Čirou náhodou se aukce zastavila na mém příhozu 1001 Kč a bylo hotovo. Nejsou to sice hory, ale ve Švédsku jsem ještě nebyla a za tu cenu nešlo nejet.
Sbalila jsem stan, spacák, karimatku, ešus, vařič, kreditní kartu, koupila jízdenku z Helsingborgu na sever do Göteborgu a vyrazila. Přibližná trasa: z Göteborgu zpátky směrem na jih, kus vnitrozemím, zbytek po jihozápadním pobřeží.
Švédsko je pro našince dost drahé. Ubytování v kempu vyjde třeba na 500 korun na noc. Naštěstí v zemi platí zákon Allemansrätt neboli právo volného pohybu v přírodě. V praxi to znamená, že v podstatě můžete chodit a stanovat kdekoli, kde nebudete někoho rušit nebo něco ničit. Toto právo má určitá omezení, například není možné někde jen tak tábořit týden v kuse. Než vyrazíte, doporučuju znovu ověřit přesné podmínky.
Zážitky ze Švédska
Své zážitky shrnu do několika „rad“, které samozřejmě berte s rezervou. Stručně řečeno: Nebojte se!
1. Nebojte se místních lidí
Říká se, že Švédové jsou uzavření. Ptala jsem se lidí, kteří ve Švédsku bydlí, a prý je to pravda. Trvá jim, než k sobě někoho pustí blíž, ale pak se na ně můžete stoprocentně spolehnout.
Fakt je, že mě zarazila „opuštěnost“ švédských domů, zejména v malých obcích. Venku nádherně (u nás všichni vyvalení na zahradách), ale kolem švédských domů ani noha, přestože rodina je evidentně doma. Občas jsou venku dvě nohy někoho, kdo zrovna seká trávník nebo dělá jinou práci, ale toť vše.
Češi ve světě
HONORÁŘ 1 000 korun |
Na stezkách lidi většinou zdraví („Hej, hej!“), občas prohodí nějakou větu. Často doslova jedinou větu. Já vzbuzovala pozornost velkou krosnou, takže obvykle řekli něco jako: „To musí být těžké.“ Já na to: „Promiňte, mluvím anglicky.“ Oni to zopakovali anglicky, zeptali se, kam jdu. Já: „Na jih.“ „Aha, užij si to.“ A tím to končilo.
Žádné vyslýchání, žádné divení se, proč sama, proč tak daleko a tak dále, jak jsem na to zvyklá odjinud. „Spíš venku?“ „Ano.“ „Máš skvělé počasí.“ Tečka. Ideální země na vandr – nikdo vás neruší a lidé vás nechají žít.
Často jsem řešila problém s vodou. V lesích je sice spousta jezer, ale zdá se, že nemají žádné pitelné přítoky, po jednom nepitelném „kravím“ přítoku jsem si spravovala chuť celý den... Jedna paní mě pozvala k sobě napít. Jiná starší paní (výjimečně na zahradě) sice nemluvila moc anglicky, ale ochotně mi natočila vodu z domu a ještě mi přinesla pitíčko s brčkem. Na můj švédský pokus „Tack, tack,“ což znamená „Děkuji, děkuji,“ reagovala slovy: „Ne, to je jahodový džus.“ Pak už jsem svou švédštinu vzdala.
Při závěrečném pochodu do Halmstadu (mimochodem 25 km po silnici a vůbec nikdo netroubil, pohoda) jsem po 40 km cesty zjistila, že mám tři hodinky a zbývá mi 16 km. Zničehonic mi mimo silnici zastavil linkový autobus, řidič na mě zavolal, kam jdu, naložil mě, nechtěl nic zaplatit a odvezl mě až na nádraží.
Když shrnu svou zkušenost: Švédové zbytečně neobtěžují, a když je třeba, pomůžou. Výhodou je tvářit se mile a vypadat zuboženě. S přibývajícími dny vám zejména to druhé nebude dělat problém.
"Har Slutär EU" znamená "Zde končí EU". Na venkově jsou domy vzdálené daleko od sebe a obyvatelé mají rádi své soukromí.
