Známý kronikář Kosmas z počátku 12. století totiž právě tento vršek spojuje s legendární kněžnu Libuší, spoluzakladatelkou rodu Přemyslovců. Tady prý nejmladší z Krokových dcer vystavěla "hrad tehdy nejmocnější, u lesa, jenž se táhne ke vsi Ztibečné, a podle svého jména jej nazvala Libušín".
Na zdejším ostrohu, jak tvrdí Kosmas, konala soud nad rozvaděnými sousedy Chrudošem a Šťáhlavem, odtud vyslala posly do Stadic k Přemyslovi, tady jej uvítala a slavila s ním svatbu. A konečně rovněž tady "česká Sibylla" věštila věhlas Praze, "městu, jehož sláva hvězd se bude dotýkat." Vydejme se teď blátivou cestou přímo na kopec, do míst, kde dnes trůní malý hřbitovní kostelík sv. Jiří. Věřte, nijak zvlášť se nezapotíte.
Ostatně nánosy bahna se směrem vzhůru statečně prodírá i prastará škodovka. Během výstupu se můžete alespoň pomyslně ponořit do šera dávnověku a představit si, že jste součástí procesí, které se hadovitě vine vzhůru, aby se mohlo poklonit moudré Libuši. První, co se nedá u hřbitovní zdi přehlédnout, je šestiboká dřevěná zvonice, krytá šindelem. Budí hodně starobylý dojem, dokonce jako by zastiňovala původně gotický kostelíček sv. Jiří, ale nenechte se mýlit. Zdání klame. S obdobím, po jehož stopách tu pátráme, nemá nic společného ani náhodou. A drobný kostelík obklopený novodobým hřbitovem jakbysmet. Vzápětí si všimnete, že temeno kopce je nějak podezřele rovné, místy se tu dokonce rýsuje cosi, co připomíná hradby. Že by právě tady země ukrývala pozůstatky onoho Libušina "hradu tehdy nejmocnějšího"?
Mnozí romantičtí badatelé minulého století o tom byli skálopevně přesvědčeni. A co na to soudobá archeologie? Dnešní vědci při zmínce o této svůdné hypotéze povážlivě kroutí hlavami. Moc je nebere. Na druhé straně, i když skoro nikdo z nich nevěří na historičnost postavy Libušiny, žádný si také netroufá vynést definitivní negativní verdikt. Co kdyby? Na svahu pod kopcem se dovádivě prohánějí dva dobrmani a stejně jako drobní broučkové, kteří oživují trsy zdánlivě mrtvé trávy, si tím určitě hlavu nelámou. Kdo ví, zda si obtížné dilema, skryté možná kdesi v útrobách kopce, na nějž hledí desetkrát či stokrát za den, uvědomují alespoň někteří z těch, co pravidelně čutají do míče na blízkém škvárovém hřišti. Jak se tedy věci z dnešního pohledu mají?
Archeologové se po řadě systematických výzkumů shodují v jednom: Na ostrožně opravdu stálo významné opevněné sídlo, slovanské hradiště. Právě proto je její temeno tak rovné. Vzniklo však až koncem 9. století, tedy mnohem později, než by odpovídalo době Libušině. A někdy počátkem 11. století zase zaniklo. Hradiště rozhodně nebylo na tehdejší poměry nijak skromné, celkem se rozkládalo na dvanácti hektarech. Z tří stran je chránily valy a proti přístupové západní straně byly obrácené tři příčné souběžné hradby. Ta střední je dodnes dobře na povrchu viditelná v podobě porostlého vyvýšeného místa. Dobrá, takže s určitostí stojíme na místě významného hradiště. Ovšem mladšího. A co tedy Libuše? "Zdálo by se tedy, že jakoukoli souvislost s mytickým obdobím českých dějin by bylo možno vyloučit, kdyby ...kdyby na témže místě nebyly učiněny nálezy, jež stavějí tuto otázku přece jen do jiného světla," napsal významný badatel Zdeněk Váňa.
Během výzkumu se totiž na různých místech areálu objevovaly rozptýleně střepy keramiky pražského typu, primitivní, v ruce dělané, jež souvisí s počátky slovanského osídlení ve střední Evropě (6. až 7. století) - tedy obdobím, do něhož by bylo možno klást mytické vyprávění o moudré kněžně. "Je tedy zřejmé, že před vznikem hradiště existovala na libušínské ostrožně časně slovanská osada, a to ve výšinné poloze, což není pro slovanské zemědělce příliš typické," píše Váňa a vyslovuje domněnku, že měla kultovní charakter. Je dokonce možné, že výstavba pozdějšího hradiště zničila stopy po starším "hradu". Ať tak či onak, souvislost s pověstí o Libuši nabyla těmito nálezy konkrétnější podoby. Nové hradiště mohlo převzít tradicí udržené jméno původní vsi, nazvané podle Libuše, a spolu s ním i nějaké ústní podání, které mohlo být zárodkem Kosmovy pověsti o Libuši. Něco by na tom opravdu mohlo být... Ale ještě neodcházejte. Jedno si můžeme ověřit přímo tady, na samotném vnitřním hradišti. Jak psal Kosmas, Libuše vyslala poselstvo k Přemyslovi za hory, na něž "ukázala prstem". Pokud zrovna neprší, musíte je teď v dálce vidět i vy. Ano, vrcholky Českého středohoří. Jak psal Zdeněk Váňa, svědčí to o jednom: že Kosmas měl na mysli skutečně Libušín a nikoli Vyšehrad, s nímž spojovaly sídlo Libušino až pozdější kroniky a který vešel do všeobecného povědomí díky Jiráskovým Starým pověstem českým.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT: Nejlépe z Kladna městským autobusem přímo do Libušína a odtud od rozcestí turistických značek nad kostelem asi 1,5 kilometru po žluté ke kostelíku sv. Jiří. Máte-li rádi procházku lesem, dojeďte do Kamenných Žehrovic (z Prahy autobus od stanice Hradčanská) a odtud se vydejte podél Turyňského rybníka a dále po zelené turistické značce přes přírodní park Džbán do Libušína. Cesta měří asi šest kilometrů.
CO ČÍST: Zdeněk Váňa, Objevy ve světě dávných Slovanů Karel Sklenář, Slepé uličky archeologie Zdeněk Váňa, Přemyslovský Libušín Rudolf Turek, Čechy na úsvitě dějin
