Při natáčení pak na pár dnů jako by znovu ožila sláva jedné z nejrozlehlejších hradních zřícenin Evropy, o níž první zmínky pocházejí z 12. století. Až do požáru v roce 1780 byl tento kolos centrem dění celé oblasti. Zajímavé je, že téměř po celou dobu své existence nebyl hrad napadnut vnějším nepřítelem. Největší rozkvět zaznamenal hrad za vlastnictví Zápolskovců. Původně královský hrad byl postupně přeměňován na hrad šlechtický. Starý románský palác byl přizpůsoben duchu doby a byly k němu přistavěny tři nové objekty. Nejmenším z nich byla poschoďová besídka obklopená okrasnou zahrádkou, která údajně patřila k nejexotičtějším svého druhu široko daleko. Naproti tomu severně položený dóm byl určen k obývání rodinou. Jeho postavením vzniklo poslední z pěti nádvoří hradu a počet místností se zvýšil na konečných 135. Největším z nových paláců byl prostřední, s rytířskou síní, který měl reprezentační charakter. Majetkové spory, které neutuchaly po dlouhá staletí, byly jednou z příčin postupného chátrání hradu. Už v šestnáctém století byl velký románský palác degradován na zbrojnici a skladiště. V roce 1703 se Spišského hradu zmocnili povstalci. Jejich vláda zde byla trpěna sedm let. Potom byli poraženi a hrad se stal domovem jen malé vojenské posádky. Rychle ztrácel na významu centra oblasti a požár z roku 1780 mu toto postavení odebral definitivně. Dnes je běžně přístupný a probíhá i jeho částečná rekonstrukce. Těm, kterým nestačí vyjet autem téměř pod hradby a chtějí spatřit Spišský hrad ze strany, odkud jej mnozí návštěvníci vůbec neznají (hrad je v závislosti na úhlu, z nějž je pozorován, velice mnohotvárný) a trochu se přitom projít, lze doporučit asi hodinovou procházku na nedaleký vrch Sivé Brady a na travertinovou kopu Dreveník. Po žluté turistické značce dojdete do půvabného skalního města tvořeného bíložlutými travertiny. Zejména na jaře je návštěva těchto míst uchvacující pro koberce konikleců a hlaváčků, které jsou všude kolem. Dreveník byl v minulosti značně poškozen těžbou kvalitní suroviny, s níž bylo zdobeno leckteré sídlo komunistické strany včetně bývalého Federálního shromáždění v Praze, a na jeho západní straně se dokonce v těžbě pokračuje dodnes. Ta východní ovšem zůstává nepoškozena. Protože celé území je svojí rozlohou velice malé, bývá turistickými průvodci opomíjeno. Skalní věže jsou známé do větší míry snad jen horolezcům, kteří na Dreveníku objevili dokonalé cvičné horolezecké terény. Návštěva Spišského podhradí rozhodně stojí za to. Místo si dodnes uchovává jistou magičnost a tajuplnost, i přes svou atraktivitu je doposud stranou masivního zájmu turistů, zřejmě i vinou nedostatečného zázemí.
- úterý 30. června 1998
