Střed Evropy pod Dylení

Střed Evropy pod Dylení | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Za jeden den od nejmladší české sopky ke středu Evropy

  • 5
Střed Evropy, nejmladší sopku i třetí nejvydatnější minerální pramen v Česku stihnete v pohodě navštívit během jediného nenáročného výletu na horu Dyleň v Českém lese. A podíváte se přitom i do Německa. Tento překrásný výlet můžete absolvovat pěšky i na kole.

Krajinnou dominantu nejzápadnějších partií Čech vytváří zdaleka viditelná hora Dyleň. Vystupuje na hranici s Bavorskem v severní části Českého lesa, kde zaujímá co do nadmořské výšky druhou nejvyšší příčku. Zalesněný plochý a táhlý hřbet, zvýrazněný nepříliš vzhlednou siluetou bývalé vojenské radarové věže, dosahuje 940 metrů a podle Němců tvoří střed Evropy.

Itinerář trasy

Mýtina – Železná hůrka; 1,5 km (neznačeno + žlutá značka) – Neualbenreuth; 3 km (německé značení) – Grenzlandturm; 4 km (německé značení) – střed Evropy; 8 km (německé značení) – Dyleň; 9 km (červená) – Oldřichov; 12 km (červená) – Kyselecký hamr; 15 km (červená) – Mýtina; 17 km (neznačeno).

Mapa KČT 1 . 50 0000 č. 2 – Slavkovský les, Mariánské Lázně

V širším okolí Dyleně se to doslova hemží neotřelými zajímavostmi různého druhu, takže je docela obtížné vybrat, s čím nenáročné zdolávání hory ještě spojit. Logicky se nejvíce nabízí to, co je nejblíž. Zaparkujte auto ve vesnici Mýtina a vydejte se na okružní trasu dlouhou 17 kilometrů. První zastávkou bude národní přírodní památka Železná hůrka.

Dokonale ukrytá Železná hůrka

Železná hůrka (519 m) je spolu s nedalekou mnohem známější Komorní hůrkou u Františkových Lázní nejmladší sopkou na našem území. Ukrývá se za bývalou „železnou oponou“ v těsné blízkosti německé hranice. Nasměruje vás k ní žlutá turistická značka, k té ovšem musíte z Mýtiny dojít po neznačené polní cestě kolem chátrajících a k prodeji se nabízejících budov bývalé roty vojsk pohraniční stráže.

Od sopky by člověk očekával, že bude vyčnívat nad okolní krajinu, avšak Železná hůrka je v tomto ohledu výjimkou. Ukrývá se v údolí mezi poli a lesíky, kde vystupuje jen jako nepatrné terénní návrší na okraji pole.

Hora Dyleň a vesnice Neualbenreuth

Struskový kužel Železné hůrky

Železná hůrka (Eisenbühl) je zbytkem struskového sopečného kužele navršeného během dvou explozivních fází. Patrné jsou strusky dvojího zbarvení, starší červené a mladší černé. K výlevu lávy zde nedošlo. Strusky se na jižní straně návrší těžily jako stavební materiál a tím se vlastně odkryl tento unikátní přírodní výtvor, který je od roku 1961 chráněný jako národní přírodní památka. Na turistických mapách se však začala objevovat až po roce 1989.

Tip na zájezd

Poznávejte krásy Česka. Vybírejte z pestré nabídky zájezdů na dovolena.iDNES.cz

Železná hůrka pochází z období starších čtvrtohor (pleistocénu), vědecké údaje o jejím stáří se pohybují mezi 200 tisíci až dvěma miliony let. Počátek novodobého vědeckého zájmu o lokalitu se datuje rokem 1823, kdy ji navštívil a poprvé popsal Johann Wolfgang Goethe. Kromě vědců však o nenápadný pahorek začali jevit zájem také obyvatelé okolních obcí a odebírali z něj škváru ke stavebním účelům.

Řada badatelů se snažila ochránit Železnou hůrku před odtěžením a zničením, definitivní záchranu však zajistil až geologický průzkum v roce 1957, který zhodnotil zásoby stavebního kamene jako malé a nerentabilní. Dnešní problém není těžba, ale zavalování sutí a zarůstání opuštěných lomových stěn náletovou vegetací, která se musí pracně odstraňovat, aby byl profil sopky viditelný.

