Svůj Ramadan prožívají muslimové i v Kanadě

Stál tam za regály jedné výrobní haly na výrobu dveří a s nikým se nebavil. Ruce sepjaty, oči zavřené a jenom nepatrný pohyb rtů naznačoval, že si něco pro sebe mumlá. Jasně, modlí se. Teď? V tuto denní dobu? Respektive v době, kdy všichni ostatní sedí za stoly ve společné jídelně, aby se o třicetiminutové přestávce posílili do dalších nejméně dvou hodin práce? Bylo zjevné, že se před nikým se svými motlitbami neschovává. Nakonec nebyl jediný takový.

Nikdo si ho nevšímal. Zpovzdáli jsem jej ale pozorovala. Před sebou měl rozprostřený velký bílý arch papíru (jiní použili papírového kartónu či jakékoliv, ale čisté podložky), boty zuty a pečlivě srovnány jednu vedle druhé, čepici sejmutou. Po chvilce stání poklekl, pak zase vstal a nanovo poklek. Později se v kleku předklonil a čelem se dotkl země, tak nějakou chvíli setrval a pak zase do vzpřímené polohy… Takto to opakoval snad desetkrát. Muslim. Tím je řečeno vše. Přišel čas motlitby, svůj úkol splnit musí. Předtím si ale musel třikrát omýt tvář, třikrát vymýt uši, třikrát vypláchnout nos, třikrát vypláchnout ústa a třikrát umýt ruce. To proto, aby všechno, co mu Alláh sděluje, mohl vnímat všemi smysly, a takto připraven vlastně vzdává svému bohu respekt.

Ale proč to nedělal předtím těch několik měsíců, co ho člověk potkával denně na pracovišti? Většinou stál s ostatními před hlavními vraty, aby si vykouřil tu svou americkou čmoudovku. A pak narychlo ještě jednu, protože bez ní být prostě nemůže.

“Teď na mě musíte brát nějaký čas trochu ohled,” upozorňoval ostatní spolupracovníky kolem sebe s úsměvem 41letý Muhammad Jousuph Muhammad. ”Budu nervózní, protože si nebudu smět vykouřit ani tu cigaretu…, máme totiž Ramadan. Ten přicházívá vždy devátý měsíc islámského roku, a to je pro nás muslimy veliký svátek, ten největší v roce,” dodával jakoby s omluvou. Neznám nikoho kolem něj, kdo by ty ohledy neměl. Čas od času si ho chlapi dobírají a nabízejí mu z vlastní krabičky tu tyčinku smrdutou, což jindy nedělají, ale on si jejich dobírání ani nevšimne. Zdvořile vždy poděkuje a mávnutím ruky odmítne. Prostě nesmí nic. Nesmí jíst, nesmí pít, nesmí kouřit, má zakázán i sex a má zakázáno být nezdvořilý. 

“Teď, kdybys mi i nadávala, musím na tebe být slušný, nesmím se vůči své víře, svému Alláhovi, ničím provinit. Přesně tak, jak mi to přikazuje učení ve Svaté knize Koránu v pěti bodech tzv. Pilířích víry. Dobro a dobré návyky mohu zničit pěti věcmi: lží, pomluvou (urážkou cti toho druhého, očerněním za jeho zády), křivým obžalováním (pranýřováním, spíláním) úmyslným křivým svědectvím, nenasytností či chtivostí. “

Neumím si představit, že bych po celý měsíc nic nepila a nejedla … a co nemocní a děti?  Jousuph se dobrácky usměje a  trpělivě vysvětluje: “Mám na mysli po celý měsíc, ale ne ve dne v noci. Půst držíme od slunce východu do slunce západu. Teď v zimním období to není tak hrozné, protože se postíme od pěti rána do pěti večera. Horší to je ale v létě.”

V létě? To nemáte svůj Ramadan ve stejnou roční dobu? Nanovo se usmál. Trpělivost jej neopustila a  poučil mě, že islámský kalendář má sice jako gregoriánský 12 měsíců, ale s jiným počtem dnů v roce, takže se jen jedinkrát za 33 let stane, že podzim mají ve shodném měsíci jako ostatní. Nový rok jim v letošním roce připadne na 26. březen. Vzhledem k tomu, že se dny posunují každoročně o sedm dnů dopředu, Ramadan připadne i na léto.

