Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde se dá koupat na sněhu a bobovat jako mistr. Tip do neobjevené Itálie

aktualizováno 
Jen pár hodin cesty autem na jih leží region Jižní Tyrolsko, který láká na nádherné sjezdovky až do druhé poloviny dubna. Některá zdejší lyžařská střediska přitom Češi podle místních zatím neobjevili. Kromě lyžování ale tato střediska nabízejí i zajímavé atrakce.

Speikboden a Klausberg jsou dvě lyžařská střediska na hranici Rakouska a Itálie, kde ještě v březnu a dubnu panují ideální sněhové podmínky. Od české hranice je to pět hodin cesty autem, přesto tu moc českých lyžařů nepotkáte.

Přitom tu objevíte perfektní rodinné lyžování a nespočet gurmánských zážitků. Horské boudy, chaty a restaurace se totiž předhánějí v nabídce všech možných tyrolských specialit. A nechybí ani skvělé atrakce.

Do spodního prádla

Velkým dobrodružstvím je nocováním v iglú. Malou „eskymáckou vesničku“ mají v lyžařském středisku Speikboden kousek pod vrcholem.

Fotogalerie

Několik menších stavení stojí roztroušeno v nadmořské výšce 2000 metrů, hosty sem vyveze lanovka. „Iglú jsou stavěna podle vzoru pravých eskymáckých obydlí,“ vysvětluje mladá Silvia, která hosty ubytovává a mluví plynně německy, italsky a anglicky.

V iglú se můžou ubytovat dva nebo čtyři nocležníci. Uvnitř je chladno, ale na posteli s kožešinami leží kvalitní spacáky do minus 30 stupňů, do kterých se zima nedostane. „Nejlepší je spát jen ve spodním prádle, to se ve spacáku nejvíc zahřejete,“ radí Silvia a doporučuje na noc čepici.

I když tu noční teploty padají pod nulu, naproti iglú je obří káď plná horké vody. „Topí se dřevem v kamnech pod kádí, koupat se můžete až do hluboké noci,“ říká s úsměvem další správce „vesničky“ Freddy.

Naproti kádi je pak obří sud s vnitřní teplotou kolem 100 stupňů, který slouží jako sauna pro šest lidí. A hned vedle stojí bouda se stolem a kamny, kde si můžeme po léčebné kůře popovídat a v klidu odpočinout.

Výhledy si návštěvník užije z lanovek i svahů.

Výhledy si návštěvník užije z lanovek i svahů.

Večeře v ledovém paláci

V sedm večer se v největším iglú podává večeře. Na stoly s nádhernými ubrusy a svíčkami nám Freddy, který je zároveň kuchař, servíruje v červeném kotlíku hovězí vývar, poté hovězí guláš s místními špekovými knedlíky a nakonec dezert v podobě palačinek. Vše zapíjíme „panákem“ místního likéru. Sklenice je, jak jinak, z ledu a musíme pít rychle, jinak se rozpustí.

„Kuchyň je otevřená 24 hodin denně, pivo, nealko a čaj si berte, kdykoliv dostanete chuť,“ nabádá nás Freddy po večeři a odchází nocovat do jedné z horských chat. My se ještě dlouho po půlnoci „vyvalujeme“ v horké lázni a sledujeme padající hvězdy.

Pokud by někomu vadila zima nebo tma v iglú, které je bez elektřiny pouze s malou lampičkou, může se přesunout do nedaleké horské chaty a přespat ve vytopené místnosti, která přes den slouží jako školka a dětský koutek.

Ze spacáku do lyží

Probudit se ráno ve 2000 metrech v prudkém slunci je šok. Iglú stojí v horní části střediska, takže z postele vyskočíme přímo na sjezdovku. Až dolů na parkoviště trvá sjezd 20 minut a měří odhadem šest kilometrů. Ve středisku jinak najdete na celkem 16 sjezdovkách 38 km upravených svahů (z toho 21 km modrých sjezdovek, 6 km červené a 11 km černé).

Profesionální akrobaté si na Klausbergu přijdou na své.

Profesionální akrobaté si na Klausbergu přijdou na své.

Ledové

Ledové "panáky" servírují v iglú na závěr večeře.

