Vyražte do horZimu a sníh si můžete ještě užít. Vydejte se na báječnou zimní dovolenou do rakouských Alp. Na Raketa.cz najdete skvělé slevy na horské pobyty. |
Ještě před rokem bych si připadal jako ryba ve vodě. Natěšený, nažhavený, plný sil vyzkoušet tenhle pro mě téměř nový sport. Vydrápat se na lyžích s "tuleními" pásy nádhernou, téměř neposkvrněnou divočinou někam k 3 000 metrů. Pak pásy sundat a volným terénem, jak se správně mezi znalci říká "první lajnou", se v báječných a jistých obloucích spustit nekonečným mořem prašanu dolů zpět do civilizace.
Teď tu však stojím při skitouringové akci Dynafitu před chalupou Sulzfluh Hütte v 1 700 metrech a třesu se nejistotou. Už jste to někdy zažili? To takhle stojíte, ještě jste neudělali pořádně krok a už vás ovládá nekontrolovaný třes. Nemůžete ho zastavit. Důvod je jasný. Takhle k vám promlouvá strach.
To si holka špatně vybrala...
Už nevlastním dvě vysportované nohy jako sloupy. Má pýcha je tatam. Mám nohu a půl. Ta špatná si od kolene utaženého pevnou ortézou dělá směrem dolů co chce. Nebo spíš nedělá to, co bych chtěl já. Trčí v lyžařské botě a ani moc netuší, jestli je v ní příliš upnutá, či zda tam trochu nekloktá. Divně bolí, evidentně se vzpírá. Nejraději by zůstala na kanapi doma v bačkoře, ale to si holka špatně vybrala. Bohužel se narodila jako součást pokušitele.
Ze zdatného sportovce se tedy rukou osudu stávám ideálním pokusným králíkem pro článek, jaké je to být začátečníkem šlapání na lyžích. Venku mrzne, ale mám na sobě jen tři lehké vrstvy oblečení. Takhle to při skitouringu musí být. Tělo vydá při několikahodinovém šlapání vzhůru spoustu energie a tepla a nabalený bych se děsně zpotil. A tak mám jen spodní tenké vlněné triko, přes to zateplenou technickou mikinu a navrch tenkou windstopperovou bundu. Teplejší spodní bundu a goretexovou větrovku pro případ deště nebo mokrého sněžení mám pro jistotu v batohu společně s tatrankou, termoskou s teplým a sladkým čajem, lavinovou sondou a lopatou.
Když to nepůjde, tak se vrátím, sichruju se
Gabo s prestižní licencí horských vůdců z Chamonix a neméně zdatný Michal mi pomáhají s nasazováním "tuleních" pásů na lehoučké lyže, pak si překontrolujeme pípáky. Oba se tváří, jako by nás čekalo 500 metrů na tramvaj. Co nás opravdu čeká, ani vlastně netuším. "Chlapi, jestli to nepůjde, tak se vracím. A myslete také na to, že když už to někam vyšlapu, tak se pak budu muset vrátit bezpečně dolů," hrozím. Zdá se, že to s nimi ani nehne. Má žena, která to zkouší také, ale hlavně mě hlídá, aby se mi zase něco nestalo, mé přípravy nenápadně po očku sleduje. "To zvládneš, a když ne, tak to obrátíš."
Jediné, co mne aspoň trochu uklidňuje, je úžasné počasí. Tohle byl dar z nebes, takhle se má zkoušet skitouring. Přestávám kverulovat. Šlapeme od chaty nejprve mírně vzhůru. Krok sun krok, jde to docela lehce, sníh křupe a tělo se přestává třást. Zhluboka oddychuji a snažím se najít svůj rytmus. Terén se postupně zdvihá, proto brzy přecvakávám vázání, abych si zvýšil podložku pod patou a líp se mi šlo. Moje polonoha se nějak zázračně přestává vzpouzet a poškozené nervy začínají aspoň částečně přijímat impulsy.
