Smíchov: z továrny na vlaky továrna na nákupy

  • 94
Rodina Ringhofferů - kdysi jeden z nejvýznamnějších průmyslových rodů v zemi - změnila pražský Smíchov k nepoznání. Pokud by se dnes mohla do okolí křižovatky U Anděla znovu podívat, nevěřila by vlastním očím, jak se tato část Prahy opět proměnila. A zase k nepoznání.

Změnil se Smíchov k lepšímu?

Není to tak dávno, co tu proudily zástupy dělníků do továrny na výrobu vlaků a tramvají. Teď se tudy sice také valí davy lidí, míří ovšem do jiné "továrny" – na nakupování a zábavu.

Pražský Smíchov prošel během pár let radikální přeměnou. Z průmyslové části hlavního města se stalo významné obchodní centrum s mnoha vysokými skleněnými budovami. Proměna nejspíš nevyhnutelná, ale změnil se Smíchov opravdu k lepšímu?

Většina lidí je s novou podobou Smíchova nejspíš spokojena. Aspoň to vyplývá z nedávného průzkumu agentury Factum Invenio: komplex Nový Smíchov patří k nejnavštěvovanějším nákupním centrům v Praze. Zašlo sem už čtyřiačtyřicet procent Pražanů, kteří se do smíchovského centra navíc rádi vracejí. Se současnou křižovatkou U Anděla a jejím nejbližším okolím je spokojena i tamní radnice, podle níž zde vyrostlo nové pražské centrum.

Existují ovšem i opačné názory. "Mně to přijde celé hnusné," řekl před časem pro MF DNES režisér Vladimír Michálek, který na Smíchově natáčel film Anděl Exit. "I když k tomu místu nemám žádnou nostalgii, ani ta stará zástavba se mi nijak zvlášť nelíbila. Ale obchodní centrum, multiplexy, to mi nic neříká."

Některým kritikům zase vadí, že na Smíchově nevzniklo více obytných domů. Takto může této čtvrti hrozit, že budou mrtvou zónou. Nové byty se tu už ovšem začaly stavět.

Externí obrázek
Externí obrázek
Externí obrázek
Externí obrázek

* Redakce iDNES děkuje Národnímu technickému muzeu, Muzeu hlavního města Prahy a Výzkumnému ústavu kolejových vozidel za poskytnutí historických fotografií Ringhofferových závodů i jejich výrobků. Děkujeme za ochotu i hotelu Ibis, který umožnil pořízení zajímavých fotografií Ringhofferovy vily.

Redakce také děkuje Ing.Karlu Zeithammerovi, řediteli Železničního muzea při Národním technickém muzeu, za cenné konzultace a umožnění pořízení snímků jídelního a audienčního vozu dvorního vlaku pro Františka Josefa I.

Z tovaryše průmyslníkem

Začíná to jako pohádka. Chudý kotlářský tovaryš František Ringhoffer zamířil z tehdejších Uher do Čech, kde si později otevřel malou dílničku na varné pánve pro pivovary. Jeho syn na jeho řemeslo navázal, a až třetí Ringhoffer v řadě pochopil, co žádá doba a vrhnul se na železniční dopravu.

Jelikož na stavbu vagónů potřeboval hodně prostoru, vystavěl továrnu na tehdejším okraji Prahy, na Smíchově. V polovině 19. století začal s výrobou, postupně vytlačil konkurenci a na přelomu 19. a 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších průmyslníků, který vlastnil největší vagónku v Rakousku-Uhersku. Vždyť v salónním voze rodiny Ringhofferovů jezdil i císař František Josef.

V té době se ve fabrice vyráběly také tramvaje a rodina upevňovala své společenské postavení. Jeden z Ringhofferů byl dokonce viceguvernérem České národní banky.

Zásadní zlom nastal za druhé světové války, kdy rodina přijala říšskoněmecké občanství, takže po okupaci byli všichni odsunuti do Rakouska. Vagónka byla hned v roce 1945 znárodněna a tramvaje se v ní potom montovaly až do 90. let (od roku 1948 se Ringhofferovy závody přejmenovaly na Tatra Praha, od roku 1963 potom ČKD Praha).

