"Stěnu kluci ještě neviděli, protože byla v mracích," hlásí ze základního tábora Josef Lukáš. On sám se na první cestu vzhůru nevypravil, protože onemocněl a bere antibiotika.
"Mám angínu a horečku. Budu muset chvíli počkat a doufám, že nebude problém se saturací kyslíku. Organismus bojující s nemocí asi prostě vyrábí hlavně bílé krvinky, což v této výšce není nic moc," tvrdí Lukáš, který v základním táboře ve výšce 5 700 metrů nad mořem alespoň vaří.
Horolezci po treku z posledního místa, kam se dá dojet autem, čtyři dny odpočívali. Včera vyrazili do depozitu, kde postupně shromáždí horolezecký materiál a část zásob. "Cesta do výšky 6200 metrů se z poloviny kryla s normálkou a trvala pět a půl hodiny. Na místo jsme dorazili v hustém sněžení v šest hodin večer," hlásí horolezci.
Do tábora se vrátili až těsně před devátou a většina z nich se stále ještě necítí úplně v pořádku. "Ještě jedna vynáška a snad už by to mělo být v pohodě. Aklimatizace se prostě nedá ošidit," tvrdí šéf výpravy Sulovský.
Do základního tábora každý den přijíždí další a další horolezci. "Odhadujeme to tak na jednu až tři expedice denně. Časem tu vyroste malé město, bude tady tak pět set lidí, už teď máme problém si zajít na záchod, aby to nebylo on-line," píšou horolezci ve svých vzkazech domů a za tuto zprávu připojují velikého smajlíka.
Základní tábor už se jim přitom podařilo docela dobře zabydlet. "Postavili jsme sprchovací stan, který je, i když sněží, při stávající intenzitě slunce solidně vytopený," hlásí horolezci z tibetského kempu. "Každý z nás má ve svém stanu jednoho až dva pavouky. Počet pavouků závisí na produkci plynu ubytovaného," píše Lukáš zvaný José, který za zprávu připojuje přezdívku "Prasečí hlava".
