Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Štrasburk přitahuje svými hospůdkami

  16:25aktualizováno  16:25
Těžko byste našli ve starém Štrasburku blok domů, ve kterém by nebyla hospoda. A když už si ji prohlížíte zvenku, jen těžko zůstanete stát na ulici. Záře oken působí mocnou přitažlivostí. Vejdete a žasnete. To jsou ti vážní lidé, které jste potkávali přes den v křivolakých uličkách? Jsou. Že se ale změnili! V restauraci odloží komisní pohled evropského úředníka a nasadí široký úsměv.

Vezmete za kliku a vstoupíte. Trochu se sehnete, nad hlavou máte prkno s nápisem Zum alten Strassburg. Nic nenapovídá, že jste na tomto místě stále ještě ve Francii. To vám neřekne ani pohled do talíře u sousedního stolu. Co je to za obří kopec jídla? Dozvíte se, že tomu říkají "šukrut" a že je to součást alsaského národního bohatství. Nebo se také může říci, že je to prostě zelí, jitrnice a uzené maso. Moc dobré. Pokud se vám zdá, že takové jídlo, spláchnuté několika půllitry piva, se hodí spíše k bavorské pivnici, nemýlíte se. Tolik kuchyně německá.

Jsou tu však také francouzské pochoutky. Jako třeba králičí stehno v bešamelové omáčce, propečené jehněčí, ale vlastně už i arabský kus-kus. Po jídle navíc přijdou francouzské sýry a káva. Tady se prostě všechno promíchalo. Muži u stolů jsou německy bodří, dámy francouzsky šarmantní. Pohled do talíře vypovídá o tom, jak se v Alsasku mísí kultura, řeč i historie. Ta byla dlouho především francouzská, za monarchie i revoluce, ale i později. Pak chvíli německá, to bylo po roce 1870, pak zase francouzská. Ještě jednou německá.

A nyní? Francouzská? Ano, ale možná už je trefnější říkat evropská. Štrasburčané však říkají, že nad alsaskou dvojí identitou příliš nehloubají. Tolikrát se dějiny přepisovaly, že se jimi raději moc nezaobírají. Většinou to probíhalo tak, že šli spát jako Francouzi, vzbudili se jako Němci, o pár týdnů to samé v obráceném gardu. Snad proto zde není historie předmětem nějaké obzvláštní pýchy.

Správný Štrasburčan raději slyší, že ve městě mají nejkrásnější a nejmodernější tramvaj na světě. Jezdí přesně jako hodinky a skoro ji neslyšíte. Nedá moc práce předstírat nadšení. Tramvaj vypadá jako nafouklá bublina. Bez hlesu se plíží nad historickou dlažbou, na zastávce míjí nástupiště s milimetrovým odstupem. Když později sledujete v místní galerii moderního umění design po boku ceněných pláten, nepůsobí to vůbec strojeně. Tramvaj je stejně krásná jako italská madona. Úžasný kontrast, říkáte si, když vás tramvaj veze z restaurace v centru a elegantně vytáčí zatáčku s výhledem na Štrasburskou katedrálu.

Tu gotickou věž si každý zapamatuje. Měří celých 142 metrů, to znamená, že ji vidíte odevšad. Ve své době, v třináctém století, byla nejvyšší na světě. Zabloudit je tedy skoro vyloučená věc. Goethe tvrdil, že nezná úžasnější pohled než Notre Dame v západu slunce. Tramvají se každý sveze spíše kvůli chuti osahat si futuristický zázrak pěkně zblízka. Jinak totiž není problém projít vše podstatné ve Štrasburku pěšky, včetně krásné architektury evropských institucí stranou historického jádra. Nudou tu návštěvník rozhodně netrpí. Štrasburk totiž na každém kroku míchá nevšední protiklady. Spojuje historii, úzké uličky mezi hrázděnými domy a ultramoderní architekturu. Jak padá na město noc, táhne to lidi na jiná místa . Náměstí s kavárnou nazvanou jednoduše Evropa se vyprazdňuje. Uklízejí se stolky a obrovitý černoch v hnědém saku, proslulý vyhazovač, který patří už k místním rekvizitám, míří k domovu. Kam tedy teď?