V roce 1998 ovšem nastala velká změna a místo oceli nastoupilo sklo. Proměna Smíchova začala...

Zůstala aspoň secesní vila

...a tvůrci to vzali hezky od podlahy. Ze starých domů toho moc nezbylo. Po téměř sto padesáti letech srovnali dělníci továrnu se zemí, takže z ni zůstalo pouze torzo – přesněji řečeno průčelí.

Za ním stojí obrovský, několikapatrový komplex s obchody, restauracemi, rychlým občerstvením a dalšími službami. O kousek dál vyrostlo obří multikino a několik administrativních budov. Vše supermoderní a za několik miliard korun. A staví se dál.


Pohled na Plzeňskou - směrem k nákupnímu centru
Nový Smíchov z hotelu Ibis

To, že nemělo jít jen tak o nějakou obyčejnou přestavbu průmyslové zóny ve společenskou, dokazuje i to, že jednu z tamních budov – Zlatý Anděl - navrhnul známý francouzský architekt Jean Nouvel.

Mezi tím vším "vysokým sklem" přežila ještě smíchovská synagoga, jedna z mála původních budov.

Někteří odborníci se domnívají, že místo bourání šla továrna do kontextu Nového Smíchova určitým způsobem zakomponovat, že mohla mít jiné, nové využití. To ostatně dokazuje řada zajímavých architektonických projektů ze zahraničí (Velká Británie, Rakousko,...). "Způsob, jakým se továrna vymazala z mapy Smíchova a Prahy, svědčí mimo jiné o ne příliš vysoké kulturnosti národa," míní znalec problematiky Karel Zeithammer z Národního technického muzea v Praze.

Po rodu průmyslníků Ringhofferů tady ovšem zůstala jedna nesmírně cenná památka – jejich někdejší vila.

Stojí hned vedle nájezdu do Strahovského tunelu a dlouho to vypadalo, že skončí podobně jako továrna – v sutinách. O secesní vilu architekta Osvalda Polívky (který je jako autor podepsán mimo jiné pod pražským Obecním domem) se totiž její majitelé dlouho nestarali, měla vymlácená okna, otlučenou omítku, na jednom místě díru ve střeše, kterou provizorně zakrývala velká plachta.

Byla to vzpomínka na květnový požár, který zde někdo založil. Hasiči sice odhadovali škodu na padesát tisíc, podle památkářů ovšem újma dosáhla mnohem větších hodnot.

Není to tak dávno, co se vila začala konečně opravovat. Zdá se tedy, že rodina Ringhofferova na Smíchově přece jen aspoň symbolicky zůstane – když už se tu její železniční vagóny a tramvaje od minulého desetiletí nevyrábějí.

STROJ ČASU

Z tovaryše průmyslníkem

Začíná to jako pohádka. Chudý kotlářský tovaryš František Ringhoffer zamířil z tehdejších Uher do Čech, kde si později otevřel malou dílničku na varné pánve pro pivovary. Jeho syn na jeho řemeslo navázal, a až třetí Ringhoffer v řadě pochopil, co žádá doba a vrhnul se na železniční dopravu.

Jelikož na stavbu vagónů potřeboval hodně prostoru, vystavěl továrnu na tehdejším okraji Prahy, na Smíchově. V polovině 19. století začal s výrobou, postupně vytlačil konkurenci a na přelomu 19. a 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších průmyslníků, který vlastnil největší vagónku v Rakousku-Uhersku. Vždyť v salónním voze rodiny Ringhofferovů jezdil i císař František Josef.

Externí obrázek

V té době se ve fabrice vyráběly také tramvaje a rodina upevňovala své společenské postavení. Jeden z Ringhofferů byl dokonce viceguvernérem České národní banky.

Zásadní zlom nastal za druhé světové války, kdy rodina přijala říšskoněmecké občanství, takže po okupaci byli všichni odsunuti do Rakouska. Vagónka byla hned v roce 1945 znárodněna a tramvaje se v ní potom montovaly až do 90. let (od roku 1948 se Ringhofferovy závody přejmenovaly na Tatra Praha, od roku 1963 potom ČKD Praha).