2. Nebojte se chodit přes cizí pozemky
V rámci zákona Allemansrätt můžete projít přes cizí pole, pastviny atd. Zdá se, že to lidi vůbec nevyvádí z míry. Občas se mi dokonce stalo, že má pochybná lesní cesta skončila na něčí zahradě za domem přímo mezi sekačkou na trávu a dětskou houpačkou. Poprvé jsem vyděšeně couvala zpět, pak jsem se naučila projít kolem domu, mávnout na pána na verandě a dělat, jako že nic.
Moje trasa
|
Jedna moje cesta skončila na statku. Chtěla jsem být nenápadná, ale pak jsem si troufla jít dál a zeptala se kluka u kůlny, jestli tudy můžu projít dolů na jih. „Jako ke golfu?“ „Jasně, jako ke golfu.“ (Neměla jsem tušení, že tam nějaký golf je.) Chlapec moc anglicky neuměl, zavedl mě k domu, zavolal sestru, sestra nevěděla, zavolala maminku přímo od večeře. Byla jsem „super-nenápadná“. Paní mi sdělila, že jejich dům je poslední na konci cesty a dál žádná stezka nevede. „Bojíš se koní?“ „Ne.“ „Tak přelez přes náš plot a projdi přes pastviny, to máš kratší, než se vracet.“
Tak jsem se ocitla na golfovém hřišti. Stejná situace se mi stala v Kanadě. Nafrněný golfista mě tam káral, že turisté nemají na hřišti co dělat, ale když jsem se ztratila, vezme mě na milost. Tady jsem se vynořila z bažiny v křoví přímo u jedenácté jamky a veselý pán s holemi na mě jen zavolal, jestli mám deštník, že to vypadá na déšť…
„Privat Väg" nemusí nutně znamenat zákaz vstupu. Díky Allemansrät je ve Švédsku možné procházet i přes soukromé pozemky.
Rozcestník trasy
3. Nebojte se přelézat ploty
Souvisí to s předchozím bodem. Všude se něco chová a pase a pěstuje. Takže pořád přelézáte ploty. Různé. Nejsnazší jsou ty nejstarší z kamenů vyrovnaných na sebe. Tedy pokud se pod vámi kámen nezvrtne a nezapadnete do trní, já skončila s ostny v dlaních. Jeden jsem měla i v nose a dodnes po něm mám malou jizvu.
Další kategorie jsou elektrické ohrady. Zjistila jsem, že síla proudu zřejmě závisí na velikosti chovaných zvířat, u poníků mě to jen škrtlo, u velkých dojnic mě brněla celá ruka. Vyplatí se nosit po ruce klacík. Když ho potřebujete na přidržení drátu, zaručeně nic po ruce není. Posledním druhem jsou ostnaté dráty. Nejzrádnější kombinace: elektrické vedení plus ostnaté dráty. Musíte držet obojí dohromady - nejlepší chuťovka je, když si vás ostnatý drát přidrží a elektrický kabel vás kousne.
Jihozápadní pobřeží Švédska na jih od Göteborgu je plné rozlehlých postvin, lesů a jezer.
4. Nebojte se krav a koní
Opět to souvisí s předchozím. Pod Göteborgem převládali koně, dále na jih v Hallandu zase krávy. Většina lidí by asi řekla, že se krav a koní nebojí. Já asi taky. Jenomže to není tak jednoduché. V koních se nevyznám: Co to znamená, když se na mě řítí šest koní, řehtají a mávají ocasy? Chtějí mě pozdravit nebo nakopnout? Přiznám se, že jsem vyklidila pole i za cenu zahučení do kraví bažiny. Bála jsem se i stáda s býky, kteří byli evidentně ve formě.