Teď ve slabší sezóně se dají skipasy pořídit za 34 eur, čtyřdenní pro dospěláky pak vyjdou na 126 eur. Fronty tu nejsou, zato u půjčovny lyží ano. Za sadu pro dospěláka na čtyři dny platíme 54 eur za čtyři dny, za děti se platí o 20 eur méně. Z nejspodnější místa jezdí do nejvyššího bodu jménem Sonnklar pak míří dvě lanovky. Cesta nám trvá zhruba 10 minut.

Skoro posvátné ticho nejvyššího vrcholu zmizí s příchodem do legendární malé restaurace Sonnenhütte. Lidé tu vysedávají na lavičkách, obdivují vzdálené Dolomity, jedni se opalují, druzí zdarma ochutnávají jihotyrolská vína u stánku. Uvnitř Sonnenhütte to vře. Je tu živá hudba, desítky hostů a výtečná kuchyně. Za všechny delikatesy lze zmínit snad slaninu s vejcem a bramborami.

U kraje jedné z horních sjezdovek ve Speikbodenu si zkoušíme další atrakci, tentokrát pěkně adrenalinovou. Na speciální sjezdovce na nás čeká prudký úsek, kde se to dá pořádně „rozpálit“ a počítač nám měří rychlost. Má rychlost byla pro představu 76 km/h. Pokud budete mít zájem, můžete si změřit síly i se zdejším rodákem Christofem Innerhofferem, vítězem světového šampionátu nebo stříbrným z olympiády v Soči. Ital tady ve Speikbodenu trénuje.

Ubytování od 16 eur

Zmíněná iglú jsou jen pro pár hostů, takže naprostá většina návštěvníků spí v hotelích městečka Sand in Taufers, oblíbený je hlavně levný hostel Sun s nocí od 16 eur. Kdo chce luxus, může využít některý z početných horských hotelů, například Feldmilla.

„Založili ho mí rodiče. Nejdřív k nim chodili místní lidé jen tak na návštěvu, pak začali některým vařit a nakonec tu otevřeli dvě místnosti na spaní,“ popisuje historii majitelka Ruth Leimeggerová. Dnes je jeden z největších, pokoje jsou docela obyčejné, prostorné, s výhledem na horské štíty. Restaurace luxusní, přitom jídla nejsou předražená.

Klausberg nabízí desítky kilometrů téměř volných sjezdovek.

Výborný je po celodenním ježdění venkovní bazén a wellnes. A pozor! Kdo vstoupí do zóny se saunou, musí nechat děti za dveřmi - hosté zde chodí nazí a nedivte se, když si k vám do vířivky sedne krásná Italka. Ve smíšených saunách je nutné dát si pod sebe ručník a nesedat holým tělem na rozpálené lavice, jinak vás místní návštěvníci pokárají.

Klausberg

To středisko Klausberg je orientované na sever, takže sníh je kvalitnější. A pro lyžaře tu mají specialitu. Každý den ve 13 hodin otevřou v nejvyšším bodě Klausbergu sjezdovku, která je čerstvě upravená rolbou, takže kdo nestihl ranní „ manšestr“, má šanci. Ceny za skipas jsou podobné jako ve Spikebodenu, za celodenní zaplatí dospělí 34,5 eur, za čtyřdenní 126,50 eur. Vybrat si můžete mezi 20 sjezdovkami o celkové délce 32 km.

Koho omrzí lyže, může vyzkoušet bobovou dráhu. S 1,8 kilometru je nejdelší v Itálii, vozík dosahuje rychlosti až 40 km za hodinu. Jízda stojí 3,7 eura, k celodennímu skipasu je jedna zdarma.

Pokud uprostřed jedné ze sjezdovek potkáte malou chýši a starého podivína v klobouku, tak je to osmdesátiletý Franz, zdejší samorost, který hraje na zvonky a v kotli vaří lahve svařeného vína. Pevnou cenu nemá, svařák vám prodá i za jedno euro. Pokud mu dáte víc, buďte opatrní. To pak posadí hosta na pařez a řekne: Jdu pro medicínu. Vrátí se s lahví kořalky, zakloní hostovi hlavu a lije mu pálenku rovnou do krku.

Jeho medicínu jsme radši vynechali a zamířili do obří restaurace Kristallalm, kde jsme za 14 eur vychutnali klasický vídeňský řízek a za 13 eur těstoviny s lanýži. Lístek je v němčině a italštině.

Bylinková limonáda nebo peprmintový sirup jsou jen některé recepty

Zelná limonáda nebo peprmintový sirup, to jsou jen některé recepty "čarodějky z Arcany".