V roce 1998 ovšem nastala velká změna a místo oceli nastoupilo sklo. Proměna Smíchova začala...

Zůstala aspoň secesní vila

...a tvůrci to vzali hezky od podlahy. Ze starých domů toho moc nezbylo. Po téměř sto padesáti letech srovnali dělníci továrnu se zemí, takže z ni zůstalo pouze torzo – přesněji řečeno průčelí.

Za ním stojí obrovský, několikapatrový komplex s obchody, restauracemi, rychlým občerstvením a dalšími službami. O kousek dál vyrostlo obří multikino a několik administrativních budov. Vše supermoderní a za několik miliard korun. A staví se dál.

Externí obrázek


Pohled na Plzeňskou - směrem k nákupnímu centru
Nový Smíchov z hotelu Ibis

To, že nemělo jít jen tak o nějakou obyčejnou přestavbu průmyslové zóny ve společenskou, dokazuje i to, že jednu z tamních budov – Zlatý Anděl - navrhnul známý francouzský architekt Jean Nouvel.

Mezi tím vším "vysokým sklem" přežila ještě smíchovská synagoga, jedna z mála původních budov.

Někteří odborníci se domnívají, že místo bourání šla továrna do kontextu Nového Smíchova určitým způsobem zakomponovat, že mohla mít jiné, nové využití. To ostatně dokazuje řada zajímavých architektonických projektů ze zahraničí (Velká Británie, Rakousko,...). "Způsob, jakým se továrna vymazala z mapy Smíchova a Prahy, svědčí mimo jiné o ne příliš vysoké kulturnosti národa," míní znalec problematiky Karel Zeithammer z Národního technického muzea v Praze.

Po rodu průmyslníků Ringhofferů tady ovšem zůstala jedna nesmírně cenná památka – jejich někdejší vila.

Stojí hned vedle nájezdu do Strahovského tunelu a dlouho to vypadalo, že skončí podobně jako továrna – v sutinách. O secesní vilu architekta Osvalda Polívky (který je jako autor podepsán mimo jiné pod pražským Obecním domem) se totiž její majitelé dlouho nestarali, měla vymlácená okna, otlučenou omítku, na jednom místě díru ve střeše, kterou provizorně zakrývala velká plachta.

Externí obrázek

Byla to vzpomínka na květnový požár, který zde někdo založil. Hasiči sice odhadovali škodu na padesát tisíc, podle památkářů ovšem újma dosáhla mnohem větších hodnot.

Není to tak dávno, co se vila začala konečně opravovat. Zdá se tedy, že rodina Ringhofferova na Smíchově přece jen aspoň symbolicky zůstane – když už se tu její železniční vagóny a tramvaje od minulého desetiletí nevyrábějí.

STROJ ČASU

* Redakce iDNES děkuje Národnímu technickému muzeu, Muzeu hlavního města Prahy a Výzkumnému ústavu kolejových vozidel za poskytnutí historických fotografií Ringhofferových závodů i jejich výrobků. Děkujeme za ochotu i hotelu Ibis, který umožnil pořízení zajímavých fotografií Ringhofferovy vily.

Redakce také děkuje Ing.Karlu Zeithammerovi, řediteli Železničního muzea při Národním technickém muzeu, za cenné konzultace a umožnění pořízení snímků jídelního a audienčního vozu dvorního vlaku pro Františka Josefa I.

Ringhofferovy závody, vlečka, rok 1921. Fotografie je z archivu Výzkumného ústavu kolejových vozidel.

Jídelní vůz Ringhofferova vlaku Montreaux - Oberland Bernois, z roku 1911. Foto je z archivu Výzkumného ústavu kolejových vozidel.

Na horní polovině snímku nákupní zóna Nový Smíchov na Plzeňské ulici v roce 2005. V dolní polovině Smíchov a Ringhofferovy závody před rokem 1904 (tato část snímku je z Národního technického muzea).

