Svět mezi nebem a zemí

pátek 3. listopadu 2000

Už z velké dálky jsou vidět vysoké skály, které se derou k oblakům. K jejich vrcholkům vedou klikaté, nepříliš široké silnice. A tam, vysoko nad pozemským světem, stojí starobylé kláštery. Místo zvané Meteora ve středním Řecku je stejně vyhledávanou turistickou atrakcí jako Akropolis nebo Delfy. Cizinec nemusí o Meteoře vědět ani příliš informací, aby si její návštěvu vychutnal, stačí, když na sebe nechá působit tamní duchovní atmosféru.

Mniši si v dávné minulosti nemohli vybrat lepší místo k meditacím a modlitbám. Vysoké skály, které se vypínají nad údolím, vyvolávají dojem, že právě odsud je k božstvu opravdu nejblíže. Jako se zde život odehrával mezi nebem a zemí, mezi pozemským a božským světem.

Osídlování Meteory začalo už za starého Řecka, poutníci a pocestní tu hledali boha, klid na modlitby, ale také ochranu před lupiči. Poustevníci se usazovali v jeskyních i nevelkých prohlubinách a vytvářeli si jednoduchá obydlí.

Kolem roku 950 založil Varnaval první klášter a pojmenoval ho Svatý Duch. Od té doby vznikají další a další, v dobách největších slávy v 16. století jich na skalách stálo dvacet čtyři a vytvořili samostatnou republiku. Žádné cesty k nim ale nevedly. Kdo chtěl dovnitř, musel buď vylézt po dřevěném lešení, po laně, po provazovém žebříku, anebo se nechat vytáhnout v koši.

Dnes už v Meteoře stojí jen šest klášterů, ale cesta k nim už je mnohem příjemnější než před staletími: Vede po úzkých kamenných schodech a prašných cestách. Nejvýše položený klášter je Metamorphosis, který leží 540 metrů nad mořem, 474 metrů nad okolní krajinou. Pohled z klášterů do údolí, kde leží městečko Kalabaki, je skutečně impozantní.

Dva ze šesti klášterů jsou přístupné i turistům, kteří stavby na skalách "obléhají" každý den. Abyste mohli navštívit některý z klášterů, musíte nejprve překonat nápor prodavačů suvenýrů a turistických průvodců (kromě světových jazyků jsou k mání i v češtině!).

A pak už se dostanete do světa mnichů, kde se oddávají modlitbám, meditují, procházejí se. Působivé je, že jsou kláštery "živé", obydlené, že tu běžně potkáte mnicha, který se v černé sutaně prochází po zahradě, zvoní na zvony, anebo ve stínu čte náboženskou knihu. A vy se aspoň na chvilku můžete ponořit do tohoto skalního mnišského světa. Můžete se jakoby zastavit v čase, sednout si, kochat se, nechat se unášet tím, že v tuto chvíli neexistuje žádný problém, nic, že jste jen vy a tento svět...