na kávu a pozorovat.

Je to živé kino. Od hudebníků, kejklířů, vypravěčů, šarlatánů, uspávačů hadů, prodavačů zubů po stánky s čerstvým pomerančovým džusem, s vařenými říčními šneky či tradiční hustou zeleninovou polévkou harirou.

Náměstí počne nejsilněji pulzovat večer, kdy se přidají stánky se všelijakým dalším jídlem − různými druhy grilovaných mas a ryb, zeleniny a kuskusu − a z plochy se na večer stane orgastická jídelna.

V Marrakéši se doporučuje pokusit se ubytovat v jednom z nesčetných rodinných penzionů, takzvaný riádů, což jsou opravené několikapatrové domy s dvorem plným květin a výzdoby.

Některé vypadají jako hotové paláce. Ukázalo se to téměř jako nezbytná oáza za poledního vedra a také úleva od mumraje starého města, kde v úzkých uličkách musíte uskakovat nejen vozíkům a koňům, ale i motorkám.

Ve starém městě samozřejmě nemůže chybět židovská čtvrť mellah s jedinou ještě fungující synagogou v zemi, v Marakéši stále totiž žije přes dvě stě praktikujících Židů.


Maroko

Maroko, vlajka

Marocké království má dle odhadů z července 2007 téměř 34 milionů obyvatel. Drtivou většinu tvoří Berbeři.
Oficiálním jazykem je arabština, domluvíte se francouzsky, je to jazyk obchodu a diplomacie.
Maročané: 45 procent obyvatel pracuje ve službách, 40 procent v zemědělství a 15 procent v průmyslu. Celých 15 procent populace žije pod úrovní chudoby (za méně než 1 USD za den).
V Maroku je téměř polovina obyvatel starších 15 let negramotných.
Téměř 99 % populace vyznává islám. Zbylé procento jsou křesťané a dvě stovky židů.
Na začátku 20. století Maroko přešlo ze španělské nadvlády do područí Francie. V roce 1956 získalo samostatnost. Španělsku patří pouze enklávy Ceuta a Mellila na severu země.  Vliv Francie a Španělska je v některých oblastech Maroka stále cítit.



Může se hodit

Do Maroka jako občané ČR nepotřebujete víza. V zemi není draho a ubytování se dá sehnat celkem snadno i podle knižního průvodce.

Ubytování:
Nejlevnější je za 50−300 dirhamů za osobu (1 dirham je přibližně 2,50 Kč). V letních měsících, zejména v srpnu, můžete mít navečer problémy sehnat volný pokoj, doporučuje se proto telefonicky hotel v předstihu rezervovat. U v sezoně pořídíte dvoulůžkový pokoj od 200 dirhamů, záleží na místě (Marrakéš je například nejdražší). 
Pokud se nechcete vázat, zkuste si připlatit za riád − zrekonstruovaný dům se zahradou nebo někdy i malý palác, který funguje jako rodinný penzion. Dvoulůžkový pokoj pořídíte od 400 dirhamů. Připravte se na to, že je však třeba smouvat.) Naopak někde, třeba v pohoří Rif na severu země, lze přespat na střeše za pouhých 30 dirhamů, což je v létě příjemné, neboť je tam svěží vzduch a v městečkách nebývá hluk.

Doprava
Po městech se dá pohybovat levnými taxíky, tzv. petit taxi. Většina vás odveze na taxametr (v Tangeru či Marrakéši to však může být problém) a většinou se cena pohybuje kolem pár dirhamů za kilometr.
Ještě levnější alternativou jsou městské autobusy, které mohou být hodně plné, záleží na denní době. Autobusy mezi městy jsou levnější, ale daleko méně pohodlné než vlak, kterým se zase nedostanete všude.
Za vlak si sice připlatíte, stojí však za to. Jen si nechce po ruce svetr, protože klimatizace je nastavena na velmi nízkou teplotu. Z Marakéše do Tangieru jezdí praktický noční vlak. Lehátko v něm stojí přibližně 400 dirhamů.
Počítejte vždy s časovou rezervou, oba druhy dopravy mohou mít až několikahodinová zpoždění.

Jídlo
Najíte se dobrého jídla za přijatelnou cenu, jsou tu pochoutky pro vegetariány i masožrouty, výborný je čerstvý pomerančový džus a milovníci kávy také nepřijdou zkrátka.
Marocký kuskus se zeleninou si většinou dáte za 20 dirhamů, stejně tak za tážin − dušenou zeleninu. Za maso si připlatíte 10−20 drihamů.
Snídani − kávu, croissant či jiné sladké pečivo a džus − pořídíte za 12−15 drihamů. Tradiční polévku harriru za 3−7 drihamů. A čerstvý pomerančový džus za 5−7 dirhamů.

Určitě si s sebou vezte léky na střevní potíže, většinou se hodí.

RADA OD CESTOVATELKY MARKÉTY:
Samotné ženy by neměly mít v Maroku problém, i pokřik "Salut la gazelle!" (nazdar gazelo) je celkem roztomilý, spíše od mužů jsem zaslechla, jak dokážou být Maročané tvrdí v mámení peněz ze zmateného cestovatele.

Autoři:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.