Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Stopem přes krvavý Kavkaz: Bůh miluje tři sklenice vína

  17:35aktualizováno  17:35
V sobotu ráno jsem chtěl v jihoosetinském městě Cchinvali zahájit disciplínu zvanou rychlostop, jenomže ono se to řekne. Na sever odsud moc aut nejezdí, jedno za deset minut, a mně zastaví řidič náklaďáku Sergej. Je nadšený, protože coby voják sloužil v Lázních Bohdaneč, a hned mě zve na talíř masa.

Cchinvali dnes | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

On-line s Tomášem Poláčkem

"Nemám čas, Sergeji," říkám.

Řidič kroutí hlavou, je ze mě nešťastný. "Tak aspoň skleničku osetinského vína," prosí. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože na Kavkaze pije za volantem každý. Pro tyhle chlapy je vodka jako voda. Vypijí flašku a udělají precizní holubičku.

"Tak jednu," nechám se přesvědčit, ačkoli je osm hodin ráno českého času a silného turka bych raději.

na cestě

Počet dnů: 21
Počet aut: 115
Místo: Kerč, Ukrajina Ujeto: 6220 km

Sergej nadšeně zastavuje u boudy s občerstvením a kromě vína objednává také to maso, na kterém jsme se před chvílí nedohodli.

Připijeme na Jižní Osetii. On do sebe hodí sklenku červeného na ex. Já také pár loků, abychom co nejrychleji nastartovali.

"Ještě jednu," říká Sergej a už mě trochu štve. "Tys připil na Osetii a já teď chci připít na Česko, to neodmítneš."

Odmítl bych, kdyby víno nebylo tak dobré. Načež si Sergej olízne rty a praví: "Slyšel jsi někdy o tom, že číslo dvě není zrovna šťastné? Že bůh miluje číslo tři?"

Musím se smát. Rychlostop jsem si představoval jinak...

Stařenka Eteri bydlí i po roce ve stanu

Stařenka Eteri bydlí i po roce ve stanu.

Rodiče nechť se obracejí v hrobě

Vzpomínkou se vrátím o několik hodin zpět. Byl pátek před půlnocí, když se na hlavním náměstí v Cchinvali sešlo pět tisíc nápadně tichých lidí v černém.

I já se tam vypravil a bylo to dobrodružství. Ve městě totiž po válce nefunguje veřejné osvětlení, a tak chodí místní už od soumraku jako světlušky ­- s baterkou v ruce.

Myslel jsem, že si vystačím s mobilem, ale každým pátým krokem zahučím do louže. Zabloudit ovšem nemůžu, tohle hlavní město je velké jako Kutná Hora.

Bacha na miny

Bacha na miny

Saakašvili je vrah - časté nápisy na zničených domech

Saakašvili je vrah.

Ve tři čtvrtě na dvanáct začíná na náměstí program. V onu minutu uplynul rok od chvíle, kdy gruzínský prezident Saakašvili využil situace. Zrovna když celý svět zajímalo zahájení olympiády v Pekingu, Saakašviliho vojsko začalo bez varování bombardovat Osetii.

Nejprve hraje půl hodiny tklivá muzika. Pianistka v černém šátku se do svého rekviem ponořila natolik, že občas do klapek bouchá i bradou. Když dopreluduje, nikdo netleská. Ženy brečí a muži posmrkávají.

Následují proslovy - všichni řečníci se klaní k zemi matkám loňských mučedníků, jak tady říkají svým mrtvým.

Na shromáždění přijeli prezidenti mnoha malých banánových republik, po měsících chůze sem přinesli svatou ikonu pravoslavní mniši z dalekého Tiraspolu, ale největší pozornost na sebe upoutává statný zástupce ruských kozáků, který si bere mikrofon a pomalým, hlubokým hlasem zahajuje řeč. "Saakašvili, Saakašvili," točí rukou, jako by nabíral vodu ze staré studny. "Pokaždé, když se vysloví tohle jméno, nechť se tví rodiče obracejí v zemi a tvé děti, Saakašvili, ty ať se navždy stydí za to, jaké musí nosit příjmení." Sobotní článek z MF DNES na toto téma čtěte ZDE.

Jihoosetská auta ze srpna 2008

Jihoosetinská auta ze srpna 2008

Spi klidně, stopaři

Následující odpoledne mi zastaví autobus, což vnímám jako symbolickou tečku za svým stopováním po Kavkaze.

Postávám u krajnice v severní Osetii, autobus brzdí o 20 metrů dál. Mávám, ať pokračuje, že o něj nestojím. Jenomže řidič čeká tak dlouho, až přehodím krosnu přes rameno a jdu ho pozdravit. "Jsem stopař, víte?" vysvětluji šedovlasému Dagestánci za volantem a on přikyvuje. "Vím. A určitě jsi unavený, takže si sedni k nám a klidně se cestou vyspi."

Je to po třech týdnech divný pocit. Vezu se a s nikým nemusím mluvit. Opravdu můžu bez ostychu usnout a já to taky udělám...
Když po 200 km vystupuji, nutím tomu laskavému Dagestánci peníze. Nic nechce. V horách žijí mimořádní lidé. Už jsem se s nimi rozloučil, tento text píšu na trajektu z Ruska na Krym. Za příštím rohem už je Praha.

Má cesta končí.
Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou





Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.