Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Střední Brdy, poslední divočina v Česku. Tip na krásný výlet

aktualizováno 
Ve vnitrozemí Čech nyní neexistuje pustší území, které lze legálně navštívit: nejcennější část Brd, po desetiletí spravovaná armádou, se 1. ledna 2016 otevřela veřejnosti. Oblast zatím zůstává neotesaně drsná, žádná turistická zařízení tu nenajdete - „jen“ krásnou, pustou krajinu.

Planina Toku severovýchodně od vrcholu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

„Zpočátku mi bývalo na Carvánce teskno... najednou jsem tam byla docela sama, často od rána do večera.“ Těmito slovy cituje příbramský spisovatel Jan Čáka ve svém díle „Střední Brdy – krajina neznámá“ zápisky poslední obyvatelky brdské hájenky Carvánka, kdysi nejvýše položeného trvale obydleného stavení v nitru Čech.

Fotky z výletu do Brd

Byť se od doby mezi světovými válkami, ze kdy citát pochází, mnohé změnilo, dáváme autorce zápisků Růženě Boučkové za pravdu i dnes. V místech bývalé hájenky Carvánky, kde je dnes novodobá lesnická bouda, sedíme už dobrou půlhodinu a kromě občasného ptačího zaskřehotání či zvuku větru v korunách stromů tu panuje dokonalé ticho. Jsme uprostřed ničeho, tedy zhruba ve středu obrovského lesního komplexu Středních Brd.

Na střeše středních Čech

Na Carvánku jsme přijeli na kole z Příbrami a byl to solidní kopec. Od chvíle, kdy jsme za osadou Kozičín vjeli do brdských lesů, potkali jsme jen jedno lesnické auto. Nadmořské metry se nabírají pozvolně, nakonec to dává převýšení nějakých 350 metrů a ačkoli už jsme skoro úplně nahoře, ještě o tom vlastně nevíme.

Armády v Brdech

  • Projekt tzv. dělostřelecké střelnice schválila vláda demokratické Československé republiky v roce 1926, armáda tu začala cvičit o čtyři roky později. Tato první vojenská přítomnost ale neznamenala úplné uzavření oblasti pro veřejnost ani devastaci sídel. Striktní zákaz vstupu platil jen na cílové dělostřelecké plochy a když se zrovna necvičilo, většina území zůstávala turistům přístupná.
  • V Brdech přituhlo teprve po obsazení Československa v březnu 1939. Nacisté do území, nyní nazývaného „Truppenübungsplatz Kammwald“, vyhlásili přísný zákaz vstupu a vojenský prostor záhy rozšířili, což si vyžádalo vystěhování asi desítky obcí. Budovy však zůstaly stát a jejich původní obyvatelé se po skončení 2. světové války mohli vrátit.
  • Ne nadlouho: nástup komunistické totality přinesl v Brdech návrat poměrů, které tu panovaly za války. Tedy úplný zákaz vstupu bez zvláštního povolení a znovu vystěhování vesnic ležících na území vojenského prostoru. Komunisté byli ovšem důslednější než nacisté a vysídlené vesnice (Padrť, Záběhlá a další) tentokrát srovnali buldozery se zemí, střelnice byla opět rozšířena. Území vojenského prostoru Brdy zůstalo, byť s drobnými korekcemi v okrajových částech, veřejnosti nepřístupné i v demokratických poměrech po roce 1989 a tento stav trval až do konce roku 2015.

Carvánka, jejíž existenci dnes připomíná skromný kamenný památník, totiž ležela 850 metrů nad mořem, tedy jen o patnáct metrů níže než je blízká kóta nejvyšší „hory“ Brd, vrchu Tok (865 m). Ten je ale typicky brdský, tedy tak placatý, že nejvyšší bod masivu chvíli hledáme. Více než cokoli jiného představuje Tok rozsáhlou, mírně ukloněnou planinu, jejíž severní část je odlesněná. Bývalá dopadová plocha, kde cvičilo dělostřelectvo, ještě nebyla zcela pyrotechnicky vyčištěna, proto se držíme pevných cest a kousek od nejvyšší kóty se před námi rozevírá rozsáhlý volný prostor pokrytý vřesem a borůvčím.

