V hlavním městě 60 procent vyučujících tvoří ženy, hrdě říká šéf školství v provincii Kudrattalláh Dur Chány o systému, jehož je po desítky let součástí. Bitva, která by mohla rozhodnout, zda to tak bude pokračovat, se vede stovku kilometrů západně u městečka Tálikán. To bylo posledním sídlem opoziční vlády, dokud v září obec nepadla. Vládní činitelé pak byli nuceni se přestěhovat do Fajzábádu.
"Před měsícem tu panovaly velké obavy, protože bylo teplé počasí, které je příznivé pro válčení," říká Fawzia Koofiová, zástupkyně Dětského fondu OSN ve Fajzábádu, která neskrýváznepokojení nad možným vítězstvím Talibanu. Ale místo rychlého postupu Talibanu proti poslednímu ohnisku odporu, který mnozí očekávali, jeho síly přešly minulý měsíc do defenzívy. Ahmad Šáh Masúd, vojenský velitel, udržující existenci vlády prezidenta Burhánuddína Rabbáního, postupuje zpět na dříve ztracené území v ofenzívě, která podle něho povede k opětnému dobytí Tálikánu.
Přes Masúdovo umění vést partyzánskou válku, které projevil již proti sovětským vojskům v 80. letech, ti, kteří navštívili obě strany nynější fronty, nejsou přesvědčeni o tom, že mádostatečnou vojenskou sílu na to, aby město, ve kterém se Taliban již týdny opevňuje, získal nazpět.
Příležitostné přílety letadel ruské výroby, která přistávají na pustnoucí dráze postavené ještě Sověty právě kvůli bojům proti Masúdovi, připomínají, že generál nyní přijímá dodávky zásob od zemí jako Írán a Rusko, které si nepřejí vítězství Talibanu. Počty ale nevycházejí v Masúdův prospěch. Nezúčastnění pozorovatelé se domnívají, že jeho vojáci bojují v tálikánské oblasti proti pětinásobné přesile. Zatímco on pátrá po nových rekrutech v místech bojů, Taliban si může vybírat z mužské populace na 95 procentech území, nepočítaje velké množství paštunských soukmenovců ze sousedního Pákistánu.
Všeobecně se předpokládá, že Pákistán, přestože to sám oficiálně popírá, přispěl zbraněmi na pomoc Talibanu a v průběhu šesti let ho přeměnil z okrajové bojůvky studentů náboženství ve vládce téměř celého Afghánistánu. Pákistán jako jediný má plně obsazené velvyslanectví v Kábulu a uznává talibanskou vládu, zatímco Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty uznávají Taliban jako hnutí.
Vojenská situace jasně odpovídá cílům, které si znesvářené strany nyní vytyčují. Taliban má vítězství, kterého si přeje dosáhnout, téměř na dosah a neustále vyzývá opozici, aby kapitulovala. Opozice, stále uznávaná většinou světa, si zřejmě dělá naděje, že Taliban odrazí něco jiného, když ne Masúdovy zbraně.
"Stanoviskem (protitalibanského) Islámského státu Afghánistán je, že přijme jakoukoli iniciativu, která přinese Afghánistánu mír," řekl Rabbání ve svém sídle ve Fajzábádu. "Tuto nabídku vždy vyslovoval s cílem dospět k dialogu nejen s Talibanem, ale i s pákistánskými odpovědnými místy". Rabbání ale neočekává, že Taliban tuto nabídku přijme, a místo toho vyzývá k mezinárodnímu tlaku na Pákistán a Taliban, který by je přinutil k vyjednávání. Jinak doufá, že někde na území spravovaném Talibanem vypukne povstání. V rozhovoru pro stanici Reuters Television Rabbání řekl, že již nepředvídá opětné dobytí všech oblastí, o které jeho vláda přišla, včetně jeho návratu do metropole Kábulu. Zahraniční pomoc může udržet Masúda na bojišti, ale významný pokrok ve válce je nepravděpodobný. Fajzábád, až na starosti, které před měsícem vedly až k úvahám o útěku vlády přes hranice do Tádžikistánu, vypadá, že do příštího jara bude bezpečný. Příchod teplého počasí bude ale znamenat obnovení bojů.
Pro Fajzábád a zbytek území, které Taliban nekontroluje a které chronicky trpí i v nejlepších dobách hladem, bude zima těžká. Po 21 letech občanské války někteří obyvatelé nebudou nevyhnutelně sdílet Rabbáního odhodlání bojovat donekonečna s Talibanem. Ten si pomohl i tím, že se vyhnul násilným přehmatům při předchozích výbojích. Humanitární pracovníci, kteří se vyptávali civilistů z oblasti Tálikánu, kde se bojovalo, nenarazili na důkazy takových masakrů, které šířily hrůzu v předchozích letech.
"Pokud Taliban vůbec zvítězí, myslím, že se změní. Nemůže vést stále stejnou politiku, s níž začínal," míní nejmenovaný Afghánec, který sledoval vzestup Talibanu v různých částech země. Tento názor ale nesdílejí desítky tisíc Afghánců, kteří uprchli před zářijovým útokem Talibanu na Tálikán. Mnozí z nich už byli uprchlíky, kteří byli nuceni opustit domovy v bojích z předchozích let. A mezi ženami ve školách je jen málo důvěřivých. Puštun Šuhnaová, ředitelka jedné smíšené školy, si je jistá, že Taliban by zařízení zavřel a všechny žačky by neměly žádnou budoucnost. "Na 95 procentech Afghánistánu dívky skončily. Pouze sedí doma," řekla.
 Afghánský bojovník |
