Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Stopem přes krvavý Kavkaz: Po Rumunsku luxusní limuzínou

  16:50aktualizováno  16:50
Dva dny to trvalo, ale stopování mě zase začíná bavit. Pomohla tomu i maličkost - část cesty v Rumunsku jsem se vezl jako Lunetici v dobách slávy.

Stopem na krvavý Kavkaz. Nejluxusnější stop v Rumunsku (foceno mobilem) | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Může-li být štípání dříví sportovní disciplínou, považujme za sport taky autostop. Stačí se nad tím zamyslet - řidič mě obvykle vyloží na kraji města, v lepším případě v centru. A já pak spěchám podle cedulí co nejdál na výpadovku. Někdy kilometr, občas i pět.

Tak jako v rumunském městě Cluj Napoca. Směrovka ukazovala do strmého kopce, tak jsem věřil a po půl hodině se s batohem dopotil k benzince. "Jdu správně na Bistritu?" ujišťuju se a pumpař povídá, že jako vůbec, že musím zpátky do centra a potom šest kilometrů na východ, tam že něco stopnu, ale nejdřív ať si snad radši dám fantu za tři lei.

Má pravdu, sednu si na batoh. A pumpař náhle začíná poskakovat:"Mrkni, co k nám jede tankovat!" Tak mrkám.

Bílá limuzína. A co jako. Mě tohle nebere.

Ovšem elegantní řidič Nihaj vidí můj ztrápený výraz a ptá se, kam jedu. Když odpovím, ušklíbne se jako na blázna a řekne: "Kavkaz, to je na Ukrajině? Já tě vezmu jenom na tvou výpadovku, chceš sedět vepředu, nebo vzadu?"

Špinavou krosnu tedy hodím na kožené křeslo v obýváku nad výfukem a sebe vedle řidiče. Musím se smát. Stopnul jsem motorku i koňský povoz, ale na lincolna jsem si nepomyslel. Ačkoli, popravdě řečeno, nic výjimečného. Jen si na naše auto všichni ukazují a kdoví proč se smějí.

Stopem na krvavý Kavkaz. Veze mě Rom v kloboučku a chce mi věnovat svou GPS! Pod zrcátkem se houpou ikony, taky ma puštěnou televizi s hudebními klipy (foceno z mobilu).

Veze mě Rom v kloboučku a chce mi věnovat svou GPS! Pod zrcátkem se houpou ikony, taky ma puštěnou televizi s hudebními klipy (foceno z mobilu).

Dva velké stopařské hříchy

Předchozí noc v Budapešti jsem nezvládl. Chtěl jsem ji prosedět na pumpě, ale pořád jsem měl iracionální pocit, že mě chce někdo přepadnout a okrást; uprostřed noci bývá duše citlivá. Ve tři hodiny přišli na pivo dva opilí ranaři, jeden bouchl pěstí do mého plastového stolku a začal cosi křičet zlou maďarštinou, ve které se zaboha nenaučím ani poděkovat.

na cestě

Pondělí 27.7., 11:00
Dnů na cestě: 3
Počet aut: 16
Místo: Rumunsko, Bistrita 
Ujeto: 1080 km

Zvedl jsem se a běžel na jinou pumpu, celou dobu mě pronásledovali. Aspoň si to myslím, cítil jsem stíny.

Vůbec nic se nestalo, ale ráno jsem byl vyřízený. Za Budapeští skutečně začíná východ. Uprostřed silnice žvýkají toulaví psi mršiny, aby se ještě dnes stali mršinami. Po několika kratičkých stopech zastaví tlusťoch Alexandru, a že prý taky jede do Rumunska, ale bohužel jižněji, do Sibiu, a tak mě sveze jenom kousek.

Za chvíli se dopustím velikého stopařského podvodu. V mapách se vyznám líp než Alexandru, takže mi dojde, že svoji odbočku na Arad přehlédl. Ale mlčím. Vím, že když si toho chvíli nevšimne, vyplatí se mu už dlouhá cesta se mnou, 300 kilometrů do města Cluj Napoca. Po půl hodině to pochopí i on, ale mávne rukou, že se nic neděje. A já spáchám po minutě druhý stopařský hřích, tvrdě mu v autě usnu.

Stopem na krvavý Kavkaz. Z Drakulova hradu nad Bistritou je hotel (foceno z mobilu).

Z Drakulova hradu nad Bistritou je hotel (foceno z mobilu).

Krvavý biftek v požehnaném městě

Stopem na krvavý Kavkaz. Paganini v podloubí. Romantika noci v rumunském městě Bistrita (foceno mobilem)Probouzím se v jiném, hezčím Rumunsku, než jak jsem ho před patnácti lety poznal. Silnice sice pořád lemují homole z melounů, stožáry elektrického vedení navyšují o metr čapí hnízda, po cestě občas klapou koňská kopyta, jenže ty silnice jsou už rovnější, domy upravenější a polorozpadlé dacie jsou v menšině - Rumuni zmodernizovali vozový park.

Ve městě Bistrita najdu slušný penzion, kde bez námahy usmlouvám pokoj na dvacet euro, což je má horní hranice. "Mate štěstí, v centru je festival," vítá mě recepční.

Stopem na krvavý Kavkaz. Volba Miss Bistrita v Rumunsku (foceno mobilem)A tak kráčím na náměstí, kde si definitivně uvědomuju, že tahle země přestala být synonymem pro bídu a vši. Pro pět tisíc lidí tady hrají a anglicky zpívají jacísi výborní Divocí Billové, Rumuni pogují a hrozí pěstmi jako Ozzák Dejdar na Stouny, na zahrádkách v okolních restauracích si chlapíci v nažehlených límečcích objednávají mojita a krvavé bifteky.

Jo, biftek. Ten si dám taky. Nádherná servírka se mi bezděky zadívá do poklopce - aha, mám ho rozepnutý. Nová doba. Jsem vandrákem i v Rumunsku.

Na závěr večera volí Bistrita svou miss, dvanáct krásek na pódiu, stovky pod ním. Až dosud jsem za město s největším potenciálem považoval ukrajinskou Poltavu, ale Bistrita ji dotahuje. Kouknu se do mapy a pochopím - ta dvě města vlastně nejsou daleko od sebe.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou





Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.