Sumbawa: kde na korály padají výbušniny

  • 5
Z Lomboku se dá na Sumbawu připlout do města Poto Tano. K vidění tu ale nic není a proto není důvod se zde zdržovat. Jediná hlavní silnice, která tudy prochází, spojuje všechna důležitá místa na ostrově. Jediným autobusem tak můžete navštívit jak hlavní město západní části Sumbawy - Besar, tak hlavní město druhé poloviny ostrova - Bima.

Je ale nutné upozornit, že k pohodlí má tato cesta hodně daleko.

Autobusová mánie
Co se týká megalomanských cest autobusem, jsou Indonésané naprostými rekordmany.

Pokud se podíváme na indonéské souostroví, tvoří kromě několika výjimek souvislou trasu přerušovanou úzkými mořskými průlivy. Není tedy nemožné koupit si jeden autobusový lístek například z Bimy do Medanu na severu Sumatry. Myslím ale, že je naprosto nemožné tuto několik tisíc kilometrů dlouhou cestu autobusem absolvovat. Rozhodně doporučujeme aspoň část této trasy absolvovat např. lodí.

V největším přístavu na ostrově – v Bimě – zastavuje jeden rychlý katamarán směřující na Bali. Jede však jen jednou týdně a nepotkali jsme moc lidí, kteří by měli zrovna o tomto spoji přesné informace. Jakou však dostanete informaci od lidí prodávající lístky na autobus, vím zcela určitě: "Tady žádná loď nejezdí". A budou vám to klidně tvrdit i o největší lodní společnosti Pelni, jejíž jízdní řád budete držet v ruce.

Ostrov sucha
Obeplouváme romantická zákoutí, loď se pohupuje na malých vlnkách. Příjemný vánek chladí naše horkem rozpálená těla a slunce si s námi hraje na schovávanou. Je období dešťů a po obloze se pohupují velké chuchvalce mraků, které každou chvíli zmírní přímé sluneční paprsky. Nezaprší.

Sumbawa je ostrov větší než Bali a Lombok dohromady, ale s vodou je na tom ostrov velmi špatně. Z toho plyne malá úroda, nízká životní úroveň a tedy i malý zájem zde žít. Sumbawa patří mezi ostrovy s nejnižší hustotou obyvatel.

Seriál Toulky po Indonésii

Indonéský Lombok: pro každého něco

Bali: drahokam mezi drahokamy

Korálové útesy pod palbou dynamitu
Ležíme na pláži kousek od Sampungu. Prohlíželi jsme si podvodní svět místního korálového útesu. Porovnáváme to i s jinými místy na Sumbawě a shodujeme se: "Z paluby lodi, vypadá voda úžasně čistě, ale když jsem dole, je voda většinou trochu zkalená a korálové útesy šedé a polámané. Proč?"

Odpověď přišla, bohužel, až příliš rychle.

Na celé Sumbawě žije mnoho různých domorodých kmenů. Živí se stejně jako  ostatní obyvatelé ostrovních říší rybolovem. Je tu však jistá odlišnost.

Prostorem prolétl jakýsi povel a asi patnáct chlapů kmene Yumie se nalodilo do několika kanoí. Národní muzeum by o tyto exempláře jistě projevilo zájem, protože všechny byly dlabané ručně z jednoho kusu kmene. Dle oděvu oněch rybářů by je člověk také zařadil jinam než do 21. století.

Těžká vyřezávaná pádla se rytmicky zanořují do vody a my jen napjatě pozorujeme, jak tito domorodci budou rozhazovat sítě. Těžké kanoe projely ještě několik vln a pak to začalo. Rána, pak druhá a v zápětí třetí. Muž stojící na přídi čelní kanoe naházel do moře, na barevné korály, které tam rostly tisíce let, několik výbušnin.

Chvíli vůbec nechápeme, co se děje, ale po chvilce beru masku, šnorchl a ploutve a plavu se podívat "na místo činu". Hlavou mi ještě probleskla myšlenka, na jakou vzdálenost by výbuch byl nebezpečný pro sluchové bubínky nebo pro člověka vůbec. To v případě, že by jim tři výbuchy nestačily a chtěli ještě nějaký přidat.

Chvíli pozoruji, jak se nazí potápějí a do holých rukou sbírají mrtvá těla malých rybek, ale po chvíli musím pryč. Před očima mi zůstává obraz vyvráceného korálu, kterému jeho barvy už nikdo nevrátí.

Památky a surfování 
Pro milovníky architektury je asi nejlepším místem pro krátkou zastávku Sumbawa Besar. Dalam Loka (Sultánův palác), Nový Palác i hinduistický kostel Pura Agung Girinatha tvoří základní rámec historie ostrova.

Vyznavači vysokých vln a krotitelé surfovacích prkének se musí vypravit na samotný jih. Kolem města Hu’u najdou dostatek dlouhých pláží a od června do srpna tu žádný surfař nebude zklamán.

Bohové místních kmenů na Vyprahlém ostrově nad námi držel ochranou ruku. Nezmokli jsme ani uprostřed deštivé sezóny a viděli jsme příjemná místa. I nejvyšší sopka ostrova, 2851 m.n. m. vysoká Gunung Tambora, která roku 1815 zahubila více než deset tisíc lidí, se snaží ničím nevynikat, a dnes se tváří jako úplně obyčejný kopec.

Stejně tak ani my nechceme upoutávat pozornost, ale to se nám, vzhledem ke světlé kůži, daří velmi špatně.

Noc pod hvězdami
Místo velmi složité cesty na ostrov Komodo veřejnou dopravou, která by obnášela: "Pojedete minibusem do Raba, dále autobusem do Sape, tam si vezmete Bemo (minibus, který jede až poté, co se naplní) do přístavu. Koupíte si lístky na ostrov Komodo, což je asi polovina cesty do Labuan Baja na Floresu, ale jízdné je skoro stejné. Trajekt tam velmi často zapomene zastavit a i když to udělá, musíte si zaplatit nějakou loď, která vás dopraví na břeh – trajekt tam nemůže kotvit, tam zaplatíte poplatek za použití mola, vstup do národního parku a musíte si najmout průvodce...", opouštíme tento vyprahlý ostrov směr Komodo na malé příjemné bárce, kde poslední noc, než spatříme největší ještěry na světě, spíme na palubě přímo pod hvězdami.

Příště o ostrově KOMODO

Ostrované na Sumbawě se tady jednou týdně schází, když tady projíždí turistická loď

Rybářská loď na Sumbawě - za chvíli vhodí do vody výbušninu

Západ slunce na Sumbawě

TILONGKABILA - kolem velkých měst jsme potkávali i takovéhle vesničky

V některých oblastech na Sumbawě najdete cedule zakazující sex

Pláž na Sumbawě