Babička dnešní majitelky restaurace Arcana při míchání lektvarů v dobách před...

Babička dnešní majitelky restaurace Arcana při míchání lektvarů v dobách před 2. světovou válkou.

Čarodějka z Arcany

Vysoko nad údolím, ale stále ve městečku Sand in Taufers, stojí restaurace Arcana. Najdete tu příjemné posezení u kachlových kamen jako v typické české hospodě, stejně jako luxusní restauraci.

Vše má pod palcem rodina Ebenkofler. Majitelka Anneres je tak trochu čarodějka - připravuje tinktury, masti a vonné oleje a vše prodává v malém obchůdku.

„Všechny louky a pole, každá hora i kopce jsou lékárny. Zdejší divoké byliny jsou nedílnou součástí naší kuchyně a kulinářských specialit,“ říká hezká žena neurčitého věku. Umění se naučila od své babičky, která tu žila v době, kdy lidé neměli o turistickém ruchu ani potuchy. Dnes si restaurace nezadá s těmi francouzskými. Některé hosty možná nepotěší jedna zvláštnost – jídlo se totiž nevybírá, rovnou ho tu servírují. Něco jiného dostávají muži, něco jiného ženy.

Zkušenost z regionu je opravdu jedinečná. V těchto jihotyrolských střediscích se dají spojit lyže, relaxace a možnost ochutnat skvělá jídla s rozumnými cenami. Jak říká známý kuchař českých prezidentů Jaroslav Sapík: „Pokud bych si otevřel restauraci v zahraničí, tak v Jižním Tyrolsku. Lidé sem jezdí sportovat a mají dobrou náladu. Tam bych vařil rád.“

Autor:




Nejčtenější

Takto Igor Brezovar brázdil národní parky v USA společně s manželkou.
Na dvou kolech projel celý svět. S motorkou ukecal i bandity

V 17 letech měl Igor Brezovar sen: projet svět na motorce. Dnes její počítadlo ukazuje 372 tisíc kilometrů a svoji misi si už dávno splnil. „Milionář svět...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Velký bariérový útes má hodnotu 996 miliard korun, tvrdí studie

Finanční hodnota Velkého bariérového útesu po započtení nejen ekonomických, ale i sociálních či ikonických hledisek činí 56 miliard australských dolarů (996...  celý článek

Turisty na Mallorce vyděsil žralok modrý (25. června 2017).
Dezorientovaný žralok vyděsil turisty na Mallorce, experti ho utratili

Paniku na španělském ostrově Mallorca způsobil o víkendu žralok modrý, který připlul velmi blízko k několika plážím plných turistů. Podle španělského listu El...  celý článek

Českoslovenští legionáři v Itálii na historickém snímku legionářů
Země skropená krví borců. Výlet za českými legionáři u Lago di Gardy

Několik míst v blízkém okolí severního cípu jezera Lago di Garda nese zřetelné české/československé stopy, nejčastěji v souvislosti s událostmi 1. světové...  celý článek

Rýchorský prales v Krkonoších
Zakázaný ráj. V národních parcích se zpřístupní uzavřená místa

Nový zákon o národních parcích zpřístupní turistům některá atraktivní místa. Jedním z nich je i Rýchorský prales v Krkonošském parku, v českém Švýcarsku mohou...  celý článek

Další z rubriky

Výhled z lyžařské základny White Salmon
Lyžování pro drsňáky. Adrenalin na Mt. Baker s desítkami metrů sněhu

Žádná sněhová děla, pohodlné restaurace a horské delikatesy. Na Mount Baker dokonce ani nemají elektřinu. Přesto patří právě tento americký areál u milovníků...  celý článek

Stará vesnice s obrannými věžemi ve Svanetii
Lyžovaní v gruzínské Svanetii: bezpečná exotika mezi obrannými věžemi

Nové gruzínské středisko Tetnuldi v romantickém kraji Svanetie nabízí zajímavé lyžování na sjezdovkách, ale hlavně v terénu s nádechem exotiky. Patří dnes k...  celý článek

Na trati závodu
Skialpový závod jako recept, jak vidět nejhezčí místa švýcarských Alp

Láká vás skialpový výlet mezi nejvyšší alpské vrcholky? Pohled na Matterhorn, Dent Blanche i Weisshorn? Pro lyžaře s dobrou fyzičkou může být řešením skialpový...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.