Starověká Mezopotámie a bomby

  • 5
Ve válečném konfliktu v Iráku jde o všechno. V sázce jsou tisíce životů. Režim Saddáma Husajna. Majetek za miliardy dolarů. Ale také unikátní historické dědictví. Eridu, Ur, Uruk, Babylon - co jméno, to starověké město na jih od Bagdádu. Ninive, Mosul, Nimrúd, Kirkúk - ty leží pro změnu na severu.

Všechna tato místa už byla, tu více tu méně citelně, zasažena moderní válkou.

Archeologové z celého světa se dnes neobávají jen amerických bomb, jež by mohly zničit pozůstatky Mezopotámie - kolébky civilizace. Ještě větší strach mají ze zlodějů. Těm totiž poválečný chaos náramně svědčí. Názorně to předvedli už po roce 1991.
 
Pohřbívání coca-coly
Američtí vojáci, kteří tábořili v roce 1991 v blízkosti starověkého chrámu - tzv. zikkurratu - v Uru, nebyli zloději. Byli to jen muži dbalí vojenských předpisů. A tak ráno, když sbalili své věci, vykopali odpadní jámu a chtěli pohřbít plechovky coca-coly. V růžovém písku přitom objevili podivné hrnce.

Aktuálně: Američané už pronikli do centra Bagdádu. Krutá bitva začíná. Lehnou poklady Bagdádu popelem?

Mimochodem, kdekoliv mezi řekami Tigris a Eufrat dnes kopnete do země, něco starověkého najdete. Američané možná nebyli úplně nevědomí, hliněné nádoby se třeba nedaly přibalit do plné polní. A tak je odnesli do kantýny. Kdoví kam by z ní starověké památky doputovaly, kdyby...

Kdyby pohřbívání odpadků nepozorovali zpovzdáli místní lidé. Hlídači zikkurratu pak zalarmovali úředníky v Bagdádu a ti bryskně vznesli protest u OSN. Co na to útočící moderní armáda? Za pár týdnů se "vykopávky amerických vojáků" vrátily ve speciální bedně do Uru.



Ištařina brána


Války přejí zlodějům
Takřka idylický příběh. Mezinárodní konvence o ochraně kulturních památek v případě vojenského konfliktu nemohly být lépe naplněny! Zůstaňme však při zemi, a tedy v Uru.

Město bylo založeno okolo 4000 let př. n. l., v dobách sumerské říše, jejíž vládcové jsou tu také pohřbeni. Z Uru pocházel židovský patriarcha Abrahám, jak praví kniha Genesis. V ní se také dočteme, že Ur zanikl po rozvodnění Eufratu neboli po potopě světa.

Dnes se starobylé město Uru jmenuje Tell al-Mukajjar, částečně rekonstruovaný stupňovitý chrám krále Urnammu patří k jeho chloubám a vojenské letiště vzdálené sotva kilometr zase ke znakům současné vládnoucí diktatury.

Během války v Perském zálivu se zdálo, že letadla jsou v dostatečné vzdálenosti od starověkých památek. Jenže pak satelitní snímky odhalily, že přímo u zikkurratu "parkují" dva letouny MiG-21. Byla to provokace ze strany Saddáma Husajna?

Zajímá vás, kde všude jsou v Iráku vzácné památky? Podívejte se ZDE.

Američané si tím zrovna moc hlavu nelámali, jejich bomby zoraly pole v těsné blízkosti královského pohřebiště a na chrámových zdech opadala omítka.

Letecké útoky neušetřily ani nejstarší irácký kostel v Ninive, zčásti zničena byla otomanská pevnost nedaleko Kerbaly. V archeologickém nalezišti Nimrúd byl zavalen královský hrob. Doslova v kupu kamení se změnila mešita v Basře - to konstatoval Alain-Charles Lefevre z francouzského časopisu Archeologia, který mohl po válce navštívit Irák jako jeden z mála novinářů.

V Kerbale a Najafě zase po povstání šíitů bojoval muž proti muži. Bili se o mozaiky, drahé kamení a zlato, jež pokrývaly stěny zdejších mešit...

Bomby otesaly omítku
Když uviděl John Malcom Russell, profesor z Massachusetts College of Art (v Bostonu), v aukční síni sérii předmětů z asyrského období, zvolal: "To je moderní vyplenění Ninive!"

Jedno z největších měst Mezopotámie poprvé rozvrátili Babyloňané a Médové v roce 612 př. n. l., teď památky asyrské kultury ničí komanda zlodějů. Ztráty, jež způsobí bomby, se dají většinou nahradit. Ale ukradené věci se nevrátí - tvrdí archeologové.

Iráčané udávají, že po roce 1991 jejich muzea přišla o 4000 uměleckých předmětů. O spoustě loupeží přitom ještě ani netuší. Zloději využívají chaosu, absence policejních složek a jsou odvážnější při takzvaných divokých vykopávkách. Ty se rozšířily hlavně v druhé polovině devadesátých let.

Hledači už nejdou naslepo, jsou to profesionálové, jež řídí sběratelé. Opatří jim přesné mapy, takže výkopy se pak vedou cíleně. Zloději přitom bezohledně likvidují všechny stopy po jiných historických obdobích. To je to nejhorší, co se může stát - říkají archeologové.