Musím si přiznat, je to nádhera. Stoupací, původně opravdu tulení pásy drží i na relativně prudkém svahu. Krok za krokem se vzdalujeme od boudy, zatím stále v chladném stínu hor. Ale čím dál, čím výš, tím rychleji se blížíme slunečním paprskům. S vidinou brzkého zahřátí instinktivně zrychluji a nasazuji tempo "svých dávných časů". "Vidíte ho, to je celý on, před chvílí byl mrzák a teď už zas blázní," slyším za sebou ženu a smích našich průvodců.
Skitouring, nová lyžařská "epidemie"
Může se hoditJak se tam dostat Kde jsou ještě dobré terény Švýcarsko: Engadin – Jenatsch Hütte, Berghaus Diavolezza, Bernské Alpy – Konkordia Hütte, Walliské Alpy – Britania Hütte, Monte-Rosa Hütte Itálie: Dolomity – Fanes Hütte, Ortler – Rifugio Branca |
Takhle šlapeme, chvílemi děláme přestávky, čekáme na sebe a občerstvujeme se. Perfektní na tomhle sportu je, že se dá dělat na nejrůznějších úrovních. Borci jako Killian Jornet v tenkých kombinézách jako raketa vybíhají extrémně prudké svahy, kombinují to s horolezením, slaňují a nakonec sjíždějí extrémně prudké a úzké kuloáry. Jiní velmi sportovně a ve slušném tempu vyšlapávají jen o něco méně exponované terény. Další jdou na pohodu a jiní se téměř loudají a prostě si jen tak užívají hor a sluníčka.
Zatímco před dvaceti lety byl tohle sport jen pro divné šílence, dnes především v Alpách roste počet nadšenců do skitouringu téměř geometrickou řadou. Je jasné proč. Žádné vrčení lanovek a návaly lyžařů na sjezdovkách. Tady teprve poznáte skutečnou krásu hor a každý sjezd nádherným prašanem si opravdu vysloužíte a užijete. Chválu na skitouring pějí i doktoři. Několikahodinové šlapání rovnoměrným tempem je mnohem zdravější pohyb než hoblování sjezdovek.
Kopec se zalamuje vzhůru a přicházejí nejtěžší úseky. Musíme svahem kličkovat a přitom se otáčet o téměř 180 stupňů. Učím se speciální skitouringovou otočku, ale noha se vzpouzí. Rozsah mých pohybů je tristní. Chvílemi je to boj, musí to být pohled trochu k smíchu, trochu k pláči. Pár rad o Gaba a Michala se proto hodí. "Když jdeš nejprudší svah a začíná to klouzat, tak si vždycky přidupni," radí Gabo. "A nepředkláněj se tolik, to si posouváš těžiště moc dopředu a bude ti to víc podkluzovat." Zní to jednoduše, hůř už se to dělá. Ale snažím se a cítím zlepšení. Na nějaký návrat zpět v půli cesty už nemám ani pomyšlení.
Autor na vrcholu Schollbergu v asi 2 500 metrech
Až na vrcholky hor!
Bojuji s tím tak, až si skoro nevšimnu, že jsme najednou v sedle kousek pod vrcholem hory Schollberg. Sundaváme lyže a jen v lyžácích se drápeme těch posledních pár metrů nahoru ke kříži do výšky asi 2 500 metrů. Nahoře je to úžasný pocit. Vidíme rozeklaný skalní masiv hory Sulzfluh, hřeben Montafonu, v dálce vrchol Piz Buin a Arlberg.
Ještě vrcholový snímek a rychle dolů. Tedy spíš pomalu a hodně opatrně. Těch padesát metrů z prudkého kopce je pro mě nejhorších, už vysloveně potřebuji pomoc svých průvodců. Vyšlapávají mi bezpečné stupy, aby má polonoha měla lepší oporu a já se neskutálel do propasti. Paradoxně se mi uleví, když konečně nasazuji lyže a chystám se ke sjezdu. Je krásný prašan a už po prvních opatrných zatáčkách vím, že to dám. Pluji sněhovou peřinou a jsem nadšený.
Tohle je krásný sport, kde si člověk luxusní sjezd opravdu zaslouží a o to víc si ho pak užije.
Jak se liší výbava skialpinisty a lyžaře