“Dodržovat jej v létě je velice těžké. Doma jsem zažil lidi, kteří měli rozpraskané rty do krve a nesměli se ničeho napít, a také se nenapili. Hladovění se dá vydržet, ale nedostatek tekutin v parném létě a při práci k tomu, je opravdu velice těžké vydržet. Ale věřící to dokáží.” Ovšem v hodinách, kdy už mohou potravu a tekutiny přijímat, si to vynahradí.

Ve svém nejsvatějším měsíci se modlí nejméně třikrát denně, ”… ale měli by se modlit pětkrát ,” upřesnil Jousuph,” – v šest ráno, pak v jednu, ve čtyři a v pět odpoledne a páté modlení si určí každý podle své možnosti a cítění.”  Zúčastňují se společných motliteb a meditačních zpěvů ve svých mešitách, a hodiny a hodiny věnují studiu Koránu a modlení se z něho. 

Pokud se jedná o nemocné, musejí v ty dny vynechat své medikamenty a jakákoliv léčiva, jednak nesmějí nic pozřít a jednak musejí mít mysl pod vlastní kontrolou, výjimkou jsou pouze těžce nemocní v nemocnicích. Tam je jejich mysl pod kontrolou zdravotnického personálu.

A co děti? “Ty s námi půst nedrží, na ně přichází řada až v pozdějším věku. Koránu je ale učíme od malička, do jeho praktikování pak zhruba kolem 13 let jejich věku.”

Jak vlastně vypadá takový den u vás doma? To se kvůli modlení zastaví život, nepracujete? Nanovo úsměv porozumění a očima zabloudil do vlastních vzpomínek. Z domova utekl, když mu bylo dvacet. Nějaký čas se jen potuloval světem a nakonec zakotvil v Kanadě.  “Byl jsem tehdy šťastný, když mě Kanada přijala. Neměl jsem peníze na zaplacení letenky, ale úředník mě ujistil, že dostanu letenku na dluh a jakmile začnu pracovat, tak jej splatím. Dodnes cítím to štěstí v sobě. Ale v mysli jsem doma, v Afganistánu, velice často.

Obyvatelé v této zemi jsou z 99 procent muslimové. Jiná víra tam ani neexistuje. Ten zbytek jsou spíše málo věřící, než věčící v něco jiného. Tam je to s praktikováním naší víry  pochopitelně poněkud odlišné. V době Ramadanu jsou obchody s potravinami zavřeny, restaurace nejsou v provozu, ulice téměř vylidněny. Mešity jsou plné meditujících lidí. Tam, kde se musí pracovat, se u práce střídají. Jeden drží provoz, druhý provádí svou motlitbu. Ale navečer všechno jako zázrakem ožije. Rodiny se vzájemně navštěvují a hostí. Nakonec i tady žijeme večer, tedy západu slunce. Ženy uvaří sváteční jídlo, zveme hosty a o dobroty se s nimi dělíme. Utužují se zejména rodinné svazky.”

A oslavujete svůj svátek nějakým dobrým mokem, jako třeba vínem či dobrými mixovanými drinky? Jak se nazývá ten váš oblíbený?  “Muslimové nesmějí vůbec požívat alkohol. Já jsem nikdy neochutnal víno či koňak. To proto, že by jim kalila jejich mysl a muslim musí podle Alláha vždycky vědět, co dělá a mít své vědomí a jednání pod kontrolou. Nejenom o Ramadanu. Těch zákazů a příkazů je v Koránu mnoho a učení je velice náročné zvládnout. Nemohu ti to vysvětlit v krátké chvíli všechno…

K zákazu  patří např. i jakýkoliv dotek cizí ženy. Nesmíme na ni sáhnout, ani třeba dotknout se jejího ramene jako v přátelském nevinném gestu, abychom kamarádsky upoutali její pozornost třeba při rozhovoru.” Jaký rozdíl od evropského žoviálního poplácávání při každé příležitosti…

Noc sedmadvacátého dne toho měsíce muslimové světí Laylat-al-Qadr (tzv. Noc moci, síly, poznání?), kdy prorok Mohammad poprvé odhalil či pochopil sílu Svaté knihy Koránu (před  1400 lety). Po ukončení Ramadanu následuje nový měsíc. První den Shawwal je počátkem třídenního slavení svátku Id-al-Fitr, který je znám bohatostí stolu, hojností návštěv a dárků.