Nový Smíchov, vpravo uprostřed je vidět smíchovská synagoga, jedna z mála budov, která přežila "offenzivu vysokého skla" (14. prosinec 2005)

Nový Smíchov, vpravo je smíchovská synagoga, jedna z mála původních budov, která přežila "offenzivu vysokého skla" (14. prosinec 2005)

Průčelí jedné z hlavních budov Ringhofferovy továrny, které zůstalo částečně zachováno - dnes zde sídlí prodejna obuvi Humanic. V dálce hotel Ibis. (prosinec 2005)

Pohled na Ringhofferovu vilu. Nachází se zhruba 50 metrů od křižovatky Radlická x Kartouzská, vedle přemostění mezi tunely Mrázovka a Strahovským. (prosinec 2005)

Pohled na Ringhofferovu vilu, která v současné době prochází rekonstrukcí. Nachází se zhruba 50 metrů od křižovatky Radlická x Kartouzská, vedle přemostění mezi tunely Mrázovka a Strahovským. (prosinec 2005)

Pohled na nákupní zónu Nový Smíchov - ulice Plzeňská. Dříve se zde nacházel rozsáhlý areál Ringhofferovy továrny, později Tatra Praha a ČKD Praha. (prosinec 2005)

Areál Ringhofferových závodů, v období před rokem 1904. Jde o snímek ze sbírky, kterou věnoval továrník František Ringhoffer Národnímu technickému muzeu v roce 1904.

Interiér Ringhofferových závodů, v období před rokem 1904. Jde o snímek ze sbírky, kterou věnoval továrník František Ringhoffer Národnímu technickému muzeu v roce 1904.

Smíchov před rokem 1904, na snímku jsou vidět mimo jiné i budovy Ringhofferových závodů. Zcela vlevo blízko k obzoru si všimněte kostela sv.Václava. Jde o snímek ze sbírky, kterou věnoval továrník František Ringhoffer Národnímu technickému muzeu v roce 1904. Autorem byl achr.František Skopalík.

Ringhofferova klasicistní vila, 1996

ČKD Praha (Ringhofferovy závody) v roce 1996. Snímek je ze sbírky Muzea hlavního města Prahy.

ČKD Praha (Ringhofferovy závody), období bourání v roce 1998. V dálce už zmizely typické dva komíny.

ČKD Praha v roce 1996. Na štítu vlevo nahoře nápisy - ČKD Praha, Tatra. (do roku 1930 Ringhofferovy závody, od roku 1930 - 1946 Ringhofferovy závody Tatra, od roku 1948 Tatra Praha, od roku 1963 ČKD Praha). Snímek je ze sbírky Muzea hlavního města Prahy.

ČKD Praha (Ringhofferovy závody) v roce 1996. Snímek je ze sbírky Muzea hlavního města Prahy.

ČKD Praha (dříve Ringhofferovy závody) v roce 1996. Na snímku jsou ještě vidět dva typické komíny v pozadí. Fotografie je ze sbírky Muzea hlavního města Prahy.

Tramvaj z Ringhofferových závodů - rok 1906

Jídelní a audienční vůz, který se zachoval jako jediný z osmi vozů dvorního vlaku císaře Františka Josefa I. Čtyřnápravový salonní vůz Aza 1-0083 byl vyroben v Ringhofferových závodech v roce 1891.

Ringhofferovy závody, vlečka, rok 1921. Fotografie je z archivu Výzkumného ústavu kolejových vozidel.

Nový Smíchov, 2005

Pohled na Ringhofferovu vilu, která v současné době prochází rekonstrukcí. Nachází se zhruba 50 metrů od křižovatky Radlická x Kartouzská, vedle přemostění mezi tunely Mrázovka a Strahovským. (prosinec 2005)

Smíchov v roce 2005, Plzeňská ulice. Na snímku vidíte vlevo zezadu štít bývalého vchodu do Ringhofferových závodů. Naproti je smíchovská synagoga, jedna z mála zachovaných původních budov starého Smíchova.