Teprve na planině Toku si uvědomujeme, že se skutečně nacházíme na střeše středních Čech. Výhledům na sever a na východ nic nebrání, je to ovšem dost monotónní – a tím i krásné panoráma: lesy a nic než lesy. K tomu, abychom zachytili nějaké stopy lidské existence, musíme upřít zraky do větší dálky, pak se dá spatřit zástavba v Příbrami, rozeznáme Svatou Horu, severním směrem jsou vidět Hořovice. V ostrém chladném vzduchu dokonce probleskují jižní předměstí Prahy. Všechno znatelně níž než naše poloha. Na Toku jsme zkrátka „nad věcí“.

Zříceniny hradu Valdek jsou rozsáhlé a dobře udržované.

Zříceniny hradu Valdek jsou rozsáhlé a dobře udržované.

Prostý památník v místech zaniklé hájenky Carvánka

Prostý památník v místech zaniklé hájenky Carvánka

Co vydrží bunkry a tajemné letiště

Z Toku pokračujeme zhruba severním směrem, dalším postupným cílem je druhá velká dopadová plocha, kde dříve cvičilo dělostřelectvo. Tomuto území se sice běžně říká Jordán podle stejnojmenného blízkého kopce (826 m), ale jde hlavně o severní úbočí vrchu Houpák (794 m), které je také bezlesé.

Terén je tu trochu členitější než na Toku, speciální atmosféru místu dodává velký dělostřelecký bunkr přímo u hlavní cesty. Armáda I. Československé republiky ho tu postavila v roce 1936 a dělostřelci zde mj. testovali jeho odolnost vůči potenciální nepřátelské palbě. Jednalo se o stejný typ objektu těžkého opevnění jaké vznikaly ve 30. letech podél tehdejší československé hranice.

Střecha srubu poskytuje opět výtečnou vyhlídku a pohled do dáli přes zachovalý pancéřový zvon nepostrádá bizarnosti; v hlavě se honí vzpomínky na Verneův román Ocelové město. Není to porovnání úplně liché, i zde totiž, podobně jako ve zmíněné Verneovce, po roce 1948 cvičila vojska s cílem natrénovat útočné zničení nepřítele.

Na další nekompromisně „zelenou“ lokalitu narážíme po pár minutách po prudkém sjezdu severním směrem. Místu se říká Hejlák a jde o širokou mezilesní planinu pokrytou betonovými panely, skoro kilometr dlouhou. Původně to bylo vojenské letiště, snad vybudované nacisty, později sloužilo jako shromaždiště vojenské techniky. Dnes tu každopádně kromě tisíců betonových panelů není nic a místo působí dost depresivně. Myšlenky projasní alespoň pěkně opravený kříž stojící o pár set metrů dál na křižovatce hlavních cest, místo se nazývá U bílého křížku.

Bývalé vojenské letiště pod Hejlákem

Bývalé vojenské letiště pod Hejlákem

Pohled ze cvičného pěchotního srub na bývalou dopadovou plochu Jordán a dále k severovýchodu

Pohled ze cvičného pěchotního srub na bývalou dopadovou plochu Jordán a dále k severovýchodu

Přes Valdek zpět do civilizace

Po dalších asi pěti kilometrech, které vedou samozřejmě stále lesy, přijíždíme ke hradu Valdek. To je nejvýznamnější „normální“ památka na území Brd. Ve středověku se jednalo o dosti důležitý hrad, jehož nejznámějším majitelem byl Vilém Zajíc z Valdeka, nejvyšší podkomoří Jana Lucemburského.

Může se hodit

Výchozí místa, doprava
Veřejnou dopravou nebo automobilem se dostanete jen na okraj CHKO Brdy, za nejlepší východiště platí Příbram (např. místní část Orlov – pro pěší bus MHD č. 5A), na severní hranici pak Zaječov nebo Strašice. Pro návštěvu oblasti Padrťských rybníků a Jižních Brd lze vyrazit z osady Teslíny na silnici z Rožmitálu do Plzně. Jízdní řády najdete na http://jizdnirady.idnes.cz.

Valdek leží na samém okraji bývalého vojenského prostoru a jeho návštěva byla i za vojenské správy v minulosti turistům tolerována, v posledních letech byl hrad oficiálně zpřístupněn o víkendech. Zříceniny Valdeku jsou na české poměry docela rozsáhlé, areálu dominuje masivní kulatá věž, ale mějte se na pozoru - ačkoli zdivo nese jasné stopy nedávné sanace, cedule po obvodu hradu hovoří o zákazu vstupu.

