Vybráno bylo prvních devět rodin. Nezbytné podmínky: španělští předci a dvojí státní občanství. Šťastným vyvolencům obec hradí cestovní výlohy a zajišťuje ubytování. Místní podniky zase nabízejí práci v profesích elektrikář, řidič kamiónu či zemědělský dělník.
"Nabídnout důstojný život potomkům španělských emigrantů právě dnes, kdy Argentina prožívá hospodářskou krizi, je způsob, jak splatit dluh zemi, která se k nám šlechetně zachovala v minulosti," vysvětluje Luis Bricio, člen Španělského sdružení obcí proti vylidnění. K Argentincům se později připojili Uruguajci a Ekvádorci, zatím 70 lidí, z toho 42 dětí. Aguaviva zase žije.
Španělsko bylo dlouho zemí emigrantů, nyní je naopak jejich cílem. Vláda Josého Maríi Aznara proto 23. ledna přišla s novým zákonem o pobytu cizinců, který umožňuje vyhoštění nelegálních imigrantů. Zákon zmrazil naděje na získání legálního statusu a vyvolává polemiky a otázky: co bude s těmi, kdo jsou již ve
Španělsku?
Oficiálně je dnes v zemi se 40 milióny obyvatel 600.000 uprchlíků. Nevládní organizace dodávají, že je zde dalších 200.000 "bez papírů". Nejsou tu jen proto, aby znovu zalidnili obce v centru země, ale především jsou nezbytnou pracovní silou na velkých zemědělských pozemcích ve Valencii, Murcii a Almeríi, které zásobují celou Evropu zeleninou.
"Imigrace je pro nás nový fenomén," konstatuje Joaquín Arango, ředitel Střediska pro studium občanství a migrace. Projevovat se začal v 80. letech, ale v posledních pěti nebo šesti letech se zintenzívnil. Do té doby Maročané, kteří přeplavávali Gibraltarský průliv, směřovali za prací do Francie, Nizozemska nebo Švýcarska. Dnes, když jsme bohatí, jsou některé druhy práce, které už Španělé nechtějí dělat. Imigranti je nahrazují v zemědělství, stavebnictví a v poslední době ve službách pro turisty."
Kromě Maročanů se zde začali objevovat lidé z Jižní Ameriky, především z Ekvádoru, kde je do exilu žene hospodářský propad, a nedávno i lidé z východní Evropy. Jejich situace je zřídkakdy tak idylická jako v Aguavivě. Španělské eldorado se pro ně může změnit i v peklo. Tak 3. ledna v Lorce, nedaleko Murcie, zahynulo při nehodě 12 zemědělských dělníků z Ekvádoru. To odhalilo roušku zahalující všední život zemědělských dělníků: v havarované dodávce byla mezi dělníky i 13letá dívka. Je pochopitelné, že se vůz vydal vedlejší silnicí a ne dálnicí proto, aby se vyhnul
policejním kontrolám. Navíc se ukázalo, že zaměstnavatel dělníkům v poslední době neplatil.
"Je třeba takových dramat, jako bylo neštěstí v Lorce nebo loni rasistické nepokoje v El Ejidu nedaleko Almeríi, kdy celá vesnice pořádala třídenní hon na Araba, aby bylo vidět, jak imigranti žijí," stěžuje si otec Antonio ze sdružení Karibu, jež se stará Afričanům o přístřeší. "Chováme se jako lhostejní zbohatlíci. Nechceme vidět."
Španělsko bylo zemí emigrantů až do ropné krize z roku 1973. Mnozí vlastníci zemědělských pozemků patřili k bývalým emigrantům, kteří odjeli v 60. letech za
živobytím do Německa, Francie nebo Belgie. "Opakují: S námi to bylo jiné. Ale měli by říkat: My jsme zapomněli," konstatuje profesorka dějin ekonomie na univerzitě
San Pablo-CEU v Madridu Blanca Sánchezová-Alonsová, která vypracovala teorii emigrace Španělů do Ameriky v minulém století.
Zdůrazňuje shodné body s dnešní situací. Dnes nás znepokojuje imigrace, předtím to byla emigrace, zdůrazňuje. Toto znepokojení je neúměrné, protože emigrace Španělů nebyla tak intenzívní jako emigrace Italů nebo Portugalců, stejně jako imigrace do Španělska je dnes nižší než v jiných evropských zemích, například ve
Francii nebo v Německu.
Absenci imigrační politiky kritizují také španělské odbory. "Není třeba kontrolovat dělníka bez papírů, ale jeho zaměstnavatele," tvrdí Ana Maria Coralová z odborového svazu UGT. Právě nelegální ekonomika přitahuje nelegální imigraci. V
zemědělství máme určité dohody, které upravují potřebu pracovní síly podle období sklizně. Ty nejsou dodržovány, protože - jak všichni vědí - sektor se opírá o práci na černo. Ministerstvo vnitra dnes chce vědět, zda má zaměstnanec v pořádku papíry, ale neptá se, zda jeho zaměstnavatel za něho platí sociální dávky. Je to naprostá přetvářka. Pokud to bude pokračovat, nelze začít mluvit o integraci."
Vláda přistoupila vzhledem ke kritice ze strany opozice, k níž se připojily humanitární organizace a církev, na přezkoumání 60.000 žádostí o povolení k pobytu, které byly loni zamítnuty. Pro další běžence bez papírů se nabízí jediná možnost: přijmout zpáteční jízdenku do vlasti a vrátit se s regulérním povolením.
Zmocněnec vlády pro imigraci vyjednává s příslušnými zeměmi dohody tak, aby se příliv imigrantů pohyboval podle poptávky. José María Aznar trvá na svém. Podle jeho názoru je nový zákon o imigraci "nejpokrokovější na světě".
