V druhé polovině června jsou v řece rozsáhlé porosty lakušníků, které značně...

V druhé polovině června jsou v řece rozsáhlé porosty lakušníků, které značně zpomalují plavbu. | foto: David Hainall, pro iDNES.cz

Klídek mimo civilizaci. Splutí řeky Dyje u Znojma je plné překvapení

  • 15
Řeka Dyje protéká malebnou krajinou vinic, polí a přirozených meandrů se zalesněnými břehy na pomezí Česka a Rakouska. Absence velkých kempů, jen několik málo tábořišť a relativní dostatek vody po celý rok, to všechno dělá z řeky atraktivní romantickou vodáckou destinaci. Vydejte se s námi na plavbu ze Znojma do Drnholce.

Za základnu na prodloužený víkend volíme malé tábořiště ve vodáckém centru Stará vodárna ve Znojmě, která zároveň slouží jako dětské volnočasové centrum.

Musíme sice přejíždět každý den auty na začátky a konce plavby, ale za tu pohodu a klid bez řvoucích opilců s nádherným výhledem na znojemský hrad to opravdu stojí.

Děti jsou jako na trní, běhají kolem lodí, nafukují je a přinášejí pádla a vesty. První úsek plavby měří asi 15 km a vede ze Znojma na vodácké tábořiště do Krhovic.

Počasí je skvělé, sluníčko svítí a voda láká ke koupání. A i když nás na prvním úseku čekají hned čtyři jezy, řeka nad očekávání teče a není líná. Při pohledu na vodní hladinu zaujmou nedozírné koberce bíle kvetoucích lakušníků, které nepříjemně zpomalují plavbu.

Voda v řece je ale čistá a prohání se v ní hejna ryb. „Ty jo, to je macek!“, nadšeně ukazuje do vody dcera a počítá: „jedna, dva, tři ... to se nedá spočítat, kolik těch ryb je, táto!“

Prostor na výchovu

Jez Louka nás čeká asi po dvou kilometrech plavby. Přes korunu teče dostatek vody, aby byl jez sjízdný. A začíná nám obvyklá tahanice, kdo z dětí jez pojede a kdo ne. „Strejdo, vezmeš mě na loď? Mamka nechce jet“, slýchávám často.

Nakonec ze třinácti lodí svážím jen tři. Zbytek zvládnou kamarádi sami. I na tomto jezu se nám potvrzuje vědomí, že ne pro všechny „vodáky“ je samozřejmostí se před jízdou na jez podívat a vystačí si s informací z půjčovny, že je jez sjízdný. Vesměs pak končí pod jezem s převrácenou lodí.

Děti tak mají o zábavu postaráno a dospěláci pak možnost výchovně působit na své ratolesti a vysvětlovat, že tudy cesta nevede. Řeka až do Krhovic příjemně teče. „Tati, proč tu pořád rostou ty řasy s bílými květy?“, ptá se opakovaně dcerka. Marně jí vysvětluji, že se nejedná o řasy, ale o krytosemenné dvouděložné rostliny z čeledi pryskyřníkovitých.

Kvetoucí lakušníky nám chvílemi dělají opravdu starosti.

Další dva jezy po cestě mají zbudovanou skluzavku. Za vyššího stavu vody by se daly i jet, ale teď poslouží jen k pohodlnému přetažení lodí. U prvního z nich v Oblekovicích stojí na levém břehu tzv. Bunkr Na Hrázi. Jedná se o lehký obranný objekt vzoru 37 a typu A, který byl součástí našeho hraničního opevnění před druhou světovou válkou.

Před vodáckým tábořištěm v Krhovicích přenášíme vpravo poslední jez dnešního dne. Vlastní tábořiště u Krhovic je malé a vejde se na něj jen pár stanů. K dispozici je přístřešek, suchý záchod a pitná voda. Příjezdová prašná cesta je úzká a během dopoledne a odpoledne zažíváme trochu přetlak aut a dodávek s vleky. Tábořiště jako začátek nebo konec plavby totiž využívají i místní vodácké půjčovny.

Nebezpečný válec

Další den nás čeká úsek řeky mezi Krhovicemi a Hrádkem, kde je další vodácké tábořiště. Opět se prodíráme porosty lakušníku. Řeka v tomto úseku přirozeně meandruje a v zákrutech řeky se prvně objevují typické vysoké břehy. Během plavby máme spoustu času na koupání, malých písčitých nebo kamínkových pláží je hodně. Koupání nám vydatně nahrazuje včerejší dobrodružství a přenášení přes jezy.

Opět nám kolem lodi v průzračně čisté vodě plavou hejna ryb. Vodácké tábořiště u obce Hrádek je podobné jako v Krhovicích. K dispozici je malý přístřešek, suchý záchod.

Během plavby nacházíme malé pláže a báječné možnosti koupání.

Řeka má za Hrádkem ještě chvíli podobný průběh toku jako při plavbě do Hrádku. Řeka postupně přestává meandrovat a její tok se zpomaluje. Za Dyjákovicemi najdeme na levém břehu další pěchotní srub s označením MJ-S 15, který nese název „Závora“.

Na necelé dva kilometry opouští Dyje české území a vrací se do Rakouska. Proplouváme kolem několika pláží s vědomím, že nás čeká jediný jez na tomto úseku. „Tati, budeme ten jez sjíždět?“, ptá se zvědavě s notnou dávnou natěšenosti dcera. Snažím se dětem vysvětlit, že musíme lodě přenést po pravém břehu. Otázka „proč?“ přišla přirozeně hned vzápětí.

