Zcela programově si někdy nechte ujet autobus ve Slaném. Dvě tři získané hodiny se budou náramně hodit. Gotický kostel sv. Gotharda je nápadný zdaleka; upoutá Velvarská brána s plastikami i Maňasovský dům se soškami v patře (a pivnicí U zlatého koně v přízemí). A což teprve Slánská hora nad městem.
Pozůstatek dávné sopky dosahuje 330 metrů nadmořské výše, je stejného původu jako nedaleká Vinařická hora či Říp, vrcholky Českého středohoří. V zalesněném svahu se ukrývá bludiště čedičových skal, na vrcholku tři dřevěné kříže označují místo, kde byli prý upáleni obránci zradou dobitého husitského města v roce 1420, kteří se nezřekli víry. Spíše je dal postavit až hrabě Martinic na důkaz vítězství reformace. Slánská hora proslula jako sídliště. Od počátku pozdní doby kamenné ve 4. století před n.l. se až do mladší doby železné vystřídalo na pět osídlení. Šesté bylo slovanské. Z četných nálezů vzpomeňme historické - například slánského rodáka Františka Karla Miltnera, od roku 1829 justiciára na panství smečenském a dánském. Nedrav kopat, nalezl obroušené kosti a také hliněný cedník podoby hrušky pod stopkou vodorovně zříznuté, což Matěj Kalina rytíř z Jaethesteina prohlásil za obětní vykuřovadlo. Mezi ulicemi Pod horou a Chadalíkovou vede na vrchol naučná stezka. Údajných sedm zastavení vzal zub času ve spolupráci s kmenem vandalů. Přesto si poutník povšimne nápadných kamenných valů a velkých kamenů. První je hned na kraji lesíka, na neznačené stezce vedoucí od posledního "paneláku" mezi ulicemi Okružní a Pod horou. Poté projdete napříč čedičovým "městečkem", kde objeví i turistické značení, a pod strmým úzkým schodištěm spatříte další obloukovitý balvan. Po dešti bývá kamenná mísa na vrcholku plná vody. Váha většího z kamenných obrů se odhaduje na 3,3 tuny, menší váží dvě tuny. Velikost, respektive délka je 2,4 metrů, menšímu do dvou metrů dvacet centimetrů chybí. Materiál: křemenec. V ráji čediče! Menhirologové kameny řadí mezi české menhiry, kterých je v okolí přehršel. Připomeňme Klobuky, Drahomyšl, Slavětín či Kamenný Most. Jiní namítají, že chybí potřebný archeologický průzkum. Hovoří leda o obětním kameni, v druhém případě obětní míse, vzniklé přirozeným způsobem. Podobný kámen byl údajně při výstavbě sídliště svezen neznámo kam. Co dodat: kameny jsou to pěkné a když je člověk nalezne, rád se na ně na chvíli posadí. A z úbočí hory je vidět město. Na protějším svahu i sloup vinařů a rybářů. Podle zprávy z týdeníku Svobodný občan z roku 1875 se chodívali klanět slovanští předkové co k bohu světla Svantovítovi. Později měla být památka překrytá obrazy čtyř evangelistů a vlysy révoví a ryb. Spíše však prozrazuje řemesla na Slánsku častá a pochází z doby baroka. Stával v blízkostí Slaného, v Ovčárech, u kostela sv. Václava, kam byl přenesen při stavbě silnice kolem roku 1830. Tehdy prý tvářnost krajiny bývala jiná, rybničnatá a viničná. Téměř čtyři metry vysoký sloup dokazoval bohatství majitelů. Chátrajícímu sloupu napomohl v roce 1916 při svážení obilí neopatrný kočí. K dnešnímu sloupu se vydáte ulicí nad hřbitovem směrem k Dolinu. Čtyřhranný dřík s typickými ornamenty ryb a révy stojící na podstavci spatříte vlevo asi sto metrů za posledními vilkami. Předky klanějící se Svantovítovi, ani dávné zámožné majitele vinic, však nepamatuje. Replika Václava Nejtka pochází z roku 1943.
Pozůstatek dávné sopky dosahuje 330 metrů nadmořské výše, je stejného původu jako nedaleká Vinařická hora či Říp, vrcholky Českého středohoří. V zalesněném svahu se ukrývá bludiště čedičových skal, na vrcholku tři dřevěné kříže označují místo, kde byli prý upáleni obránci zradou dobitého husitského města v roce 1420, kteří se nezřekli víry. Spíše je dal postavit až hrabě Martinic na důkaz vítězství reformace. Slánská hora proslula jako sídliště. Od počátku pozdní doby kamenné ve 4. století před n.l. se až do mladší doby železné vystřídalo na pět osídlení. Šesté bylo slovanské. Z četných nálezů vzpomeňme historické - například slánského rodáka Františka Karla Miltnera, od roku 1829 justiciára na panství smečenském a dánském. Nedrav kopat, nalezl obroušené kosti a také hliněný cedník podoby hrušky pod stopkou vodorovně zříznuté, což Matěj Kalina rytíř z Jaethesteina prohlásil za obětní vykuřovadlo. Mezi ulicemi Pod horou a Chadalíkovou vede na vrchol naučná stezka. Údajných sedm zastavení vzal zub času ve spolupráci s kmenem vandalů. Přesto si poutník povšimne nápadných kamenných valů a velkých kamenů. První je hned na kraji lesíka, na neznačené stezce vedoucí od posledního "paneláku" mezi ulicemi Okružní a Pod horou. Poté projdete napříč čedičovým "městečkem", kde objeví i turistické značení, a pod strmým úzkým schodištěm spatříte další obloukovitý balvan. Po dešti bývá kamenná mísa na vrcholku plná vody. Váha většího z kamenných obrů se odhaduje na 3,3 tuny, menší váží dvě tuny. Velikost, respektive délka je 2,4 metrů, menšímu do dvou metrů dvacet centimetrů chybí. Materiál: křemenec. V ráji čediče! Menhirologové kameny řadí mezi české menhiry, kterých je v okolí přehršel. Připomeňme Klobuky, Drahomyšl, Slavětín či Kamenný Most. Jiní namítají, že chybí potřebný archeologický průzkum. Hovoří leda o obětním kameni, v druhém případě obětní míse, vzniklé přirozeným způsobem. Podobný kámen byl údajně při výstavbě sídliště svezen neznámo kam. Co dodat: kameny jsou to pěkné a když je člověk nalezne, rád se na ně na chvíli posadí. A z úbočí hory je vidět město. Na protějším svahu i sloup vinařů a rybářů. Podle zprávy z týdeníku Svobodný občan z roku 1875 se chodívali klanět slovanští předkové co k bohu světla Svantovítovi. Později měla být památka překrytá obrazy čtyř evangelistů a vlysy révoví a ryb. Spíše však prozrazuje řemesla na Slánsku častá a pochází z doby baroka. Stával v blízkostí Slaného, v Ovčárech, u kostela sv. Václava, kam byl přenesen při stavbě silnice kolem roku 1830. Tehdy prý tvářnost krajiny bývala jiná, rybničnatá a viničná. Téměř čtyři metry vysoký sloup dokazoval bohatství majitelů. Chátrajícímu sloupu napomohl v roce 1916 při svážení obilí neopatrný kočí. K dnešnímu sloupu se vydáte ulicí nad hřbitovem směrem k Dolinu. Čtyřhranný dřík s typickými ornamenty ryb a révy stojící na podstavci spatříte vlevo asi sto metrů za posledními vilkami. Předky klanějící se Svantovítovi, ani dávné zámožné majitele vinic, však nepamatuje. Replika Václava Nejtka pochází z roku 1943.
