Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tady žili lotři

  21:17aktualizováno  21:17
- Každý může jednou skončit za mřížemi v Alcatrazu. Mříže s rachotem zapadnou a svoboda je náhle fuč.První minuta je nejhorší. Cela dusí a svírá jak hladový hroznýš. Je strašně malá. A ke všemu jedovatě zelená. Jedna pryčna, umyvadlo, záchod. Tady se přece nedá žít. Nedá se odtud ani prchnout. První minuta je nejhorší, ale druhá už je normální, protože mříže se zase otevřou a všichni turisté mohou vyjít na chodbu bloku B,zvanou Broadway
. »Bože,to je ale krásná cela,« libuje si jedna z návštěvnic; možná právě tady bručel Al Capone. Vězňům, kteří tady žili, to tak úžasné určitě nepřipadalo. Alcatraz, ostrov poblíž San Franciska, byl vězením pro největší padouchy. Vláda věznici zřídila, když za velké krize ve 30. letech vlna zločinu otřásla Amerikou. Nechat se dnes zavřít v Alcatrazu je však nepoměrně lehčí. Stačí zaplatit vstupné. Prohlédnete si jídelnu, vězeňskou nemocnici a vyberete si celu. A pak už se jde bručet. Alcatraz, to je konečná. Když sem přivezli otrlého vraha Strouda, rozplakal se. Alcatraz, to zní, jako když zachrastí okovy a navěky zapadnou železné mříže.  Přitom San Francisco a svoboda jsou tak blízko. T urista se k vězeňskému ostrůvku přezdívanému bezbarvě »Skála« dostane lodí za patnáct dvacet minut. Vězňům to trvalo stejnou dobu. Opačnou cestou se to zřejmě nepodařilo nikomu z nich. Alcatraz, to byla nejtěžší věznice Ameriky, kde trest byl zostřen výhledem na nejkrásnější panorama země. Kdo chtěl, mohl se mřížemi dívat, jak se pod ladnými oblouky mostu přes Zlatou zátoku natahují prsty mlhy. Drásavá ukázka toho, jak skvělý je svět tam venku. Na tu krásu hleděli největší lotři Ameriky. Zločinci považovaní za nenapravitelné nebo příliš nebezpečné na to, aby bručeli v takových vězeních jako Sing-sing nebo Folsom. Vrazi a lupiči jako George »Kulomet« Kelly, gangsteři jako Al »Zjizvená tvář« Capone a únosci jako Alvin »Slizoun« Karpis, svého času »veřejný nepřítel číslo jedna« na žebříčku FBI. Život v Alcatrazu, pokud se trestanec zrovna bláhově nepokoušel prokopat na svobodu, byl prostý, plný jídla a nadbytku soukromí. A nudy. Jen si to zkuste představit. Na to, že jste ve vězení, vstáváte pozdě,v půl sedmé. Po snídani a přepočítání jdete pracovat, tedy pokud patříte mezi hodné vězně, neboť práce je v Alcatrazu privilegium. V 11.40 jste znovu počítáni a nakrmeni. Po obědě se vracíte na chvilku do cely,protrpíte další počítání a odcházíte zpět do práce. V e čtvrt na pět máte padla, pak nastává další počítání a večeře. Čtvrt hodinky před pátou jste zamčeni ve své cele,světla zhasnou v půl desáté. Dobrou pruhovanou noc. Tak to jde den za dnem. Jídlo, počítání - dvanáctkrát denně, spánek. Jídlo, počítání, spánek. Potíž je v tom, že jste na cele o rozměrech 1,5 krát 4,5 metru sami. V Alcatrazu jsou jen samotky. Zato se tam moc dobře jí. Dozorci si totiž dávají velký pozor na to, aby strava byla kvalitní a vězni se nebouřili. Ze štíhlých vrahounů se tak rychle stávali obtloustlí vrahouni. V jídelně visí ještě menu pro poslední snídani z 21. března 1963, kdy věznici zrušil Robert K ennedy. Můžete se nacpat: vločky a míchaná vajíčka, mléko, topinky, chléb, máslo, káva, kompot. Chutnalo by vám? Všude kolem na galeriích dozorci s puškami, nad vámi nádoby se slzným plynem. T ak chutnalo by vám? Život ve věznici byl jasně nalinkovaný. Pokud vězni sekali dobrotu, bydleli v bloku B, na »Broadw ayi«. Když sekali dobrotu ještě víc, mohli pracovat a půjčovat si knížky. Dozorci dávali pozor,aby to nebyly krváky, lechtivé příběhy, nebo dokonce něco, co by mohlo pomáhat k útěku. Ale tištěné slovo je nejmocnější zbraň, to se ví. A tak si vězni v roce 1962 udělali plovací vesty podle návodu v nevinném časopisu Domácí kutil. Kdo by nechtěl utéct... Zpětně to vypadá, že Alcatraz tu byl proto, aby odtud vězni prchali; tolik filmů bylo o útěcích z Alcatrazu natočeno. Ale tak to nebylo. Za 29 let, kdy byl Alcatraz vězením, se pokusilo o útěk 36 vězňů, téměř všichni byli chyceni nebo zastřeleni. Jen pět je dodnes nezvěstných a má se za to, že se utopili v zátoce, kde teplota nikdy nevystoupí nad deset stupňů a silné proudy táhnou plavce do Pacifiku. Přesto vězni stále pokoušeli svůj los. Nejslavnější útěk, ten, který jste viděli v kině,se udál v červnu 1962. T ři vězni si týdny prokopávali chodbičky ze svých cel a každou noc, aby přelstili dozorce, místo sebe dávali do postele umné atrapy svých hlav. Jejich cely i s dírami a atrapami jsou dodnes k vidění. Ne však vězni: prchli a zřejmě se utopili. Nebo ne? Vždyť město bylo přece tak blízko... Na nápad, že zrovna tady mohla být nejtěžší věznice Ameriky, m usela přijít mimořádně poťouchlá hlava. V ězni ze svých cel slyšeli, jak žije město naproti přes zátoku. »Za tichých večerů bylo slyšet vysoký smích žen a hudbu, jak se nesly nad vodou,« vzpomíná Donald Hurley,který strávil na ostrově dětství jako syn dozorce a nyní tam prodává knihu svých vzpomínek. Žili tady rodiny nejen Hurleyovi, ale všichni dozorci s rodinami. Nebáli se bydlet na ostrově s největšími lotry? Hurleyho otázka trochu překvapí: »Ne, tady byl přece takový klid. Žádná auta, žádné semafory, přepadení ani vloupání jako tam naproti,« řekne a ukáže hlavou směrem k bílým mrakodrapům San Franciska.

Může se hodit
JAK DO VĚZENÍ
Lodě na Alcatraz odplouvají z Fisherman`s Wharf, molo číslo 41, z malebného přístavu, který je sám o sobě atrakcí. Zpáteční lístek stojí 6,90 dolaru. V sezoně je lepší koupit si jej s předstihem.



Poslední utěk z Alcatrazu - po vězni zůstala díra a atrapa hlavy.

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.