„Voda, která padá přes jez, pod ním vytvoří válec a ten pro nás není bezpečný.“ Snaha vysvětlit, co je to válec se pochopitelně míjí účinkem a kouzlo poznání přichází až v okamžiku, kdy stojíme nad jezem a vidíme vířící vodu pod ním. Výstup z vody je před jezem neupravený a vytáhnout lodě na břeh a snést je k vodě dá docela zabrat.

Dostáváme zabrat

Vracíme se do Čech a řeka se definitivně narovnává a připomíná ukrutně dlouhou cílovou rovinku maratonského běhu, na jejíž konec nelze dohlédnout. Háčci, kterým je maximálně 10 let, umdlévají pod náporem slunce a vysokých teplot. Zadáci propadají skepsi. K mostu u Hrabětic nedaleko Travního Dvora, kde stojí naše auta, doplouváme dost zničení.

Poslední úsek už spíš líné řeky se v ničem neliší od včerejšího konce plavby. Řeka opět krátce protéká Rakouskem, kde po levé straně přenášíme další jez.

Na řece Dyji

Proplouváme kolem Jevišovky. Zdaleka je vidět kostel svaté Kunhuty, který stojí na středověkých základech, ale byl renovován v roce 1836 a poté zásadním způsobem přestavěn v letech 1929 až 1932. Ze starší doby se zachovala pouze kostelní věž.

Plavbu končíme u zbytků jezu v Drnholci, který je z větší části zaplavený vzedmutou hladinou vodního díla Nové Mlýny. Na levém břehu vidíme zámek Drnholec, na jehož místě stával původně gotický hrad a po skončení 1. světové války zde sídlila správa státních statků. Zámek bohužel není přístupný veřejnosti.

Jedna návštěva nestačí

Řeka Dyje je v popisovaném úseku klidná, relativně bezpečná a po většinu roku má dostatek vody. I přes intenzivní zemědělství stále přirozeně meandruje, ještě začátkem léta má až neskutečně čistou vodu plnou ryb. Je tak podle mého názoru ideálním místem, kde se učit základním vodáckým dovednostem.

Kromě vodáckého vyžití nabízí okolí nespočet turistických i cyklistických cílů. Nabízí se turistické trasy v NP Podyjí a u Vranovské přehrady. Nepřeberné množství pěších i cyklistických výletů nabízí i okolí vodního díla Nové Mlýny a Pavlovské vrhy, které se vypínají jako nepřehlédnutelná hradba nad zdejší krajinou u hranic s Rakouskem.

Klidný a pohodový tok Dyje připomíná místy jeden dlouhý rybník.

Pohled na kapli sv. Václava a kostel sv. Mikuláše ve Znojmě z tábořiště v areálu Staré vodárny

I samotné město Znojmo, které leží asi osm kilometrů od rakouských hranic, má velký potenciál nalákat turisty. Oblast má dlouhou vinařskou tradici a zdejší kvalitní vína mají u nás opravdu dobré jméno.

Město proslavené okurkami nabízí několik zajímavých míst zapsaných na seznam kulturních památek ČR. Kromě jiného rotundu svaté Kateřiny z 12. století se zachovalými nástěnnými malbami z roku 1134, znojemské kostely, měšťanské domy nebo třeba Loucký klášter. Za prohlídku také určitě stojí několikapatrové znojemské podzemí nebo naopak vystoupat na radniční věž, odkud je nádherný výhled na široké okolí. Už teď víme, že se sem zas vrátíme s loděmi, pěšky nebo na kole. Opravdu to stálo za to.

Něco málo o řece

Původ názvu řeky Dyje můžeme hledat již v předkeltském období a skoro současnou podobu názvu „Dyja“ začali používat Slované někdy v 8. století. Zmínka o řece Dyji se objevuje i v Kosmově kronice z roku 1082. V zahraničí se vžil německý název Thaya.

Řeku můžeme rozdělit do tří, svou charakteristikou a průběhem rozdílných částí toku. Řeka vzniká soutokem dvou zdrojnic Moravské a Rakouské Dyje pod hradem Raab v severním Rakousku. Na rakouském území se řeka zařezává do krajiny a vytváří atraktivní kaňon s přirozenými meandry.

Nedlouho poté, co řeka vstoupí na české území, začíná 30 km dlouhá Vranovská přehrada, pod kterou začíná nejcennější část kaňonu řeky Dyje. V roce 1991 zde byl vyhlášen Národní park Podyjí. Pro nás je zajímavý úsek mezi Znojmem a nádrží Nové Mlýny.

Pod Znojmem totiž řeka vstupuje do Dyjsko-svrateckého úvalu a protéká stále mělčím údolím a pomalejším tokem až do Pasohlávek k Novomlýnským nádržím. Třetí a zároveň poslední úsek začíná pod výše zmíněným vodním dílem, kde Dyje protéká Dolnomoravským úvalem a končí na soutoku s Moravou.

Na soutoku, který je zároveň nejjižnějším a nejníže položeným bodem Moravy, se setkávají tři státní hranice – česká, rakouská a slovenská. Celý průběh této části toku je již víceméně regulován a tak původní vzhled krajiny připomínají pouze malé zbytky lužních lesů.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

, pro iDNES.cz