Začíná to už na nádraží. Vezměme za příklad třeba to curyšské, největší v zemi. Ve městě vyhlášeném předloni v jisté světové anketě za nejpříjemnější místo k bydlení na celé planetě je železniční stanice středobodem života.
Desítky vlaků z desítek peronů nad zemí i pod zemí jako by tudy projížděly jen tak mimochodem. Pohybují se prakticky neslyšně. A lidé tady nejen dobíhají své spoje na poslední chvíli - tak jako všude ve světě - ale také sem často přijdou, aniž kamkoli jedou: nakupují, korzují, randí nebo někdy sledují filmy, či dokonce v zimě bruslí.
Je tu tak živo a plno, že už nezbývá vůbec žádný prostor pro pochybná individua, jež okupují pražská i jiná česká nádraží a kvůli nimž vás ani nenapadne zdržet se na stanici byť jen o minutu déle, než je nezbytně nutné. Natož zajít sem jen tak.
A Curych není v tomhle zdaleka výjimkou. I další hrací města letošního Eura - vedle Curychu zejména Basilej a Bern - se pyšní moderními nádražími plnými obchodů, butiků a restaurací. Nejblíž "českému" pojetí železniční stanice coby prostého dopravního uzlu zůstává čtvrté ze švýcarských pořadatelských měst fotbalového Eura - Ženeva. Jenže i tam poznáte proklatě propastný rozdíl nejen v čistotě stanice, ale i ve službách.
Jestliže ve Švýcarsku obecně platí, že večer a v neděli nenakoupíte, pak jedinými místy s výjimkou z tohoto pravidla jsou právě železniční stanice. Lhostejno, zda velké či malé, takřka v každé najdete obchod s potravinami otevřený 7 dní v týdnu obvykle do 22 hodin, někde dokonce až do půlnoci.
Letiště mají svá nádraží
Vlak je ve Švýcarsku - navzdory hornatému terénu - nejpřirozenějším způsobem dopravy. Už když do země přiletíte, zjistíte, že obě nejdůležitější letiště v zemi - Curych a Ženeva - mají vlastní nádraží. A když do vlaku nastoupíte, můžete si celkem dlouze vybírat, jakým způsobem si přejete cestovat.
Chcete-li až nadbytek místa pro nohy, široká (v některých vlacích dokonce v kůži vyvedená) křesla a méně spolucestujících, zvolte první třídu. Stačí-li vám prostě jen čisté, klimatizované prostředí a obyčejná čalouněná sedadla, jeďte druhou třídou. I když bývá plná, místo k sezení najdete.
Přesnost je pochopitelně normou pro obě třídy, stejně jako nabídka občerstvení (prodavač s chlazenými nápoji, voňavou kávou, čerstvými bagetami a sladkostmi tu korzuje skoro každým vlakem), v dálkových spojích se můžete najíst i v jídelních vozech, kde se servírují na horkých talířích místní speciality.
Jak vypadá pracovna ve vagonu
Dvěma třídami možnost volby zdaleka nekončí. V první třídě můžete v některých vlacích zvolit cestu takzvaným panoramatickým vozem s obrovskými okny, zakrojenými až do střechy pro lepší výhled na vysoké štíty Alp podél kolejí. Jiné vagony se zase výborně hodí k práci: připomínají jakési pojízdné kanceláře s koženými křesly, skříňkami a výsuvnými stolečky na počítač.
Ve druhé třídě si lze vybrat třeba mezi dětským oddílem (a caparti se tu nudit rozhodně nebudou, na palubě totiž nechybějí skluzavky či prolézačky) a takzvaným ruheabteilem neboli tichým oddílem. Tady se nemluví, netelefonuje a mlčí tu i palubní rozhlas.
Alpami také křižuje spousta takzvaných vyhlídkových vlaků, většinou pomalých zubaček, v jejichž případě cílem je sama cesta. Doptáte se na ně pod názvy Glacier Express, Bernina Express, Golden Pass, Gornergratbahn či Jungfraubahn. Zvlášť za slunečného počasí stojí kterýkoli z těchto vlaků za svezení!
Na východě Švýcarska můžete přejet Alpy z Churu do italského Tirana vyhlídkovým vlakem Bernina Express.
Pořiďte si jízdenku na lokomotivu. Co vás čeká?
