Nikdy nespěchejte. A také nikdy nedávejte najevo, že se vám obrázek, soška nebo kniha líbí a že o ni stojíte. Pak vás obchodník vysaje jako pavouk mouchu. Umí to, neboť je na smlouvání daleko lépe připraven než vy.
A zachovávejte si tvář. Chtít ještě jednou smlouvat o ceně, která už byla jednou domluvena, je trapné.
Musíme-li smlouvat, základní pravidlo, jímž je třeba se řídit, zní: nikdy nelze vyhrát. Tím si člověk ušetří mnohá zklamání.
Důvod je prostý. Trhovci v Tunisku a Turecku, obchodníci v Izraeli a Egyptě, ale i prodavači suvenýrů na řeckých a italských plážích mají proti turistům nesrovnatelně větší zkušenosti, znají finty a fígle. A tak i když má cizinec pocit vítěze a dojem, že svého soupeře za pultem umluvil, je to nakonec přece on, kdo je oškubán.
Přesně to se stalo jednomu českému turistovi v jeruzalémském Starém městě, kde po dramatickém smlouvání koupil knihu za třetinu původní ceny. Celý spokojený a pyšný pak zašel porovnat ceny do sousedních krámků, aby se utvrdil v tom, jak chytře a levně nakoupil. Tam ovšem zjistil, že jinde nabízejí knihu bez smlouvání za cenu nižší než kolik zaplatil v prvním krámě.
Přesto je však dobré smlouvat. V první řadě člověk nebude vypadat jako hlupák, jenž zaplatí cokoliv, co mu obchodník řekne. Tím také ušetří peníze. A hlavně - smlouvání patří k příjemným cestovatelským zážitkům.
Takže, jak na to?
Abyste nedopadli jako onen turista v Jeruzalémě, nechte vždy výkop na prodavači: nikdy neříkejte jako první, kolik byste zaplatili, jinak se tím zbavíte výhody. Až cenu vyhodí on - a ať řekne cokoliv, odpovězte, že je to moc drahé. Reálná cena je polovina až třetina toho, co po vás chce.
Až sníží cenu, jen se usmívejte. Když už potom nechce jít dolů, ohrnujte nos, že tu věc vlastně ani nechcete, koneckonců je moc těžká, navíc je odřená, přijdete možná zítra nebo se podíváte jinde.
A když ani to neučinilo dojem, zaveďte řeč na úplně jiné téma, mluvte o rodině, cestě, obchodě a podobně. Pak by se konečně měl obchodník podle všech pravidel zeptat: kolik byste mi tedy dal? Nabídněte, jakoby z milosti, asi třetinu toho, co původně žádal. Ale pozor: pak už nelze jít níž, nýbrž pouze výš, to je gentlemanské pravidlo.
Při smlouvání uspěje ten, kdo si uvědomí, že muži za pultem mají na obchodu větší zájem než on sám. Chytrý kupující se tudíž nerozplývá nad zbožím, spíše nad ním ohrnuje nos, odejde od téměř uzavřeného obchodu a druhý den jde "náhodou" kolem. Obchodníkova nabídka je pak nižší.
Tomu, kdo chce koupit něco dražšího, se jistě vyplatí neukvapovat se, rozhlížet se a porovnávat ceny. V menších městech a mimo turistická centra budou nižší.
Ale hledat nějakou logiku v cenách nemá příliš smysl. V zásadě platí, že zboží má právě tu hodnotu, kterou za ně prodavač z turisty vyrazí.
Když však obchodník padne na zvlášť odolného jedince, může to být i naopak. Stalo se jednomu cizinci v Jemenu, že když nakupoval žraločí čelisti a preparované ryby, srazil cenu po nezvykle tvrdém boji na polovinu. Když se chlubil svým úspěchem, dozvěděl se od svých krajanů žijících v Jemenu, že onen obchod byl státní a ceny byly pevné. Tím se vysvětlilo, že zoufalý obchodníkův výraz v obličeji nebyl jen trik...
Ale to je jen výjimka potvrzující pravidlo, že cizinec bývá vždycky bit.
Jedno z orientálních přísloví praví o obchodování: nejhloupější Arab ošidí nejchytřejšího Turka, nejhloupější Řek nejchytřejšího Araba, nejhloupější Žid nejchytřejšího Řeka, nejhloupější Íránec ošidí nejchytřejšího Žida a nejhloupější Libanonec nejchytřejšího Íránce.
Evropana do tohoto přísloví zahrnul cestovatel Bohumil Šnajder, který v jedné ze svých knih na základě osobních zkušeností dodal: "A ten nejhloupější Turek pak ošidí mne." Neočekávejme jiný osud.
 Krámkař v Kataru vyhlíží své zákazníky |
