"Dříve jsem bydlel v Žamberku a pracoval v potravinářství. Když se mě kamarád, který byl zaměstnán jako strážce parku, zeptal, zda bych si to nechtěl také zkusit, ani jsem se nerozmýšlel. Jako rybář jsem měl k přírodě blízko," vzpomíná na příchod do Krkonoš.
Pro většinu turistů je cesta ze Špindlerova Mlýn a Labským dolem k prameni Labe jednou z nejkrásnějších krkonošských túr. Pro Petra Hartmana takřka denním pracovištěm. "Denně musím urazit kolem šestnácti kilometrů. Můj úsek sahá od Špindlerovky přes Zlaté návrší a Mísečky až na Žalý," popisuje strážce. Ani za pěkného počasí nemusí být pochůzka romantickým výletem.
V Labském dole se Hartmann musí přebrodit přes řeku a neukázněným turistům vysvětlit, že v této ochranné zóně národního parku je sběr borůvek zakázán. Cestou na Labskou boudu vrací zpět na značenou trasu neukázněného fotografa, igelitový sáček plní poházenými odpadky. U Vrbatovy boudy zase napomene majitele psů, že je nemá na vodítku, poté domlouvá skupině cyklistů, kteří nerespektovali zákaz vjezdu.
"Příjemnější je, když nemusím napomínat nikoho, a spíš lidem podat zajímavosti o Krkonoších. Nedávno jsem dokonce musel rozsoudit dva muže, kteří se vsadili o šest lahví šampaňského, zda vysílač v dálce je Ještěd nebo Černá hora," usmívá se Hartmann. Odpoledne se vrací na základnu u Labského dolu. Dnešek se obešel bez pokut, prohřešky se podařilo vyřešit domluvou. "Kdyby tomu tak bylo každý den, vůbec bych se nezlobil. Pokuty dávám opravdu nerad," říká strážce.