Krávy jsou kategorie sama pro sebe. Jsou děsně zvědavé. Děsně. Když vlezete na pastvinu, musíte se co nejvíc snažit, aby si vás krávy co nejdéle nevšimly. Jakmile si vás všimnou, je hotovo. Nejdřív stojí a „čumí“. Doslova „čumí“. Pak se dají do pochodu. Zrychlíte. Krávy taky. Zdálky to musí být úchvatný pohled: Jeden poutník s kraví hubou na krosně a za první krávou se táhne patnáct dalších. Když se naštvete a dupnete si na ně, zastaví se, chvíli čumí, ale jakmile ujdete pár kroků, situace se opakuje.
Strach mě přešel, když jsem jednou musela tábořit přímo na pastvině a nejuslintanější kráva se jala ožužlávat můj milovaný stan. Vyřítila jsem se ven přímo na ně a zjistila, že to funguje. Pak už jsem to používala všude. Otočit se a udělat prudký pohyb, rozběhnout se proti nim nebo něco takového, ony se leknou a rozprchnou. Krávy kolem mého stanu to ve tři ráno konečně pochopily a pak už se držely v úctyhodné vzdálenosti.
Na toulkách směrem dolů od Göteborgu jsem každou chvílli narazila na stáda koní.
Krávy na pastvinách jsou často velmi zvědavé a drzé, ale dá se s nimi vyjít.
5. Nebojte se sejít na scestí
Turistické značky buď mizí, nebo jsou hrozně nevýhodné. Po dvou dnech jsem došla k závěru, že jdu na jih, takže stačí držet směr podle slunce. Většinou mi to krásně vycházelo i s dobrodružnými přechody bažin (dobré pohorky jsou nutností), broděním potoka (při prvním kroku jsem zajela do jílového bahna až po koleno), dlouhým obcházením jezer a podobně.
Často jsem vyšla přímo u vesnice, ke které jsem vzdušnou čarou přes lesy mířila. Když jsem na sebe začínala být pyšná, obvykle mě něco vrátilo zpátky na zem, například chybějící most přes řeku, kvůli kterému jsem se musela sedm kilometrů vracet. Co není v hlavě nebo na mapě, musí být v nohách.
6. Nebojte se být trochu drzí
Některým to jistě nedělá žádný problém, ale my ustrašení jedinci to máme těžší. Ovšem nutnost je nutnost, takže jsem například nepozorovaně vklouzla do přístaviště na pobřeží a zapíchla si nabíječku do mobilu hned vedle zahradního grilu, nebo jsem nenápadně využila kempové sprchy na pláži.
7. Nebojte se tmy
Nečekala jsem, že ve Švédsku bude tak málo tmy. Samozřejmě jsem slyšela o polárním dni, ale myslela jsem, že v květnu bude na jihu stejně dlouhý den jako u nás. Nebyl. V jedenáct večer se dalo venku ještě číst. V půl páté opět vycházelo slunce. Vlastně jsem žádnou pořádnou švédskou tmu neviděla - když jsem usínala, ještě bylo světlo, a když jsem se probouzela, už zase bylo světlo.
Když to shrnu, soukromý trekking po Švédku rozhodně stojí za to. Pro všechny, kterým nevadí nosit těžký batoh a spát ve stanu, to může být poměrně snadný a levný způsob, jak poznat krásy jedné ze skandinávských zemí.
Může se hoditJak se tam dostat Letadlem: Lety Praha (PRG)-Göteborg (GOT) nabízí např. společnosti Brussels Airlines, Swiss, Lufthansa, AirBaltic aj. Zpáteční lety s jedním mezipřistáním do 6 000 Kč. Autem: Je třeba počítat s plavbou trajektem. Existuje více možností a tras, např. Německo-Dánsko nebo Německo – Švédsko. Společnost www.scandlines.com nabízí kombinovanou jízdenku (jeden trajekt – přejezd po zemi – druhý trajekt) po trase Rostock-Gedser a Elsinore-Helsingborg. V letních měsících se doporučuje rezervovat trajekt v dostatečném předstihu. Ubytování Kempy: V jihozápadním Švédsku je poměrně hustá síť kempů. Bývají dobře vybavené, ale na české poměry celkem drahé. Mapy lokalit, jednotlivé kempy a ceny lze najít na stránkách www.camping.se (k dispozici v angličtině, němčině a švédštině). Co je Allemansrätt |
