V centru Naľčiku mě sice večer vítal tank, ale nefunkční, ze druhé světové války.

V centru Naľčiku mě sice večer vítal tank, ale nefunkční, ze druhé světové války. | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Stopem přes krvavý Kavkaz: Tady život ztrácí cenu

  • 30
Za soumraku vjíždím do města Naľčik a první, co v centru vidím, je tank. Stojí sice na podstavci a připomíná druhou světovou válku, ale stejně na mě doléhá tíseň. Dostopoval jsem do té nebezpečnější, krvavé části Kavkazu.

Stopuje se tu skvěle. "Ahoj," září mladíček Dimitrij. "To je takový potěšení, svézt někam cizince. Nasedej."

Dimitrij se jede do města Pjatigorsk procházet. Zdejší zábava - pár kluků si dá sraz a utlouká dlouhý večer v centru. Chodí nazdařbůh, občas si v obchodě koupí pivo, okukují holky. "Vystudoval jsem vysokou školu, ale práce není. Sním o tom, že se stanu hasičem, a ani to mi zatím nevyšlo."

Na cestě

Středa 29. 7. 12:00
Počet dnů:
12
Počet aut: 67
Místo: Naľčik, Kabardinsko-balkarská republika
Ujeto: 3 680 km

Jestliže se Dimitrij a jeho parta toulají nazdařbůh ulicemi, já jsem úplná kulečníková koule. Na měsíc jsem svěřil svůj život cizím lidem - oni za mě zodpovídají, oni mi vymýšlejí program, oni jsou mými tágy. Rozhodl jsem se jim věřit. Když si řidič otevře za volantem pivo, říkám si, že má silnici projetou a půllitr ho nevyvede z míry. A když mi teď Dimitrij povídá "Udělej si na mě chvilku, něco ti ukážu," udělám si chvilku rád.

Vyveze mě na vysoký kopec nad Pjatigorskem, kde už jsou jenom sanatoria a kde tryská šedesátistupňový léčivý pramen, který pak stéká dolů po skále a na rovných plošinách tvoří jezírka. Do těch skáčou nemocní a unavení lázeňští hosté v plavkách. Když se jim scvrkne kůže a lezou z vody ven, přátelé na ně pořvávají: "Vida, je z tebe mnohem lepší, zdravější, krásnější člověk."

Kislovodsk je vyhlášené lázeňské město. U promenády se lide koupou v horkých pramenech.

Kislovodsk je vyhlášené lázeňské město. U promenády se lidé koupou v horkých pramenech.

Pár minut se tomu s Dimitrijem tlemíme, potom mě veze za město směrem na Naľčik. Míjím několik internetových kaváren, a protože z mého řidiče přetéká ochota, říkám mu, že bych domů odeslal video a pár fotek. "Odsud?" vyděsí se. "Kamaráde, tady žádný internet nenajdeš, to je kamufláž. V tomhle kraji jsou zakázané herny, a proto majitelé změnili jména svých podniků. Ale pořád to je stejné - chodí tam jenom gambleři za svými jednorukými bandity.

Naľčik, Karbadinsko-balkarská republikaBabuška v Naľčiku

Kdybych tak mohl jen stopovat

Ocitám se v Kabardinsko-balkarské republice, jejíž jméno ještě před měsícem neříkalo vůbec nic ani mně. Kabardinci na sebe mluví v autech chrochtavým jazykem, kterému nerozumím, a tak mě napadá, že onu chvilku před vjezdem do Naľčiku využiju k malé technické vsuvce.

Samotné stopování by bylo pod kavkazským hřbetem čirou radostí, jenomže já tu nejsem na dovolené, a proto například úterý vypadalo následovně:

Mezi devátou a jedenáctou jsem stopoval v dešti.

Policejní post. Právě vjíždíme do Severní Osetie

Policejní post. Právě vjíždíme do Severní Osetie

Do půl jedné jsem sepisoval a diktoval článek na internet, a jelikož lilo pořád hůř, šel jsem se pak na hodinu schovat do delfinária. Nelituju, s delfíny je zábava.

Pak přišla zpráva z redakce, že jsou třeba další dva články do novin, tak jsem si sedl na hodinu do kavárny a psal.

Zbývají mi čtyři, pět hodin na stopa. Ty chvíle mě baví, ale stejně pořád těkám - nenašel by se tu přece jen internet, ze kterého bych naposílal videa? Ne, nenašel.

A neztratil jsem náhodou mobil, peníze, pas? Vždyť já si přece klidně stoupnu v ponožkách pod sprchu, takový jsem zmatkař...

Naľčik, Karbadinsko-balkarská republika

Naľčik, hlavní město Kabardinsko-balkarské republiky

Proč se tu zabíjelo?

Naľčik

Naľčik je město v Ruské federaci, hlavní město Kabardinsko-balkarské republiky. V roce 2008 zde žilo 269 641 lidí.

Až do Říjnové revoluce v Rusku byl Naľčik poměrně nevýznamným sídlem, roku 1921 ale získal statut města a centra celé autonomní oblasti. Mezi 28. říjnem 1942 a 3. lednem 1943 město okupovala a velmi poškodila nacistická vojska. V roce 2005 tu zaútočili ozbrojenci na budovy úřadů Ruské federace, nejméně 136 lidí přišlo o život.
Zdroj: Wikipedie

V Naľčiku se ubytuju v zablešeném hotelu Fortuna, z něhož si ráno odnesu vzpomínku na nádherný Kavkaz za okny a na nechutně špinavý záchod. Taxíkem se svezu do středu města: "Budou to jen čtyři roky, ale strach už nemáme, zvykli jsme si," vypráví taxikář.

V říjnu 2005 se přesně tady strhla velká přestřelka, při které zahynula stovka radikálních muslimů, třicet milicionářů a desítky civilistů navrch.

"Dodnes nikdo nevyšetřil, proč se tehdy tolik zabíjelo, všechno se svedlo na terorismus, ale důkazy nikdy nikdo neukázal," zlobí se taxikář a pak si řekne o přehnaných 200 rublů.

Přesně v tuhle chvíli začnu být sklíčený. Noční Naľčik sice působí pokojně, krásné holky se na mě smějí, jsem pro ně exot, ale mě čeká několik dalších měst, kde ještě nezaschla krev. Už za pár hodin Beslan, pak Vladikavkaz, Nazran, Groznyj. A já do nich vjíždím jako ta kulečníková koule.

Kolem samé tanky, vojáci mi ne zrovna přátelsky ukazují prostředník. Telefon už teď chvíli nevytáhnu.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou