Hlavní hřeben
Začíná se na Štrbském plese, odkud se okolo čtvrté hodiny ranní stoupá přes chaty U Popradského plesa a Pod Rysy do sedla Váha. Odtud vede dlouhý, prudký a nebezpečný sjezd ke Kačacímu plesu v Bielovodské dolině.
Kdo tuto část Tater dobře nezná v létě, neměl by se tudy spouštět na lyžích. Není lehké se orientoval mezi Galerií Ganku, Českým plesem a Pustou stráží, přitom sledovat lavinové nebezpečí a zároveň lyžovat mezi skálami.
Mnoho skialpinistů si proto zjednodušuje tento úsek cesty tím, že od Popradského plesa stoupají přímo sdolinou Zlomisek do sedélka Východní Železná brána. Z něho vede uzoučký žlab, který mnozí sjíždějí pomocí lana.
Poté následuje jednodušší sjezd prudkým svahem Gerlachovské spády. Podle stavu sněhu je někdy potřeba ledopád uprostřed slanit, jindy se dá prokličkovat na lyžích až ke Kačacímu plesu.
Následuje dlouhé a únavné stoupání na sedélko Prielom, závěrečných dvě stě metrů je potřeba přivázat lyže na batoh, nasadit mačky a stoupat pěšky.
Sjezd dolů k Zbojnické chatě je sice prudký, ale bezpečný. Často se jezdívá už za svitu čelových svítilen.
Druhý den není potřeba vstávat příliš časně, ale za svítání by měl být lyžař už na cestě. Za jasného počasí je trasa jasná a vede přes Střelecká pole na Priečné sedlo. Za mlhy je však umění najít správnou cestu a vyšlápnout stopu pro ostatní. Z Priečného sedla se sjíždí velmi prudkým svahem k Téryho chatě. Pozor na laviny, často tu samovolně padají.
|
Bohatou fotogalerii z Tater si prohlédněte ZDE |
Nejkrásnější tatranský sjezd
Poslední stoupání vede na Baraní sedlo, kam se při dobrém sněhu dá dojet na lyžích. Na tvrdém nebo naopak příliš měkkém podkladu je třeba nazout mačky. Dolů vede nejkrásnější tatranský sjezd. Přeskakované oblouky se změní na grandiózní zatáčky z jedné strany doliny na druhou, poté je vystřídají kraťoučké smyky ve skalnatém kuloáru, následuje dlouhý traverz okolo chaty U Zeleného plesa a nakonec lesní cesta až do Tatranské Lomnice. Převýšení je téměř patnáct set metrů.
Na Sedielku
Každá chata má svůj sjezd
Nejen dlouhými přechody se ovšem baví lyžaři v Tatrách. Tohle "kapesní pohoříčko" jim totiž nabízí spoustu kratších, ale velmi náročných sjezdů.
Nejvíce se za nimi chodí na Zbojnickou a Téryho chatu. Ze "Zbojandy" se vyráží kromě Prielomu na Studené sedlo, sedlo Závrat s dlouhým sjezdem zvaný Generál a na Svišťový štít. V okolí "Térynky" vedou nejoblíbenější sjezdy z Laštovičí štrbiny, Ledového sedla, Sedielka a Přední Ledové priehyby.
Každá chata má ovšem svůj proslulý sjezd. Z Gerlachovského štítu se sjíždí Krčmářovým žlebem ke Slezskému domu, z Vysoké vede Centrální žlab do doliny Zlomisek a k Popradskému plesu, z Lomnického štítu se dá sjet roklí Cmiter ke Skalnaté chatě a na chatu Pod Soliskom je možné přijet z vrcholu Soliska.
| PĚT TATRANSKÝCH OBĚTÍ V minulém roce hlásili statistici tisící evidovanou oběť Vysokých a Západních Tater. Letos k nim přibylo dalších pět českých jmen. Dva pěší turisty vzala lavina v dolině Parichvost v Roháčích, dva horolezci se zabili při slaňování Malého Ledového štítu poblíž Zbojnické chaty a posledním mrtvým je skialpinista, jehož zavalila lavina na Hincově kopce poblíž chaty Pod Rysmi. Nikdo z nich důsledně nedodržel bezpečnostní pravidla pro pobyt ve sněhových svazích. Lyžaři a turistům chyběly lavinové vyhledávače, sondy a lopaty. Horolezci udělali několik zásadních metodických chyb. |
Jak a s čím
Vysokohorské lyžování není jednoduchá ani bezpečná zábava. Pokud chceme riziko omezit, musíme dodržovat veškerá bezpečnostní opatření. Základem je solidní znalost lyžování v terénu. Nemá téměř nic společného se sjezdovkovým klouzáním po upravené trati.
V hlubokém, ledovatém i navátém sněhu je potřeba ovládat lyže a nehrát si na elegantní stopu. Jsou místa, kde zastavit na pětníku je doslova životní nutností.
Samozřejmostí je odhad lavinových podmínek na vybrané túře. Kopou se tak zvané klouzavé bloky, nebo norské sondy, sleduje se předpověď počasí, síla větru, druhy sněhu a dělají se mnohé další zdánlivé zbytečnosti. To slouží jedinému cíli – vyhnout se lavině.
Když už na vás spadne, máte reálnou šanci, že vás kamarádi vyhrabou, jen s dostatečným vybavením. Nejnutnější je lavinový vyhledávač, který slouží jako vysílač i přijímač signálu zpod sněhu.
K dohledání zasypaného na místě je potřeba píchat do sněhu skládací lavinovou sondou. A nakonec ho vyhrabat přenosnou skládací lopatou. Kdo tohle základní vybavení na lyžařských túrách nenosí, je nezodpovědný blázen. Vyhledávač stojí od sedmi do deseti tisíc korun, lopata od dvou tisíc korun a sonda od tisíce korun.
|
Horské chaty Ve Vysokých Tatrách lze bydlet v obcích na úpatí hor, ale daleko stylovější je přenocovat ve vysokohorské chatě uprostřed skalních velikánů. Proč? Nástup na túru začíná hned u dveří, v chatách vládne horolezecko-lyžařská atmosféra a večerní sedánky s kytarou nebo lahví borovičky bývají nezapomenutelné. Ubytování s polopenzí přijde na 200 až 350 SK za den podle chaty a sezony. Lépe je objednat se předem, protože malé chaty mají jen patnáct až třicet míst na spaní. Chataři jsou nuceni o některých víkendech posílat turisty, kteří se nikam nevejdou, dolů do údolí. Přístup pěšky 3 hodiny: Zbojnícka, Téryho, Pri Zelenom plese, Pod Rysmi |
 Prachová lavina z Malého Kežmarského štítu ve Vysokých Tatrách se řine jako vodopád |
 Sjezdová trasa Generál patří v okolí Zbojnické chaty k nejznámější a nejkrásnější |
 Večerní návrat ke Zbojnické chatě |
 Vareškový hřeben ve Vysokých Tatrách |
 Tatry: Východná Vysoká |
 Tatry: Gerlachovské spády |
 Tatry: Malý Kežmarský štít |
 Tatry: Svišťový štít |
 Tatry: Velká Zmrzlá dolina |
 Tatry: Železná brána |
 Tatry - Sedielko |
 Vysoké Tatry - Dolinka pod Sedielkom |
 Vysoké Tatry-Zadná Ľadová škára |
 Téryho chata před túrou |
