Háfiz Asad se za svého života proslavil, kromě své neústupnosti v otázkách mírové dohody se sousedním Izraelem i pověstným kultem osobnosti. Plakáty s jeho podobiznou vítaly a ještě stále vítají návštěvníky již v Damašku v letištní hale, kde jsou decentně rozmístěny vedle svítících reklamních neonů, propagující neamerické výrobky.
V ulicích Damašku a všech významnějších syrských centrech měl ještě donedávna cizinec vtíravý pocit, že je pod neustálým drobnohledem velkého vůdce. Asad takto shlížel na své poddané téměř třicet let. A nebyly to jenom plakáty v ulicích, na významných budovách či v malých krámcích na trhu. Háfiz Asad zíral nejenom na turisty v kavárně, dohlížel na nákup alkoholických nápojů ve speciálních prodejnách a okupoval veřejná prostranství v nadživotních velikostech. Náměstí syrských měst by byla špatnými městskými centry, kdyby v jejich středu nestál či neseděl prezident Asad. Ani doprava ve městě se neobešla bez ostřížího pohledu velkého vůdce. Kromě obřích bilboardů na každé křižovatce se majitelé aut předháněli ve výzdobě svého čtyřkolového miláčka. Kdo nemá na zadním okénku fotografii či samolepku Háfize, musí být minimálně provokatér. Zatímco evropští policisté nekompromisně trestají řidiče, kterým brání ve výhledu nejrůznější repliky fotbalových dresů, syrští policisté nad tímto modním výstřelkem přimhuřují oči. Běda tomu, kdo by si dovolil pokutovat vůz se samolepkou pana prezidenta.
Sýrie se po velkolepém státním pohřbu, jaký země nepamatuje, postupně zase vrací do normálních kolejí, přestože ještě měsíc bude tonout v oficiálním smutku, který vláda v den úmrtí vyhlásila na čtyřicet dní. Nicméně studenti středních škol již alespoň mohou dokončit závěrečné zkoušky, které musely být odloženy z důvodu pohřbu.
Celá Sýrie nicméně dál oplakává skon svého lva (Asad znamená v arabštině lev). Pohřbu se v ulicích Damašku, v rodné vesnici a na silnici, která ji spojuje se středomořským přístavem Latákijí, zúčastnily statisíce lidí. Národ, jehož půlka ani nezažila jiného vůdce než Jeho, si nyní musí zvyknout na novou realitu.
Plakáty, samolepky či sochy s Háfizem Asadem asi z každodenního života jen tak nevymizí. Naopak přibydou vedle nich samolepky, plakáty či sochy mladého usměvavého čtyřicátníka s hustým knírkem – to je nástupce a budoucí prezident Sýrie druhorozený syn Háfize Asada Bašár.
 Syřané truchlí nad smrtí prezidenta Háfize Asada, který zemřel v sobotu 10. června (13. června 2000) |
 Rakev s ostatky prezidenta Háfize Asada zahalenou syrskou vlajkou nese osm vysokých důstojníků armády ze soukromé rezidence rodiny Asadových do prezidentského paláce, 13. 6. 2000 |
 Asad a jeho mrtvý syn Básil shlíží na Syřany ze všech možných prostor. |
