iDNES | Rubriky | Hledání | Diskuse

Království samoty na jihu Španělska. Ze Sněžných hor uvidíte do Afriky

15. února 2017
Sierra de las Nieves, v překladu Sněžné hory, tvoří důstojné pozadí frekventovanému pobřeží Costa del Sol na jihu Španělska. A současně dokonalý kontrast. Rozdíl mezi zalidněnými plážemi a liduprázdnými nemůže být větší. Z nejvyššího vrcholu Pico Torrecilla přehlédnete velkou část Andalusie.
foto | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Konečně vrchol. Není tu žádná slavobrána, cedule nás však ujistí, že jsme skutečně na správném kopci.
Prohlédni fotky


Už dlouho nás ty kopce lákaly. Na první pohled z dálky jsou nepřístupné a pořádně vysoké. A taky pěkně pusté. V zimě jejich vrcholky někdy na pár dní pokryje sníh, což v jižním Španělsku není, s výjimkou nejvyšší Nevady, právě běžné.

Celou oblast křižuje jen pár turistických tras a jediná silnice. Tušíme, že Pico Torrecilla (1919 m), nejvyšší bod těchto zapomenutých hor, nás odmění perfektními výhledy a samotou.

Tisíc zatáček do hor

Cesta autem z Málagy do hor je učebnicovým příkladem toho, jak se vzdáleností od velkého města slábne lidská aktivita. Po dvaceti minutách jízdy končí souvislé osídlení i rychlá silnice, pak projíždíme už jen malými osadami a řidič si ruce na volantu může ukroutit. Počet zatáček jde do stovek. Za hodinu jsme v Yunqueře, zapadlém, ale malebném městečku ležícím přímo na úpatí Sněžných hor.

Yunqueře dominuje stará strážní věž na kopci nad sídlem, kde je dnes malé muzeum a informační středisko. Zde se dostáváme k plánku trasy a od obsluhy získáváme cenné informace k výstupu. Mimo jiné se dozvídáme, že na východiště treku, lokalitu Puerto Saucillo (1200 m), se opravdu dá dojet autem, „i když se vám to možná nebude zdát“. Důležitý dodatek, cesta z Yunquery je totiž místy tak strmá a také rozbitá, že bychom to bez doporučení nejspíš vzdali.

Nakonec ale po dlouhém úseku jízdy na jedničku úspěšně parkujeme v malebném místě na okraji hustého lesa. Informační tabule, jediná, kterou potkáváme, hodnotí výstup na Pico Torrecilla jako náročný a taky dost dlouhý. Cesta tam a zpět měří 19 kilometrů.

Z vlhkého lesa na holé pláně

Pěšinka zprvu kličkuje vzhůru vlhkým lesem. Takové vrstvy šťavnatých mechů a lišejníků bychom v převážně suché Andalusii nečekali. Stoupáme sice severovýchodním, tedy závětrným svahem, ale blízkost Středozemního moře i Atlantského oceánu přece jen dělá své. Tyto hory mají poměrně dost srážek.

Asi po hodině výstupu se obzor rozevírá a hustému lesu ustupují otevřené pláně. Vypadá to jako přirozená horní hranice lesa, zhruba ve výšce 1500 metrů, ale chyba lávky. Vrcholové partie hor zde totiž byly odlesněny a oblast se dříve využívala k pastvě.

Každopádně začínáme být „nad věcí“, a to doslova. S každou další desítkou nadmořských metrů se kolem otevírají širší a širší obzory. Je ale třeba si dávat pozor, kam šlapeme. Tohle je silně zkrasovatělé území a hrany vápencových šutrů dokážou být pořádně ostré.

Vápencový podklad je hlavním důvodem, proč jsou vrcholové partie Sněžných hor úplně suché. Prakticky všechna voda, která tu spadne, prosákne do podzemí, kde vytváří rozsáhlé dutiny. Jejich strop se pak často propadne a vzniknou tzv. závrty, hluboké trychtýřovité prohlubně, které dávají krajině rozbitý, nepravidelný nádech. Procházíme desítkami takových závrtů a teprve na hřebínku se terén stává trochu snazším.

Od Gibraltaru po Guadalquivir

To už taky poprvé spatříme cíl treku, vrchol Pico Torrecilla. Mohutná vrcholová pyramida nám ale dlouho cloní pohled k moři, a až když se vyškrábeme strmým severním svahem hory, otevírá se před námi krásný kruhový rozhled.

