Richard Konkolski, rodák z Bohumína, původním povoláním stavař, tehdy sólově obeplul zeměkouli jako první Čechoslovák a vůbec první vnitrozemec. A co víc, na druhé nejmenší plachetnici, jaká to kdy dokázala, sedmimetrové Niké, kterou postavil vlastníma rukama. Obnášelo to 33 561 námořních mil, 343 dnů a nocí plavby, prokládané krátkými i delšími zastávkami v 79 přístavech pěti světadílů. Mnohde díky tomu poprvé uviděli naši státní vlajku. Do historie českého i světového jachtingu se však Richard Konkolski zapsal především svými úspěchy v závodech osamělých mořeplavců přes Atlantik OSTAR, kdy za sebou nechával borce známých jmen, plující na mnohem větších a nákladněji vybavených lodích. Trofej za 2. místo v ročníku 1976 mu na slavnosti v Londýně odevzdal sám britský premiér Edward Heath. Roku 1980 - po sérii dramatických komplikací - vybojoval 4. místo mezi pěti desítkami účastníků reprezentujících všechny námořní velmoci. Člověk plavící se pod plachtami dny, týdny a měsíce nedozírnými oceánskými dálavami, divokými bouřemi i mrtvým bezvětřím, odkázán ve všem všudy sám na sebe, musí být - má-li obstát - vybaven takovým komplexem znalostí, schopností a vůbec osobních kvalit, jako snad v žádném jiném sportu. Dokonce bych řekl, jako v málokteré lidské činnosti. Richardovy reportáže z cest a závodů, po léta otiskované ve víkendové příloze Mladé fronty, vzbuzovaly obrovský zájem a obdiv čtenářů, stejně jako později jeho knížky. Na rok 1982 byl vyhlášen velký prestižní závod sólových mořeplavců kolem světa - DOC. Challenge. Konkolski se na něj chystal už s větší lodí, třináctimetrovou Niké II, ale všechno kolem se nějak zadrhávalo, ještě víc než obvykle. A jednoho dne mi přišla do redakce obálka s razítkem Posted on the High Sea (podáno na širém moři), v jakých obvykle posílal své reportáže. Tentokrát byl obsah jiný: "V těchto dnech jsem vyčerpal poslední možnost povolení startu v závodě. Tělovýchova mi zamítla absolutně vše... Proto odjíždím bez jakéhokoli souhlasu a pro jistotu beru s sebou celou rodinu. Do přípravy závodu jsem vložil dva roky života, své zdraví i veškeré své finanční prostředky... Jsem přesvědčen, že vrcholu své sportovní činnosti jsem ještě nedosáhl, a proto volím cestu tam, kde mi nikdo přinejmenším nebude v mé činnosti překážet, když už mi nepomůže." Ta cesta vedla Richarda, jeho ženu Mirku a dvanáctiletého Ríšu na palubě Niké II do Newportu, jachtařského střediska na severovýchodě USA, kde obvykle končívaly závody osamělců přes Atlantik a kde měl nyní startovat DOC. Challenge. Konkolski ještě stihl začátek a v ohromné konkurenci vybojoval skvělé 3. místo. Zpráv o jeho dalším působení bylo poskrovnu. Až v roce 1987 jsem od něj dostal pohlednici, psanou opět na moři: "Tak tě zase zdravím z dalšího závodu kolem světa. Pokud obdržíš tento lístek, tak jsem již asi v Rio je Janeiru." A taky jo, pohled měl poštovní razítko z Ria. Ani tentokrát se Niké II mezi světovou jachtařskou elitou neztratila - 5. místo! Letos v létě se Richard po osmnácti letech emigrace objevil na pár dní zase v Praze. Zašli jsme spolu na oběd, zavzpomínali, situaci tu i tam probrali. Konkolští se usídlili v Newportu kousek od moře, samozřejmě. V ostrém tržním prostředí se měli a mají co ohánět, aby si zajistili slušnou existenci, aby jejich firma Jeven Oceans Video And Multimedia prosperovala, aby vycházely i další aktivity a dluhů ubývalo. Niké II zatím odpočívá. Na jak dlouho? Kdo ví.
Autor je spolupracovníkem redakce
 R.Konkolski obeplul jako první Čech zeměkouli na jachtě. |
