Češi na K2

Češi na K2 - Libor Uher pod Bottleneckem vydýchává | foto: Radovan Marek, iDNES.cz

Sulovský: Návrat do normálního života není úplně snadný

Když se před třemi týdny vrátili členové úspěšné výpravy Leopolda Sulovského z Pákistánu, kde vystoupili na osmitisícovky K2 a Broad Peak, věděli, že první dny nebudou jednoduché. "Organismus dostal hrozně zabrat," říká Libor Uher, který jako druhý Čech v historii stanul na vrcholu K2.

"V neděli jsem poprvé běžel na Lysou horu, ale rozhodně jsem nebyl s časem spokojený. Chvíli to potrvá, než se dostaneme do kondice," líčí Uher.

Jeho slova potvrzuje i šéf expedice. "Každý si postupně doplňuje svoji váhu. Nikdo z nás není a nemůže být na takové fyzické úrovni jako v květnu, kdy jsme odjížděli do Pákistánu," tvrdí Sulovský s tím, že on sám má podobné pocity jako Libor Uher. "Zatím jsem se věnoval jenom kajaku, a to bylo celkem v pohodě."

Horolezci se vyrovnávají nejen s tím, že jim chvíli potrvá, než naberou ztracené síly, ale až dosud čekali na spoustu svých věcí. "Kargo, které obnášelo pětadvacet, tedy zhruba čtyři sta kilogramů nákladu,  dorazilo až dnes do Prahy," líčí Sulovský. V sudech mají horolezci především lezecký materiál, potřeby pro vaření, ale také spoustu osobních věcí. "Je tam i špinavé prádlo, takže pokud to někdo bude kontrolovat, tak se asi bude docela divit," dodává s úsměvem Sulovský.

Do Česka se ale vrátí mnohem méně lezeckého materiálu a horolezeckých potřeb, než s jakými výprava odjížděla. "Spoustu jsme toho nechali ve stěně. Samozřejmě tam zůstala fixní lana, kterých jsme natáhli celkem jeden a půl kilometru," vypočítává Sulovský. "Ještě dlouho po našem odjezdu sloužily fixy jiným expedicím, především Američanům, s nimiž jsme celou expedici spolupracovali."

Těm se jistě budou hodit i stany, které také zůstaly ve stěně. Jsou tam celkem tři. Dva z nich stojí ve výšce sedmi tisíc, kde musejí odolat opravdu extrémním podmínkám. "Všechny jsme měli od North Face a musím říct, že se osvědčily. A vím, o čem mluvím, protože třeba poslední dny, kdy jsme se vraceli dolů, byly opravdu krušné," líčí Sulovský.

"Prokázaly opravdu neuvěřitelnou odolnost proti povětrnostním podmínkám. Ale bohužel i proti nám, protože jsme je v té vichřici prostě nemohli dostat dolů," popisuje šéf expedice.

Lezci nečekají na kargo jenom kvůli lezeckému materiálu a špinavému prádlu, ale také proto, že si do sudů zabalili některé dárky. "Já jsem si tam třeba zabalil typický nůž z oblasti Hunza. A pokud vím, tak tam kamarádi mají třeba sošky nebo rozměrnější upomínkové předměty," uvedl Sulovský.