Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Špionem na přání Pentagonu

aktualizováno 
Tříměsíční pobyt ve velkých australských přístavech se chýlil ke konci. Lepší ročníkovou praxi jsem si v socialistickém Československu ani nemohl přát. Zbýval ještě poslední přístav v Západní Austrálii, pověstné mezi námořníky drsnými ženami. Nás kupodivu očekávalo poklidné provinční městečko Bunbury. Posádka polské lodi Pekin naštěstí mezi jeho několika tisíci obyvateli na žádné drsňačky nenarazila.

Do přístavu vplul Pekin přímo z moře,bez obvyklého čekání na rejdě. Byl zde totiž po delší době jedinou zahraniční lodí, která odsud měla přepravit do Evropy půlroční produkci místní pily: železniční pražce ze zvlášť tvrdého dřeva, tzv. sleepers (spáči). Pražců bylo celkem více než deset tisíc tun, což pro Bunbury s chudě vybaveným nábřežím přístavu bez jeřábů znamenalo, že celý náklad museli zvládnout naši námořníci stařičkými výložníky: Pekin totiž byla klasickou lodí na kusové zásilky (general cargo) z konce padesátých let. Při nosnosti jednoho výložníku pouhé 3 tuny se tak nakládka pražců natáhla téměř na tři týdny. Idylka provinčního městečka vzala ani ne po týdenním pobytu zasvé. Americká tichomořská flotila totiž připlula do západoaustralských přístavů na plánovanou přátelskou návštěvu. Do Bunbury tak zavítal raketový křižník. Protože nepotřeboval žádné přístavní zařízení jako my a k našemu nábřeží by se stejně nevešel, byl vyvázán u vlnolam u. Zde byla jednak dostatečná hloubka vody u vnitřní hráze a také sem vedla z města docela slušná betonová cesta. Po malém slavnostním přivítání Američanů zástupci města, spustili z křižníku na břeh džípy s hlídkami vojenské policie a námořníci mimo službu dostali vycházky. Kromě polské minolovky Burza, která slouží v gdyňském přístavu jako muzeum, jsem dosud neměl možnost navštívit válečnou loď. Vyhecován polskými námořníky jsem dal do pucu svou školní uniformu, na které jsem měl pouze tři zlaté prýmky posluchače třetího ročníku VŠN, a vydal se na návštěvu křižníku. V neděli ráno začínal den otevřených dveří, kdy se občané městečka mohli přijít podívat, jak si američtí námořníci žijí. Protože Polák všude bratra má, zkusil jsem na palubě vyhledat nějakého potomka polských přistěhovalců. Díky tehdejší politické situaci u nás jsem totiž naše krajany nevyhledával (mj. abych nenarazil na nějakého Minaříka), a navíc v případě válečné lodi šel všechen humor stranou. Po vstupu na lodní schody a zasalutování americké vlajce podle námořní etikety jsem požádal službu konajícího důstojníka, zda si mohu prohlédnout křižník ve společnosti námořníka polského původu. Za chvíli se objevil Stanley, který uměl polsky jen pozdravit. Naštěstí moje angličtina byla již tehdy docela slušná, takže jsme si dobře rozuměli, byť jsme oba pocházeli ze dvou různých prostředí, daných tehdejší politickou situací a také druhem naší služby. Stanley mě poctivě provedl po celé lodi, kam jen mohla veřejnost vstoupit. Byl jsem dokonce na kapitánském můstku, kde jsem v příšeří raketové kontroly mohl vidět simulovaný útok na nepřátelská plavidla. Přiznám se,že mi z těch přístrojů šla hlava kolem, a protože jsem na rozdíl od polských spolužáků neměl na škole vojenskou přípravu, nic moc mi to neříkalo. Uznale jsem však při každém předvádění kýval hlavou a také si zkusil nějakou raketu odpálit. Hodinová prohlídka uběhla velmi rychle a se Stanleym jsem se domluvil na reciproční návštěvě naší lodi. V lednicích jsme měli ještě živiecké pivo a u posádky by se určitě našla nejedna láhev vodky,jakmile by se rozkřiklo, že na palubě je americký námořník polského původu. Příští den ráno jsem Stanleyho očekával u můstku, když zazvonil telefon nainstalovaný přístavní správou. Stanley se omlouval, že nemůže přijít. Naznačil, že po mém odchodu si ho podal lodní "politruk", který mu za vyzrazení vojenského tajemství nepříteli hrozil vězením. Naštěstí to skončilo jen zaraženými vycházkami s tím, že Stanley ztratil zájem o návštěvu naší lodě. Po této zkušenosti jsem celou historku zasunul hluboko do paměti a svou špionážní aféru z paluby amerického křižníku nechal na dlouhých pětadvacet let spát. Kdo ví, co by mě čekalo na náhradní vojenské službě po skončení školy. Pověst specialisty na americké válečné námořnictvo by mi v normalizačních letech mohla dost zavařit, ať již z jedné nebo z druhé strany.

Autor je bývalým námořním důstojníkem, který procestoval řadu zemí světa. Je rovněž autorem mnoha odborných a cestovatelských publikací.

Autor:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.