Prvním zastavením by mohl být lesnatý vrchol Kapucín (469 metrů nad mořem), který je přímo nad zmiňovanou hlavní silnicí asi pět kilometrů východně od Lubence. Vrchol je dostupný z malého parkoviště, odkud je již hlavní věž, Kapucín, vidět. Skalní věž, asi pětadvacet metrů vysoká, je zakončena balvany připomínajícími zahalenou hlavu a vážou se k ní i pověsti o potulném kapucínovi. Na vedlejší, nižší věži je vidět schránka na vrcholovou knížku horolezců. Po protáhlé hraně vede pěšinka, dovede nás až do osady Ležky a v borovém lese sledujeme jednotlivé skály se jmény Soví, Rozlámaná, Poslední či Plzeňka. Na druhé straně silnice, tedy jižní, nad obcí Malměřice je Jánský vrch. Opět je tvořen biotitickou žulou a z jeho dvojvrcholu, kde býval kovový kříž, je výhled do okolí. Ve vrcholové části je asi dva metry vysoký kamenný hřib.
Pokud se budeme chtít podívat na Liščí skály, musíme vyjít z Lubence k jihu se zelenou značkou až ke zchátralému statku Lažanských - Struhaře. Přes mělké údolí potoka jsou hledané skály. Na protáhlém hřbetě jsou drobné skalky, mezi nimiž rostou větrem různě pokroucené borovice. Z výhledových míst je vidět na Doupovské hory a na Tepelskou vrchovinu. Další skalní zajímavosti najdeme v okolí městečka Žihle. V letech 1238-1448 patřilo plaskému klášteru. Nejvíce se o jeho rozvoj zasloužili Šlikové, za nichž získalo znak, právo trhů a rozvoj řemesel. Na západním konci Žihle křižuje silnici žlutá značka, a pokud po ní půjdeme vpravo, asi za půl hodiny dojdeme k obrovskému balvanu. Jeho rozměry jsou úctyhodné, šest krát deset metrů. Jeho vznik se vysvětluje větráním povrchových měkčích vrstev oproti tvrdému jádru, říká se mu Dědek. Asi za deset minut chůze je další, ale menší pololežící plochý balvan Baba. Pokud budeme po žluté pokračovat, dostaneme se k další skupině balvanů, které se jmenují Viklan. To je ten nejvyšší plochý balvan a tím, že je podepřen v bodě těžiště, snad by se i viklal.
U silnice pak najdeme další žulový hřib. Uhlířská louka je větší plocha v lesích, kdysi se zde pálilo dřevěné uhlí. Dnes tu nacházíme romantické skalky, zaoblené žulové balvany se jmény Frigická čapka, Skalní město jiné. Poslední zastávkou bude rekreační osada Sklárna, kde je budova školy v přírodě. Kdysi tu stávala sklářská huť a v letech 1825-1907 se zde vyrábělo ploché i foukané sklo. Má zde začátek i konec naučná stezka v délce šesti kilometrů patnácti zastaveními. Když stezku projdete, lze dorazit k dalším skalám, kde se dozvíte mnoho zajímavostí o živé a neživé přírodě, sklárně a lidech, kteří tu žili. V okolí skal vede železnice. Lubenec a Malměřice leží na trati 161 a Žihle na trati 160. Autobusové spojení je třeba prověřit. Osobním autem je řada míst také dobře dostupná. Abychom nezůstali jen u skal a kamení, lze například při jízdě od Prahy či Mostu odbočit za jesenickou křižovatkou do Petrohradu. Je tam někdejší pivovar, přestavěný do historizujícího slohu architektem Zítkem, který se podílel na výstavbě Národního divadla a Rudolfina. Dnes slouží stavba jako balírna léčivých rostlin a sklepy ke zrání sýrů. V Lubenci je zase upravený a vyčištěný rybník. Dá se v něm koupat a rybařit a v místní podnikové prodejně lze koupit za přijatelné ceny porcelán.
30. června 1998