“Nekupujeme si navzájem dárky jako vy, všichni všem,” objasňuje Jousuph, “ale obdarováváme se pouze v rámci rodiny. Kupujeme všem v rodině oblečení. Oblékneme děti a svoje nejbližší od hlavy až k patě, tedy od klobouku až po boty, do nového.”

Ptám se po smyslu tohoto měsíce a od Jousupha se dozvídám: “Korán neschvaluje, že někteří muslimové v době svátku leží doma a nic nedělají, že prostě lenoší a čekají na večer, aby se mohli dosytosti najíst. Nakonec Alláh je všemohoucí a všudypřítomný. Ramadan představuje především získání zkušenosti. Prostřednictvím hladovění, žízně a odříkání si, potlačování různých pohnutek máme dojít k poznání toho, čím nás Alláh obdaroval a čím nám požehnal.

Učíme se toleranci a velkorysosti, uvědomujeme si podstatu lásky ke svému bližnímu, učíme se pokoře, učíme si vážit vlastního zdraví, lásky jiných, upevňujeme rodinné a příbuzenské vztahy, přátelství. To jsou dary života. Jak může pochopit člověk, který např. nikdy nehladověl, co je to hlad? Z toho také vyplývá ctnost obdarovávání chudých apod.” A 53letá Barbara Siddiqui dodává: “Pro mě je to vždycky významné období. Motlitby mi pomáhají se soustředit při přehodnocování svých myšlenek, učí mě rychlejšímu a přesnějšímu rozhodování.” Jak já jsem pochopila, je muslimské učení vlastně o morálce člověka a jeho charakteru.

Ramadan, podle islámského kalendáře nejsvatější měsíc, započal podle našeho kalendáře 27. listopadu a potrvá třicet dnů. Na světě jej oslavuje na 850 miliónů muslimů. V Torontě a jeho okolí jich žije na 350 tisíc. Město Brampton, kde bydlíme, mají muslimové svoje školy, mešity, markety a řadu obchodů, kde se dá pořídit vše, co ke svému životu a k praktikování své víry potřebují (ostatně jako na mnoha místech této země). A že ta komunita není v Kanadě zrovna neviditelná, dokumentuje i zpráva např. z Vancouveru, kde zápalná puma právě v ono pondělí téměř zlikvidovala téměř 100letý objekt, který po 20 let sloužil muslimům jako mešita (Masjid). V inkriminovaný den tam bylo soustředěno na 400 věřících. 

Muslimové tvoří 0.9 procenta celkového počtu obyvatel. Nejsilnější skupinou jsou katolíci, ale setkáte se s protestanty, anglikány, židy, presbytariány, luterány, baptisty, budhisty, hinduisty, sikhy. A všichni žijí vedle sebe, komunikují spolu. Svobodu vyznání zaručuje stát nejen jako jeden ze svých artikulů, ale jako jedno z práv občanů zde žijících. A nikdo, tím myslím opravdu nikoho, včetně zaměstnavatele, lékaře učitele -  nemá právo to či ono vyznání někomu vyčítat. Jediné co musí – musí je reskeptovat.

Takže, muslimové, Ramadan mubarak, a pokud byste nám chtěli poslat další zajímavosti o vaší víře, s radostí je přijmeme. Mnohé jsem se o náboženstvích dozvěděla až v pozdějším věku a pochopila jsem, jaká je škoda, že ve škole neexistoval předmět dějiny náboženství jako třeba byl dějepis o historii států. Je to kapitola dějin lidstva velice zajímavá a z hlediska vývoje společnosti nepomíjitelná. 

 

Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a neuspěchaný předvánoční shon přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com