Parádní sjezd od Valdeku po lesní silničce, rovné jako přímka, nás přivádí do osady Neřežín. Tedy do první civilizace po několika hodinách strávených v lesích Středních Brd. Krajina se otevírá, lesy se střídají s loukami a pastvinami a stráně tu jsou paradoxně mnohem strmější než v centrální části Brd. Což ostatně poznáváme při výjezdu z malebné osady Mrtník zkratkou přes Hvozdec do Hořovic – tahle horská prémie by nedělala ostudu ani na Tour de France.

A to je prozatím konec brdského putování. Zpět do Příbrami se vracíme po normální silnici údolím Litavky přes Jince. Brdům držíme palce, ať jejich majestátní opuštěnost vydrží.

Může se hodit

CHKO Brdy

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Brdy byla ustavena nařízením vlády z října 2015, které je účinné od 1. ledna 2016.

  • Plocha CHKO Brdy (345 km2) je z velké většiny zalesněná, nachází se v něm řada maloplošných chráněných území a na rozdíl od většiny ostatních CHKO zde neleží téměř žádná trvale obývaná sídla – prostor pro konflikt mezi ochranou přírody a hospodářským využíváním území je proto v Brdech při dobrém managementu poměrně malý.
  • Jak bude vypadat návštěvnický provoz v budoucnu není v současnosti úplně jasné. Zatímní shoda panuje na úplném zákazu vjezdu motorových vozidel do území s výjimkou již existující silnice č. 19 Rožmitál-Plzeň. Počítá se s vyznačením sítě cyklostezek a pěších turistických tras včetně tří naučných stezek (podrobnosti najdete na http://brdy.ochranaprirody.cz/naucne-stezky), to však dosud prakticky nezačalo. Na okrajích CHKO by měla vzniknout návštěvnická centra a záchytná parkoviště.
  • V každém případě návštěvníci musí na území CHKO počítat s poměrně velkými vzdálenostmi a zapomenout na restaurace či hotely. Podle našeho názoru proto nehrozí prudký nárůst masového turismu, navzdory relativní blízkosti Prahy a Plzně.
  • Velmi dobré podmínky v Brdech najdou hlavně cyklisté, dílem díky husté síti vojenských silniček. Podobná situace byla na Šumavě po pádu železné opony v 90. letech.
  • Některé části CHKO Brdy dosud nebyly pyrotechnicky vyčištěny, s ukončením sanace se počítá do konce roku 2017. Tato území jsou v terénu zřetelně označena tabulemi a pohyb v nich mimo pevné lesní cesty může být v současnosti životu nebezpečný. I po ukončení pyrotechnické sanace však zůstanou některé menší části CHKO turistům uzavřené, jedná se hlavně o posádkové cvičiště Jince (v severní části CHKO) a ochranná pásma vodních nádrží.

Co jsou a nejsou Brdy

  • Název „Brdy“ se v lidovém označení používá pro celou vrchovinu, která se táhne od okraje Prahy jihozápadním směrem až na Plzeňsko a Blatensko, není to však vymezení přesné. Podle oficiálního geomorfologického členění Česka se toto celé území jmenuje Brdská vrchovina a skutečné Brdy jsou pouze jednou z jejích tří součástí.
  • Správně vymezené Brdy tedy pokrývají protáhlou oblast zhruba jižně od linie Hostomice–Dobříš až po obec Hvožďany na Blatensku. Bývalý vojenský prostor zaujímal střední část tohoto území včetně nejvyšších vrcholů; této oblasti se lidově říká „Střední Brdy“. Naopak jako „Jižní Brdy“ se opět lidově a neoficiálně označuje oblast kolem Třemšína, jižně od silnice Rožmitál–Plzeň. Jižní Brdy byly i v minulosti veřejnosti přístupné.
  • Aby zmatení názvů nebylo málo, nově vyhlášená CHKO Brdy zaujímá území tzv. Středních a Jižních Brd, kombinuje tedy území dříve přístupná i nepřístupná. Naopak část skutečných Brd ležící severně od výrazného údolí Litavky (mj. turisticky populární vrcholy Plešivec či Kuchyňka) do nové CHKO zahrnuta nebyla.
Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.