Do jasného odpoledne se sice přihnalo pár oblaků, přesto od vrcholového mužiku snadno rozpoznáváme typickou siluetu Gibraltarské skály. Vypadá, jako co by kamenem dohodil, ve skutečnosti nás od ní dělí nějakých 70 kilometrů. Severním směrem, do vnitrozemí, je pohled ostřejší. Hluboko pod sebou patříme na zástavbu Yunquery, obklopenou ze všech stran pustými kopci. Daleko na půlnoční straně pak tušíme rozpálené planiny kolem řeky Guadalquivir.

Zpátky do reality

Po chvíli „kontemplace“ na nejvyšším bodě nastane čas vrátit se zpět. Jinak než stejnou cestou to nejde a nepředpokládáme, že bychom měli někoho potkat, zatím se tak nestalo. Když doplňujeme vodu u jediného pramene, který se po cestě nalézá, náhle zaslechneme dusot těžkých bot. Jednotka španělské armády je tu na výběhu s plnou polní. Údajně je tohle pro ně denní rutina, armádní autobus na ně bude čekat v druhém údolí.

Adios a za dvě minuty je kolem nás zase ohlušující ticho. Nepravděpodobný vojenský přízrak zmizel a my pokračujeme v návratu. S prodlužujícími se stíny, sluncem v zádech a nakonec protmavujícím se lesním šerem. Když dorazíme zpět k autu, Yunqueru pod námi kryje lehký večerní opar.

Výlet hodnotíme večer v baru o pár kilometrů dál, v jiné malebné vísce Tolox. Odtud se do Sněžných hor dá vyrazit taky. Zase někdy příště: nakažlivá krása zapomenutého kousku Španělska si nás dokonale podmanila.

Může se hodit

Informace
Za vynikající studnici informací platí portál www.andalucia.com (též anglicky), kde najdete i stručné popisy horských túr. Plánujete-li návštěvu širší oblasti, může se hodit www.turismoderonda.es. Oficiální webové stránky propagující turistiku ve Španělska mají adresu www.spain.info.

Doprava
Sierra de las Nieves se sice nachází v kontaktu s turisticky frekventovaným pobřežím Costa del Sol, veřejnou dopravou se ale do východišť na túry nedostanete; autobusy jezdí jen do Yunquery. Budete tedy potřebovat auto, což je na jihu Španělska laciná záležitost – menší vůz dostanete při rezervaci přes brokera předem (např. www.holidayautos.co.uk) za cenu do 400 korun na den.

Zajímavá místa v okolí
Správním střediskem této části Andalusie je půlmilionová Málaga. Ta sice leží poněkud ve stínu známější Granady či Sevilly, ale nepodceňujte – město udělalo v posledních letech velký pokrok, je tam řada kvalitních muzeí (včetně pobočky Centre Pompidou), určitě nevynechejte výstup na dolní pevnost Alcazaba.
Nádhernou polohou, starobylými památkami a čerstvým vzduchem (nadmořská výška 750 m) vyniká Ronda. A návštěvu si jistě zaslouží některá z tzv. bílých vesnic (pueblos blancos), nejbližší jsou Grazalema a Zahara de la Sierra.


Autor:

Diskuse k článku

počet příspěvků: 3, poslední 20. 2. 2017, 1:23
Vstup do diskuse

Další články z rubriky

Nahoru

Sama uběhla 1840 km přes Írán. Bojovala tak proti strachu Evropanů

Zlato, granáty i mramor. Výlet za opuštěnými lomy blanických rytířů

V Coloradu otevřeli kostel zasvěcený marihuaně, uctívá se v něm číslo 420

OBRAZEM: Největší hřbitov světa. V Údolí míru odpočívají miliony lidí

Ochutnávka čaje pchu-er v Číně. Zraje jako víno, prodává se za statisíce

Další ranvej pro Ruzyň? Gatwicku stačí jedna, lidí zvládne trojnásobek

Rubriky

Nahoru
iDNES > Zprávy | Kraje | Sport | Kultura | Ekonomika | Finance | Bydlení | Cestování | Auto | Hobby | Mobil | Technet | Ona | Xman | Revue | Blog | Hry
Jak jste spokojeni s m.iDNES.cz? Vyjádřete se zde