Rozhledna Grenzlandturm nad vesnicí Neualbenreuth

Na Dyleň přes Bavorsko

Pár desítek metrů za turistickým rozcestím u Železné hůrky vstupuje žlutá turistická trasa do Bavorska, kde se hned za hraniční čárou otevírá zcela jiný svět. Pečlivě obdělávaná pole a pozemky a vzorně upravená vesnice Neualbenreuth ostře kontrastují se zanedbanou krajinou na naší straně hranice. Procházíte kolem statků, z nichž dýchá hluboká minulost a úcta k tradicím. Kulisu idylické krajince tvoří čtyři kilometry vzdálená hora Dyleň.

Na Dyleň vede z Neualbenreuthu několik tras. Ta, která je nejblíže české hranici, prochází kolem zajímavé rozhledny Grenzlandturm. Kromě vyhlídky nabízí návštěvníkům ke zhlédnutí maketu dnes již neexistující turistické chaty Tillenhaus (Tillen=Dyleň), která stávala na severním úbočí hory. Na její polohu dnes upomíná název turistického rozcestí kousek od státní hranice na českém území. Chata vzala za své po zřízení hraničního pásma po roce 1948, nedaleko od ní naopak vyrostla čtyřpatrová budova roty vojsk pohraniční stráže. Ta ještě nespadla a ční z lesa jako opuštěný hotel z hororového filmu.

Střed Evropy na Dyleni

Asi čtyři kilometry převážně do kopce je to od rozhledny Grenzlandturm k dalšímu zajímavému místu, středu Evropy (Mittelpunkt Europas). Nachází se na jihozápadním úbočí Dyleně přímo na státní hranici. Dlužno dodat, že jde o „německý“ střed Evropy, protože několik dalších míst se stejným názvem najdete i v jiných zemích střední a východní Evropy.

Místo je to každopádně hezké: tvoří jej žulový patník z roku 1865 a kamenný stůl s vyznačenými hlavními městy a obrysy evropského kontinentu. K městům a okrajovým bodům světadílu je pak uvedena kilometrová vzdálenost. Dyleňský střed Evropy by měl být sice až na vrcholu hory, protože tam však německé území nezasahuje, bylo zvoleno náhradní místo na úbočí.

Vrchol Dyleně, vzdálený od středu Evropy zhruba 20 minut chůze do kopce, je bohužel pro návštěvníky nepřívětivý. Někdejší radarové středisko z dob studené války je stále obehnáno dvojitým ostnatým drátem a hlídají ho divoce štěkající a dorážející psi. Věž ověšená anténami, z níž se údajně otevírá nádherný rozhled do Čech i Bavorska, slouží jako regionální vysílač a patří soukromé společnosti, která nahoru nikoho nepouští. Za delší zdržení to tu nestojí.

Třetí nejvydatnější minerální pramen

Ani zpáteční cesta z Dyleně do Mýtiny, vedoucí pro změnu přes české území, se neobejde bez pozoruhodné zastávky. U rozcestí Kyselecký hamr neváhejte odbočit po žluté značce k zastřešenému zřídlu uhličité kyselky.

Kyselecký hamr: starobylá jímka ze 17. století

Pramen Kyselecký hamr vás ohromí bouřlivým vývěrem uprostřed pustého lesa. Silné výrony oxidu uhličitého patrně souvisejí s nedalekou sopkou Železná hůrka. Pozoruhodné zachycení pramene tvoří 130 cm hluboká jímka čtvercového půdorysu velkého metr na metr s malým odtokovým žlábkem. Pažení z opracovaných žulových bloků pokrývají silné povlaky železitých sraženin, pod nimiž se ukrývá vytesaný letopočet 1648. Jde tedy zřejmě o nejdéle zachycený pramen minerální vody u nás, jehož starobylá podoba se zachovala až do dnešních dob. Novodobý je pouze dřevěný altánek, který alespoň částečně chrání jímku před znečištěním.

Některé informační zdroje považují Kyselecký hamr za třetí nejvydatnější zdroj kyselky na území České republiky, dává totiž až 200 litrů vody za minutu. Dosud nerealizované plány na komerční využití z 90. let 20. století připomínají trosky nedostavěné stáčírny v Mýtině, vzdálené odtud dva kilometry. A tam je zároveň konec tohoto překrásného okruhu přes druhou nejvyšší horu Českého lesa.   

, pro iDNES.cz