Dobrým řešením je třeba podnik honosně zvaný Pivní akademie a také Bratři Berthomové. Na jídelním lístku najdete desítky druhů piv včetně plzeňského. Zjistíte, že lze zlatavý mok kombinovat s tropickým ovocem, nechat v něm tryskat gejzíry či ho kombinovat se všemi možnými drinky. Jména znějí lákavě: Mirabelle, Bel Pils, V takovém podniku zjistíte, jak je Štrasburk mladý. Studenti znavení přívalem nového vědění v prestižních univerzitách na kraji města vtrhnou se soumrakem do centra a řádně ho rozproudí. Většinou ignorují přihlouplé nakašírované diskotéky, sednou si raději do nějakého útulného sklepení. Nejsou to jen Francouzi. Vzduchem létají německá i italská slovíčka. Diskutuje se sport, kapely, knížky i nepředvídatelné století.

Podniky většinou neservírují televizní sportovní přenosy. Povídat si je přece mnohem zajímavější. A poslouchá se muzika. V oblibě jsou rapové a hiphopové kapely štrasburského předměstí. V poslední době se prosazují i ve světě, ovšem s anglickými texty. Štrasburk je ovšem spojený s jinou písní: francouzskou hymnou La Marseillaise. Složil ji mladý skladatel s nevelkou reputací pro revoluční Rýnskou armádu. Hned se uchytila a dnes asi není známější francouzská píseň. Když je ovšem zábava v nejlepším, kdosi si vzpomene, že ráno je seminář. Personál si oddechne a začne utírat stoly. A tramvaj pořád ještě jezdí.

Prodavač poblíž vlakového nádraží opatruje posledních pár kousků gyrosů. V těchto místech neznají noční klid. Evropské rychlíky tu chrlí další a další zákazníky. Jsou ze všech možných zemí a jejich hlasy se slévají u stropu nádražní haly. To je přirozené, jsme přece v druhém hlavním městě Evropy. Po bouřlivé noci se většinou odpočívá, ale zkuste to jednou překousnout. Léčba šokem může začít na nejlepším místě: na věži katedrály, v té hrozné výšce. Město je jako na dlani. Sledujete, jak síť kanálů důmyslně obkličuje historické centrum, a dostanete chuť podívat se někam dál k obzoru. Nejlepším nápadem je bezpochyby procházka podél vody k centru integrované Evropy. Ušlechtilé stavby z kovu a skla nejsou o nic méně estetické než historické domky poblíž katedrály. Evropské centrum je k návštěvníkům přívětivé. Stačí zatelefonovat a můžete si ultramoderní stánek, jakési skleněné Koloseum, prohlédnout i zevnitř. Teprve tady uvidíte, že město tak prostoupené regionalismem je i metropolí Evropy.


Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT: Autem se dostanete do Štrasburku asi za osm hodin, pokud není obzvláště hustý provoz. Míříte nejprve na Norimberk, potom na Karlsruhe. Vlakem trvá cesta z pražského hlavního nádraží jedenáct hodin. Letecky můžete využít linku Air France a ČSA do Paříže.

CO SI DÁT: Šukrut je dobré poznat, najíte se však určitě na několik dnů dopředu, porce jsou obrovské. Nejlevnější jsou výborné gyrosy ve stáncích poblíž vlakového nádraží. Alsaské pivo je pojem, lepší ve Francii není. Víno je samozřejmě také vynikající, v zemi tomuto nápoji zaslíbené je však jenom jedním z mnoha. Le Pontes Couverts je pro Štarsburčany nejoblíbenějším cílem nedělních procházek Alsasané pečlivě opatrují lidové zvyky Štrasburk Historickou lékárnu stojí za to navštívit, i když jste zdraví jako řípa Dvě kultury, dvě kuchyně, jedna historie

UŽITEČNÁ ČÍSLA: Prohlídku katedrály je možné objednat na telefonním čísle: 00 333 88 32 75 78 Vyhlídková plošina ve výšce 66 metrů je otevřena denně od 7 do 11.40 a od 12.35 do 19 hodin Turistické informace vám sdělí centrála na čísle: 00 333 88 52 28 28 Zde si můžete také objednat jízdu vyhlídkovou lodí po vodních kanálech.


Historickou lékárnu stojí za to navštívit,i když jste zdraví jako řípa.

Le Pontes Couverts je pro Štrasburčany nejoblíbenějším cílem nedělních procházek.

Chrám sv. Pavla je obklíčen kanály ze všech stran.

Šukrut je alsaskou národní specialitou.

Autor:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.