Po řece Chao Phraya jezdí celkem pět veřejných lodních linek, které mají stejně jako pražské metro odlišné barvy. Jenže na rozdíl od něj jezdí po jedné řece a jednotlivé linky liší se pouze v tom, že na 21 kilometrů dlouhém úseku s 34 přístavišti staví každá někde jinde. A každá má také jinou provozní dobu, jiné ceny a jiné intervaly.
Takže pokud přijdete na „nástupiště“ bez důkladné teoretické přípravy, většinou jste značně zmateni. Navíc tu téměř nikdo nemluví anglicky. Ale na složité debaty stejně není čas, protože loď přistane a do minuty zase odplouvá.
První šok
„Poprvé jsem si připadala jako Alenka v říši divů či spíše v nějakém šíleném bludišti. Na pohyblivém molu, které se díky vlnám na rozbouřené řece stále zvedalo a klesalo, stály desítky lidí, někteří s lístky, jiní zase bez. A když přijela loď, davy lidí se současně hrnuly ven a zase dovnitř, takže ptát se někoho, kam loď jede a kde bude stavět, bylo naprosto nemožné,“ vzpomíná na první zážitky s bangkokskou lodní dopravou Jana Zemanová, která v Bangkoku trávila loňské jaro a nakonec „divoké“ lodní linky používala každý den.
Všechno je na řece
A dodnes tvrdí, že jízda po řece Chao Phraya je jedním z největších zážitků ve městě andělů. Zvláště pozdě odpoledne, kdy slunce pomalu zapadá za obzor a v jeho měkkém světle září bangkokské mrakodrapy na břehu řeky.
Zvláště u hlavních mol je pěkný provoz a lodě se proplétají mezi sebou.
Navíc u řeky leží všechny důležité památky a zajímavosti, ať už je to královský palác, nádherné chrámy Wat Arun či Wat Pho, nebo čínská čtvrť se slavným zlatým Buddhou v chrámu Wat Traimit. A samozřejmě těsně vedle řeky najdete také mekku nezávislých cestovatelů v podobě baťůžkářské čtvrti Khao San Road.
Divoké historky
Přestože většina průvodců návštěvníkům Bangkoku radí svézt se alespoň jednou veřejnou lodní linkou, mnoho turistů místo slibované „romantiky“ zažije spíše hororové scény. Mladičká Japonka, která nastoupila na špatnou linku, vyskakuje na poslední chvíli z lodi a přitom jí padá kabelka do vody. Postarší britský pár se snaží dostat na přecpanou palubu s polovičním úspěchem: manžel odjíždí, žena zůstává na molu. Čínská turistka natáčí divokou plavbu na mobil, ale když se loď zhoupne na vlnách, strčí do ní jiná turistka a její drahý mobil končí v kalné řece. To všechno jsou tři divoké zážitky během pouhých deseti jízd. Kdo ví, co všechno už kapitáni lodí za svou kariéru zažili.
Vlajky, barvy, ceny
Pokud chce turista proniknout do poměrně složitého systému, musí si nejdříve pořádně prostudovat „návod“. Lodě mají praporky, modré, zelené, žluté a oranžové, přičemž ty poslední jsou ve skutečnosti červené. Lokální linka bez praporku staví všude, to znamená na všech 34 molech, expresní lodě s praporky staví jen někde.
Pravidlo číslo jedna zní vybrat si správnou loď. Na řece jezdí několik linek, které se liší podle barvy praporků.
Lokální linka staví na každé zastávce, ostatní jen na určených místech.
Nejdůležitější je oranžová linka, která staví na hlavních molech, funguje celý den, tedy od šesti do půl osmé včetně víkendu, zatímco další barvy jezdí většinou jen ve špičce a ve všední den. S cenami je to ještě složitější, neboť začínají na 10 bathech (v přepočtu sedm korun), naopak turistická modrá linka stojí za stejnou jízdu 40 bathů (30 korun). Ale modrá linka nabízí také celodenní jízdenku za 150 bathů (zhruba 105 korun). Lístky je možné zakoupit v kiosku na břehu (na větších zastávkách) či přímo na lodi.
Večeře s větrákem
Vedle plavby na řece si turisté mohou pronajmout také úzké a rychlé lodě a prozkoumat četné kanály, které ve městě zůstaly, především ve čtvrti Thonburi. V tomto případě není daná pevná cena a záleží na tom, kolik lidí si loď pronajímá a jak se jim podaří konečnou částku usmlouvat. Vždycky se ovšem domluvte na ceně dopředu.
Vedle lodních linek funguje mezi některými moly také tradiční přívoz z jednoho břehu na druhý.
Velmi oblíbené jsou také turistické plavby po řece Chao Phraya při západu slunce, často s večeří na palubě lodi, které ukazují panorama města při soumraku a později při nočním osvětlení. Návštěvníci to ocení hlavně v době od února do dubna, kdy je město pekelně rozpálené a večeře na řece doprovázená osvěžujícím vánkem je velmi příjemná. Cena plavby s večeří na palubě se pohybuje od 300 do 1 500 bathů za osobu, tedy zhruba od dvou set do tisíce korun.
Auta místo lodí
Bangkok se stal hlavním městem Siamu po zničení a vyplenění královského města Ayuthaya barmskými vojsky ve druhé polovině 18. století. Král Ráma I. město založil v poměrně bažinaté krajině, a proto byl vybudován důmyslný systém kanálů, které sloužily nejen jako odvodňovací strouhy, ale také jako hlavní dopravní komunikace. I díky tomu získal Bangkok přezdívku Benátky východu. Páteří vodní dopravy byla samozřejmě řeka Chao Phraya, po které do Bangkoku připlouvalo veškeré zboží i lidé. Situace se změnila až po rozšíření automobilové dopravy, kvůli které byla většina kanálů zasypána a změněna na klasické ulice s vozovkami.