Spirálovitý minaret patřící k mešitě v Samaře

Vezmeme zbraně do rukou!
Jaber Kahlil Ibrahim, prezident Národního úřadu pro archeologické památky, překvapil na začátku března zpravodaje AFP svým vojenským slovníkem. "Vezmeme do ruky zbraně," prohlásil tento elegantní muž s akademickým titulem londýnské univerzity. "Budeme bránit dědictví národa!"

Iráčtí strážci muzeí odmítají opustit svá pracoviště. Doufají, že jako živé štíty zabrání jejich zničení. Střechy, pod nimiž se skrývají starověké skvosty, pomalovali velkými písmeny. Nápisy Muzeum nebo UNESCO mají upozorňovat piloty, že nejde o vojenský cíl.

V Bagdádu je zvláště zranitelné největší muzeum se sumerskými, akkadskými, babylonskými, asyrskými a islámskými sbírkami. Stojí v blízkosti irácké televize, rádia a ministerstva komunikací.

Muzeální sály jsou vlastně už několik let uzavřeny: křehké věci byly odvezeny mimo budovu muzea, anebo uloženy v jeho podzemí. Zůstaly jen nepřenosné skulptury, které dělníci obložili pytli s pískem.

Ještě v březnu se nechávali iráčtí vědci slyšet, že budou archeologická naleziště bránit se zbraní v ruce. V boji s lupiči, kteří jsou vždy ozbrojeni, počítají i s místní domobranou. Jenže - budou mít lidé sužovaní chudobou a diktaturou potřebu pomáhat? Vždyť by sami mohli památky zpeněžit a zajistit si slušnější život.

Archeologové bijí na poplach
Egyptští archeologové v pondělí vyzvali mezinárodní organizace, aby se urychleně zasadily o záchranu archeologického dědictví Iráku. Archeologové v prohlášení vyjádřili znepokojení nad osudem iráckého archeologického bohatství a zdůraznili, že jde o dědictví lidstva. Vyzvali "mezinárodní společenství, zvláště Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), aby urychleně zasáhly v zájmu zachování dědictví Iráku a jeho záchrany před zničením".

Jak se žilo v Mezopotámii přibližně 4000 let př. n. l. se podívejte ZDE.

Generální tajemník Nejvyšší rady pro egyptské starověké památky Zahi Havas prohlásil, že americko-britské útoky a slepé bombardování jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami o ochraně archeologických památek.

Američtí univerzitní profesoři ještě před zahájením války na žádost Pentagonu vyrobili mapy Iráku a zanesli do nich místa, jež by měla být ušetřena bombardování. Sami se však ptají: Je něco takového vůbec možné, když celá země je jedno velké archeologické naleziště?

Historie Iráku je historií nás všech

Irácko-íránská válka v letech 1980 až 1988, pak anexe Kuvajtu, válka v Perském zálivu. Více než 11 let válečných konfliktů a dvanáct let embarga se projevilo na úrovni archeologie v Iráku. Archeologové nemohou pokračovat ve vykopávkách, nepracují v laboratořích, nemohou restaurovat památky, protože nemají peníze. A nemohou ani případné výsledky své práce publikovat.

Saddám Husajn však historii potřebuje. Překroutil ji, když anektoval Kuvajt. Dnes se srovnává s hrdinou Saladinem, který kdysi vyhnal ze země křižáky. A proti novodobým "křižákům z Ameriky" se Saddám brání třeba tak, že vypočítává ztráty, jež přinesl první válečný konflikt mezopotámským památkám. Ne jinak než k jeho prospěchu měla sloužit i Národní organizace pro archeologii a dědictví, kterou zřídil v roce 2000.

Tím, že má tato organizace velikášský rozpočet jako ministerstvo, mohou být znovu financovány některé vykopávky. Objevuje se také množství studentů, které lákají takřka elitní poměry v oboru. Zatímco v roce 1900 vydělával archeolog měsíčně 4 dolary, dnes je to 18 dolarů. Na tamní poměry skvělá mzda. A to se ještě připočítávají procenta z případných nálezů. Saddám na veřejnosti boduje, byť je jasné, že ani Národní organizace nemůže zachránit špatně zakonzervované památky a nastolit regulérní výzkum.

Na konci roku 2002 se objevily zprávy, že Americký výbor pro kulturní politiku míní pomáhat po válce institucím v Iráku, a především od nich převzít péči o vykopávky. Američané slibují dodat nejmodernější techniku, postupy i lidi, prostě dostat průzkum starověké Mezopotámie na odpovídající úroveň. Říkají, že historie Iráku je historií nás všech. Jejich kolegové v Evropě nemohou než souhlasit - a přesto nejásají.

Proč? Ještě je příliš živá kauza jedné asyrské sošky. V roce 1999 byla vystavena v Metropolitním muzeu v New Yorku a identifikována jako ukradená památka z Iráku. Město Kirkúk dodnes čeká, až ji Američané vrátí...

Spirálovitý minaret patřící k mešitě v Samaře zatím odolal všem válečným konfliktům

Chrám v Hatře nebyl při bombardování v předchozích válkách zasažen, ale otřesy půdy značně rozrušily statiku asyrské stavby

Ištařina brána byla součástí dvojitého okruhu hradeb ve starověkém Babyloně

,