Zlaté písky jsou dražší
Češi míří už tradičně ve větší míře na jih, na severu jich je o poznání méně. O to více sem přijíždí Němců nebo Britů. Zlaté písky jsou také jak na pobyt tak na útratu dražší než Slunečné pobřeží, o takových třicet i padesát procent.
Někteří skalní Zlaťáci soudí, že právě Zlaté písky jsou nejzdařilejším rekreačním komplexem celého černomořského pobřeží.
Oproti jihu je tu výhoda, že pláž bezprostředně sousedí se zalesněnými svahy, které spadají až k pobřeží, hotely jsou postaveny vesměs v zeleni a nepůsobí dojmem takové turistické velkovýrobny jako Slunečné pobřeží.
Pláž je tu ze žlutého zlatavého písku, (odtud také jméno místa), ovšem na délku má pouze 3,5 kilometru (oproti osmi na jihu). Kdysi byla široká až sto metrů, ale různé obchody a restaurace podél promenády ji pomalu z impozantní šířky ukrajují.
Poměrně bohatá je nabídka vodních sportů, máte možnost si tu půjčit i surfy, zajezdit si na vodních lyžích nebo zkusit parasailing. Z Asparuchova mostu, který je nejvyšší na Balkáně a spojuje Varnu s jižní částí varenského zálivu, si můžete skočit bungee.
|
|
Příjemné jsou terény pro jízdu na kolečkových bruslích i půjčených kolech nebo na dvousedadlových rikšách, zvláště pro děti je zážitkem cesta turistickým vláčkem, který pravidelně jezdí podél celé pláže.
I když jsou tu ceny vyšší než na jihu, přesto jsou pro české peněženky ještě stále přijatelné, ale v luxusnějších restauracích na mořském břehu už je třeba z nabídky přece jen trošku vybírat, zvláště když v hospodě začne hrát živá cikánská hudba nebo když se do představení pustí místní folklorní skupiny. Přirážka je nasnadě.
Mys z krve panen
Sever Bulharska má oproti jihu ovšem jednu nepopiratelnou výhodu, je tu více možností na výlety za poznáním i za zábavou. Půjčit si auto není už ani v téhle zemi problém, ceny benzínu jsou slušné a tak se dá ze Zlatých písků vyrazit třeba na sever k mysu Kaliakra, který je prý nejkrásnějším v Bulharsku.
Po cestě je Balčik, kdysi hodně známé socialistické letovisko, dnes sice méně známé, ale příjemné. Dá se tu bydlet například v soukromí už od šesti eur za noc a pláž je tu docela slušná.
Za procházku stojí stará tatarská čtvrť s bílými domky z nepálených cihel a také zámek bývalé rumunské královny Marie, postavený v roce 1924. Kolem něj se rozprostírá druhá největší botanická zahrada na světě (jak alespoň tvrdí místní průvodce), která je slušně udržovaná a v horkém létě jsou procházky kolem jezírek a vodních mlýnů přes můstky nad vodopády kolem vzácných kvetoucích rostlin velice příjemné. Tomuto místu se říká Tichoto gnezdo neboli Tiché hnízdo.
Něco na pití nebo na zub si vezměte raději s sebou, personál místní restaurace usnul v dobách socialismu jako šípková Růženka a dodnes ho nikdo neprobudil.
|
|
Ještě 22 kilometrů severněji je cíl výletu, mys Kaliakra, dvoukilometrový skalnatý poloostrov, který se nad hladinou moře tyčí do výše 70 metrů. Vždycky to bývalo strategické místo, první pevnost tu vybudovali už Trákové, dodnes je tu základna bulharského námořnictva a meteorologická stanice.
Na cestě k samé špičce mysu stojí Památník mrtvých dívek, umělecky nepříliš zdařilé dílo, které připomíná tragický mýtus z doby turecké nadvlády nad Bulharskem.
Čtyřicet panen mělo být vydáno dobyvatelům, aby je obměkčily a oni ušetřili pevnost i její obyvatele. Dívky si však propletly navzájem černé dlouhé vlasy a společně skočily z vysokého mysu do rozbouřených vod, aby unikly zneuctění. Právě od té doby mají prý skaliska červenohnědé zbarvení, údajně od panenské krve. Leč ve skutečnosti je to dílo obyčejného oxidu železnatého.
Výlety po pobřeží
Při cestě na sever od Zlatých písků narazíte i na menší plážičky, kde se můžete vykoupat bez toho, aniž byste šlapali dalším turistům na hlavy nebo dětem na bábovičky.
Pokud se vám nechce půjčovat si auto a jezdit kolem pobřeží, stačí si vyjet jen pár kilometrů taxíkem od Zlatých písků do vnitrozemí ke skalnímu klášteru Aladža. Pochází ze 13. století a byl vytesán do pískovcové skály. Jsou tu (se značnou fantazií) k vidění stopy po nástěnných malbách ze 14. století, ale hlavně jsou kolem nádherné procházky lesními stezkami i krásný výhled na moře (ve stylu neváhej a toč!).
|
|
Starobylá Varna
Varna je sice starobylé, leč průmyslové město a některé jeho čtvrti nejsou zrovna atraktivní. Ovšem to se dá říci o kterémkoli městě na světě. Turisté se ale stejně dostanou většinou jen k pobřeží k městské pláži, kolem níž je vybudován rozlehlý Přímořský park.
Ten mimochodem projektoval a vystavěl český zahradní architekt Anton Novák (do Varny přijel na pozvání dalších Čechů, bratří Škorpilů, kteří jsou považováni za zakladatele bulharské archeologie).
Delfíní mučení
V přímořském parku je mořské muzeum, muzeum vojenské námořní flotily a také jediné delfinárium na Balkáně. To má být hlavním cílem turistů, ale pokud jste milovníci delfínů, návštěvě se vyhněte. Malý špinavý bazének s nepříliš poutavým představením unavených delfínů rozhodně nenadchne a blíží se spíše týrání zvířat. Ovšem ti, kdo nikdy žádné podobné představení (například ve Španělsku) neviděli, mohou být snad i spokojeni. A děti žádné týrání ani nenapadne, jim stačí, když vidí delfínky skákat. Rozhodněte se, zda to za vstupné osm eur stojí či nikoliv.
Na pěší zóně ve Varně se dá docela slušně nakupovat a ve starém městě se najdou i ulice, které jsou příjemné na posezení v některé ze zahradních restaurací či kaváren.
I na severu Bulharska je počasí docela slušné až do začátku října a ke konci sezony ceny padají strmě dolů, takže se tu dá léto docela hezky prodloužit i v době, kdy ve střední Evropě už pomalu, ale jistě žloutnou listy.
 Mys Kaliakra v Bulharsku |
 Varna v Bulharsku |
 Na pláži na Slunečném pobřeží si můžete dopřát kosmetiku a masáže - téměř za symbollický peníz |
 Slunečné pobřeží v Bulharsku |
 Slunečné pobřeží v Bulharsku |
 Katedrála Nanebevzetí Panny Marie ve Varně, v největším městě na černomořském pobřeží, které je zároveň největším přístavem |
 Zlaté Písky |
 Zlaté Písky |
 Zlaté Písky |
 Zlaté Písky |
 Zlaté Písky v Bulharsku |