Muž, který mě očekává na peroně, mi podává oranžovou vestu s logem Švýcarských spolkových drah. Bez ní do vlaku nesmím nastoupit. Budu totiž pasažérem na lokomotivě. Očima strojvůdce poznám jednu z nejkrásnějších švýcarských tratí, legendární Gotthardskou dráhu, jež loni oslavila 125. narozeniny. Mísilo se ve mně nadšení s obavami. Drážní úředníci mě varovali, že ačkoli mě svezou rádi, jinak než italsky si se strojvůdcem cestou z německy mluvícího Arth-Goldau do italsky hovořící Bellinzony určitě nepopovídám. Přičemž moje znalosti italštiny začínají a končí vlakovým hlášením "pressima fermata" čili "příští zastávka". V kokpitu stařičkého stroje se stříbřitým helvetským křížem na přídi mě však strojvůdce Vincenzo nadšeně vítá směsicí italštiny a školní angličtiny. Nějak se tedy domluvíme. Na stanovišti se vezeme tři - zbývající do party je osobní průvodce, bez něhož vás do mašiny nepustí. Jelikož strojvůdce má za jízdy podle předpisů zakázáno mluvit, snažím se obracet se svými dotazy na průvodce Alessandra. Bodrý Ital za řídicím pultem se však nezdráhá hovořit, naopak. Český pasažér je pro něj očividně příjemným zpestřením desetihodinové pracovní šichty, během níž tuhle trať projede dvakrát v každém směru. Vzhůru do Alp, šplháme na Gotthard Vincenzo vychvaluje takřka čtyřicet let starou mašinu a zároveň vtipkuje: "Tenhle stroj je spolehlivý. A vlastně i docela moderní - dali mi sem klimatizaci. Jede až sto čtyřicet - koukej. Má sice slabší světla, ale kdyby něco, stejně ten vlak neubrzdíš. No, nemuselo by se na trati motat tolik lidí, pořád se tady něco opravuje." Dojde i na pochvalu Prahy, jeho oblíbeného výletního místa. Jak šplháme krátkými točitými tunely k šestnáctikilometrovému Gotthardu, blíží se vrchol trasy: zlom leží zhruba uprostřed rovného dvojkolejného tunelu. Vlak tady hluboko uvnitř Alp uhání rychlostí 125 km/h, ale jak se tunel svažuje k "italskému" konci, náhle začínáme brzdit. "Na konci je totiž zatáčka a radar. Musíme zpomalit, kdybych nebrzdil já, začne mašina brzdit sama," vysvětluje Vincenzo. Železnice má stoletý náskok před dálnicí Překonali jsme Alpy, z deště se sněhem na severních svazích je za jižním ústím tunelu rázem teplý slunný den. Dolů z hor do metropole "italského“ kantonu Ticino, Bellinzony, klesáme stálou rychlostí kolem 85 km/h díky obdivuhodnému systému tunelů a mostů - místy jsou vpředu pod námi vidět další dvě poschodí naší trati. Trasa, vystavěná už před 125 roky, dodnes velmi dobře slouží všem rychlíkům z Curychu do Milána, stejně jako nákladním vlakům. Dálniční mosty, které křižují trať, vedou k tunelu postavenému teprve v roce 1980. Vlaky tu měly 100 let náskok. A mají ho ve Švýcarsku, zdá se, dodnes. Hluboko pod námi už totiž vzniká další železniční tunel, bezmála šedesátikilometrový nový Gotthard pro rychlovlaky. Nejdelší tunel světa má být otevřen za 10 let. |
Vlakoví fanatici ocení ještě další detaily, pro běžné cestující vcelku bezvýznamné. Na nové trati mezi Bernem a Curychem vlaky místy sviští rychlostí až 200 km/h, stejně jako v novém, 35kilometrovém tunelu mezi Bernem a Vispem. Po švýcarských kolejích se svezete třeba i věhlasnými rychlovlaky: francouzským TGV a německým ICE. A můžete si koupit dokonce i jízdenku ke strojvůdci do kabiny švýcarského vlaku.
Ještě váháte, zda nastoupit?
Doprava ve Švýcarsku - s čím a za kolikUpozornění: Vstupenka na zápas Eura je zároveň volnou jízdenkou na vlaky v celé zemi v den zápasu a ještě den poté do 12 hodin. Bydlení a parkování se proto vyplatí hledat dál od hracích měst, jež budou přecpaná fanoušky, a na místo i zpět ze zápasu cestovat vlakem. Vlaky, poštovní autobusy, městská doprava i parníky na jezerech, to vše jezdí spolehlivě a jízdní řády na sebe navazují. Pro delší pobyty se jednoznačně vyplatí síťová jízdenka Swiss Travel System Euro 2008 Generalabonnement. Platí po celý červen na veškeré vlaky, poštovní autobusy, MHD i parníky na jezerech ve Švýcarsku a navíc jako průkazka na poloviční slevu v Rakousku. Ke koupi je i v Čedoku a Firo Tour (stojí 399 CHF, v 1. třídě za 599 CHF). Rodiče mohou ve Švýcarsku k tomuto lístku dokoupit dětskou Juniorkarte za 20 CHF. Prodává se též průkaz na poloviční slevu z jízdného v Rakousku i Švýcarsku po celý červen (Euro Half Fare Card), který stojí 59 CHF. Pro kratší pobyty pouze ve Švýcarsku lze využít jízdenku zvanou Swiss Pass - jde o vstupenku do 450 muzeí v zemi plus předplatné na dálkovou i místní veřejnou dopravu a poloviční slevu na alpské lanovky a zubačky (od 195 CHF na 4 dny - přičemž s délkou platnosti cena za den značně klesá). Prodává se i v Čedoku a Firo Tour, pokud si ji koupí rodiče, děti až do 16 let s nimi cestují zdarma). |
