Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Svědkem krvavé pohřební slavnosti lovců lebek

  17:52aktualizováno  26. listopadu 9:52
Úzká silnička z přístavu Palopo na indonéském ostrově Sulawesi se šplhá po příkrém svahu. Poslední z tisíce a jedné zákrut míří k horskému sedlu ve výšce více než 1000 metrů. Vjíždíme do Tatoru, kraje majestátních vodních buvolů, kvičících prasátek a prapodivných pohřebních ceremonií.
Typické domy s prohnutou střechou ve vesničce Kete Kesu

Typické domy s prohnutou střechou ve vesničce Kete Kesu - Tator: typické domy s prohnutou střechou ve vesničce Kete Kesu | foto: Anna ŠmídováiDNES.cz

Region je mezi cestovateli známý spíše pod jménem Tanah Toraja, Tator je název v místní řeči. Za svoji popularitu vděčí především oku lahodící krajině a navýsost zajímavým a originálním tradicím zdejších obyvatel.

V dávné minulosti byli Torajové proslulými bojovníky a zdatnými lovci lebek. Svůj původ odvozovali od mimozemšťanů, kteří prý sestoupili na zem z nebes po kamenném schodišti. Dnes se sice drtivá většina Torajů hlásí k Evropany importovanému křesťanství, na své kořeny však rozhodně nezapomínají.

Pohřeb víc než svatba

První, co člověka po příjezdu do Tatoru upoutá, jsou zvláštní domy (tongkokany) s prohnutými střechami a vysoko zdviženými štíty. Svým tvarem připomínají rohy buvolů, podle samotných Torajů se podobají člunům, na nichž připluli na Sulawesi jejich předkové.

Každý dům je chloubou svého majitele, samozřejmostí je bohaté vyřezávané průčelí a řada symbolických kreseb. Postavení tradičního tongkokanu je tudíž značně nákladnou záležitostí. Při jeho zasvěcení musí majitel navíc uspořádat obřad, jehož součástí je obětování prasat a buvolů.
 
Jedná-li se o zvláště bohatého majitele, obětuje se mnoho zvířat. I tak je ovšem obřad pouze slabým odvarem toho, co se děje při pohřebních ceremoniích.

Pohřeb je totiž, pro nás poněkud nepochopitelně, největší událostí v životě všech Torajů. Svatba se například vůbec neslaví. Celá ceremonie trvá běžně až několik dní. Účastní se jí nejen rozsáhlé příbuzenstvo, ale doslova celé vesnice a v poslední době i zástupy vykulených a pobledlých turistů. Pohled na krvavá rituální jatka, při nichž jsou obětovány desítky buvolů a minimálně dvakrát tolik prasat, je silným kafem i pro zvláště otrlé jedince.



Obří buvolí trh

Buvol za 100.000

Hlavní sezóna pohřbu začíná v červnu a konci v září. V té době je nejméně práce na polích a lidé tak mají čas na "oslavy". Pohřeb, a s ním spojené ceremonie, se často odehrává dlouhou dobu po vlastní smrti. Rodina musí mít totiž dost času na pozvání příbuzenstva a pořízení dostatečného množství buvolů. Ti se nakupují na obřím trhu, který se koná každých 6 dní nedaleko hlavního města celého regionu - Rantepaa.

Řady těžkotonážních, až 700 kilo vážících, buvolů zde defilují pomalu jako na módní přehlídce. Jejich majitelé je po celou dobu leští a kartáčují doufajíc v co nejlepší obchod. Ti nejlepší strakatí buvoli se prý prodávají třeba i za 100.000 Kč.
 
Pokud se chcete sami zúčastnit nějaké pohřební ceremonie, máte více méně dvě možnosti, jak to zařídit. Buď se domluvíte s jedním z mnoha anglicky mluvících průvodců v Rantepau, který vás na slavnost doprovodí (za jeho služby budete muset pochopitelně řádně zaplatit) a nebo vás pozve, jako se to poštěstilo nám, někdo z místních lidí.



Prasátka připravená k obětování

Vztyčení menhiru

Na pohřeb do vesničky Bori vyrážíme brzy ráno. Bylo nám řečeno, že hlavním bodem programu bude vztyčení mohutného menhiru na obřadní mýtině. Máme prý velké štěstí, protože podobná ceremonie je v dnešní době velmi ojedinělá. Koná se pouze v případě úmrtí velmi významné osoby.

Na mýtině je všechno již v plném proudu. Dvojice urostlých řezníků právě porcuje tučného buvola a jejich pomocníci zápolí se třemi neméně vypasenými prasátky. Mladíci připevňují lana a řetězy kolem ležícího menhiru a staříci za pronikavého zpěvu obřadně tančí v kruhu uprostřed mýtiny.

Za chvíli se ozve úder do gongu a všichni muži do jednoho se zaklesávají do ratanovych lan ovázaných kolem menhiru. Lana však mají pouze symbolický význam, hlavní práci obstarává důmyslný systém kladek a řetězu. I tak zabere vztyčení celé dopoledne.

V jeho průběhu přicházejí na mýtinu ženy s nádobami vařené rýže a soudky palmového vína (balok). Na ohni se zatím v obřích kotlích vaří buvol a prasátka. S opětovným úderem do gongu oznamujícím dokončení vztyčení, se rozjíždí velkolepá hostina. Před každým z hostů je navršen kopec rýže obložený kostkami vařeného masa. Vše se zapíjí palmovým vínem připomínajícím náš burčák.

Hostina pomalu končí a vesničané se s bohatými výslužkami rozcházejí domů nebo směřují na další část oslav. Ta se odehrává asi o 2 kilometry dál ve vesnici a
zúčastní se jí ještě daleko víc lidí. Slavit se prý bude ještě několik dlouhých dní...



Megalit je již téměř vztyčený

Může se hodit

Nejlepší základnou pro výpravy po Tatoru je městečko Rantepao, kde se nabízí široká nabídka ubytování. Do okolních vesnic můžete vyrazit buď po svých nebo na vypůjčené motorce (její pronájem přijde zhruba na 120 Kč/den). Motorku, stejně jako průvodce na ceremonii, si snadno zařídíte v jedné z mnoha
cestovních agentur v Rantepau. Za služby průvodce se obvykle platí asi 250 Kč.

Kromě toho musíte na ceremonii přinést také nějaký dárek pro vesničany. Doporučuje se například karton cigaret nebo soudek palmového vína balok.

BARVY VÝCHODU

Barvy Východu je název audiovizuální pořadu, který uvádí pražské Planetárium. Jedná se o komponované promítání diapozitivů doprovázené komentářem a originální elektronickou hudbou. Prostřednictvím více než 500 barevných fotografií se vypravíte do nitra asijského kontinentu.

Navštívíte například Indonésii, Laos, Kambodžu, Mongolsko či Indii. Jedna z kapitol vás seznámí se životem a tradicemi několika zajímavých etnických skupin, jiná vás zavede na významná poutní místa v povodí posvátné řeky Gangy.

Prohlédnete si řadu osobitých přírodních krajin a dozvíte se, že jízda dopravím prostředkem může být při cestování po Asii často větším zážitkem než samotný cíl.

Autorem pořadu je cestovatel a novinář Jan Schlindenbuch. Barvy Východu je v Planetáriu možné shlédnout od 3. listopadu do 18. prosince třikrát týdně – každý čtvrtek, sobotu a neděli od 18 00 hod. Více informací najdete ZDE.


 

Autoři:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.